Únor 2011

19. kapitola: Upřímnost

27. února 2011 v 15:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Ráj." vyslovil svou domněnku Harry.
"Správně, pane." usmál se muž a otevřel průchod.
"Pane, Pottere." uvítal jej Snape. "Tak brzy jsem vás nečekal. Myslel jsem, že u portrétu strávíte celý večer." zaryl si do
Harryho.
"Hádanka byla vcelku lehká. Jak jste psal, že se jmenuje ten muž na portétu?" zajímal se mladík.
"Paměť vám již neslouží. Oh, já zapoměl. Nikdy vás moc dobře nesloužila." odfrkl si Snape. Harry trpělivě čekal. Co mu zbývalo, pokud se chtěl o tom sympatickém muži více dozvědět. Kdyby začal na Snapea prskat, jen by mu nalil vodu do mlýna.
"No dobrá, je to Strangler Green, můj první partner." řekl trochu neochotně Snape. Sice toho Potterovi o sobě napovídal už dost, ale takové věci by mu říkat nemusel.
"Co se mu stalo?" zajímal se Harry. "Asi zemřel mladý, viďte?"
"Nejste moc zvědavý?" odsekl Snape. Když ale viděl, jak sebou Nebelvír trhl, tak mu musel odpovědět. Ani nevěděl proč...možná instinkt si udržet důvěru jednoho ze dvou lidí, kterým on sám věří. "Byl to Nebelvír tělem i duší, takže když jsem se upsal Pánu Zla, opustil mne. Pán Zla se to samozřejmě dozvěděl a nechal jej zabít. Přemlouval jsem ho, ať to nedělá, že já můžu za náš rozchod, ale schytal jsem akorát Cruciatus a Stanymu jsem život stejně nezachránil. Rozhodl se sám."
Nebelvír mlčel. Cítil, že Snape mu opravdu, z nějakého bláznivého popudu, otevírá své nitro a svou minulost. *Asi bych mu měl taky něco o sobě říct. Snape se sice řídí mottem Život není fér, ale já k němu budu fér, dokud to půjde.* pomyslel si. *Ale nejdříve mě ještě něco napadá...*
"Neptal jsem se, abych vás dostal do svízelné situace. Opravdu mě zajímalo, co se mu stalo. Za války přece dnes a denně umírali mladí lidé, ale nevěděl jsem, že to tak bylo u v té první. Ano, sice zemřeli mí rodiče, ale jen kvůli věštby.
Asi Voldemortovi dělalo dobře, že může zabíjet...jedno koho, ale hlavně zabíjet. Krutě a bezlítostně. Vlastně kdyby Voldemort nebyl, mohl jste dnes být se Stanym a měl byste úplně jiný život. Přemýšlel jste o tom?" vypálil otázku Harry.
Snape zapřemýšlel. Než sem Potter vrazil, zrovna dovařil lektvar, takže zaneprázdněn nebyl a mohl se věnovat konverzaci.
*Pravda, kdybych se neupsal Pánovi Zla, možná bych teď vedl šťastný život se Stanym. Žádný Pán Zla, žádná smrt, žádný Harry Potter. Počkat! Nemá to být dobře skrytá narážka, že pokud bych se neupsal Pánovi Zla, tak bych byl se Stanym a nemohl bych vyslepičit věštbu? A Potter by dále žil se svými rodiči v klidu a míru?* zahleděl se zamračeně na Pottera. Ten však stál, rozhlížel se kolem, čekajíce na odpověď.
*Spíše ne.* odpověděl si. *Vypadá tak nevinně, pochybuji, že by byl schopen něčeho tak krásně Zmijozelského.*
"Upřímně řečeno, nepřemýšlel. Na svou minulost bych nejraději zapomněl, vzpomínkami se příliš nezabývám. Tím méně proklatým a mnou nenáviděným slovem kdyby." řekl nakonec Snape.
"Ani na mou matku nevzpomínáte? Já občas otevřu své fotoalbum od Hagrida. Je tam několik fotek z jejích školních let. Pokud byste chtěl, možná bych vám je půjčil..." navrhnul Harry. *Zatraceně! Co se to se mnou děje? Jsem milý na Snapea, ignoruju jeho kousavé poznámky, chci mu půjčit fotky své mámy...Asi jsem dospěl a chovám se jako rozumný a soucitný člověk?* přemýšlel. *To těžko.* ozval se malý hlásek uvnitř něj.
"To bych byl rád." bez přemýšlení vylétlo profesorovi z úst. *Opravdu bych byl rád? Staré rány se znova otevřou...Ale co, vždy když se podívám do Harryho zelených očí, je to jakoby mi sypali do rány sůl.* přemítal Snape. *Harryho?*
V tom, ale řečený přerušil tok jeho myšlenek, neboť poznamenal.
"Zítra vám je donesu. Teď bych rád začal s těmi lektvary. Do týdne jich zatím máte připravit sedm. Ale mám tady jeden speciální..." sáhl do kapsy. "Ten je od pana Tenebryho, ještě jsem ten recept nečetl."
Snape mu papírek vytrhl z ruky a přeletěl ho očima. Obočí mu vylétlo vzhůru a usmál se.
*Snape se smějě? Co ho tak pobavilo na receptu?* nechápal Harry.
"Pane Pottere, místo toho, abyste na mě hloupě civěl, přečtěte si ten recept také. Zajdu si pro přísady." podal Snape
Harrymu lístek zpět a odpochodoval do vedlejší místnosti. Harry se zaměřil na recept:
Vážený pane Pottere,
vím, že vyrábíte pouze zboží, které máte
vyspáno v letáku, čili mýdla, pěny atd.
Já bych si rád, přirozeně za příplatu, u
vás objednal šampón. Požadavky jsou:
afrodisiakum, zvýšená citlivost kůže a
přirozeně běžné účinky prostředku na vlasy.
Barvu bych preferoval modrou nebo fialovou,
ale jinak na ní vcelku nesejde.
Aroma lehké, nerad bych, aby mi
šampón provoněl koplet celý byt.
Jelikož Vaše výrobky se cenově pohybují
okolo jednoho galeonu, tak jsem za Váš výrobek
ochoten zaplatit trojnásobnou sumu.
S pozdravem Satyr Tenebry
Harry dočetl, ale stále nechápal příčinu Snapeova veselí.
"Tak Satyr už není schopen si nikoho sehnat na déle, než jednu noc, že potřebuje afrodisiakální šampón?" šklebil se Snape. "Dejte mi ten recept. Vím přesně, co mám dělat."
Harry mu podal lístek a usadil se do křesla. Sledoval Snapea při práci. Zřejmě už podobný lektvar někdy vařil. *Vždyť on není zase tak ošklivý, aby potřeboval afrodisiakum ne? Snape není ošlivý?* prohnalo se mu hlavou. *Ale tak proč ho vařil?*
"Pane Pottere, myslím, že vím nad čím uvažujete. Pro sebe jsem jej skutečně nikdy nedělal, ale Pán Zla ve své pozdější podobě nebyl žádný krasavec." zaskočil Harryho Snape.
pozn. autorky: Zdá se Vám, že se tam vůbec nerozebírá heslo, které bylo klíčem k otevření dveří do Snapeových komnat? Dozvíte se později :)

My Stupid Craps I.

26. února 2011 v 17:15 | Archea Majuar |  MSC
Nová rubrika, v níž se budou nacházet aktuální upozornění a další blbosti. Jak už jsem dřívě naznačila, dnes v noci odjíždím na lyžařský zájezd, kde nebudu mít přístup k internetu. Vracím se další neděli, opět v noci. Celý týden nebudou přibývat PŘEKLADY. Mám jeden s pairingem ChW/HP (ano, už zase) rozpracovaný, ale ten už nestihnu. Ale pokud se nic nepose*e, objeví se zde zítra a v pátek nová kapitola Nitek Osudu.

Snad se ze Slovinska vrátím v pořádku. Tak se mějte hezky :)
Merlin (a slash) s Vámi.

18. kapitola: Hádanka

22. února 2011 v 19:34 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Harry se Snapea překvapeně pohlédl.
*On právě poděkoval za záchranu života? Zmijozelové mají podivný způsob vyjadřování emocí. Ještěže bydlím s Dracem, jinak bych mu nerozuměl ani slovo.* myslel si Harry. Rozhodl se raději změnit téma.
"Jak je na tom Draco?" zeptal se.
"Jed jsme z jeho těla již dostali, magická energie by se během dneška měla vrátit k normálu. Pan Malfoy by se měl co nevidět probrat." informoval jej Snape.
Harry reagoval kývnutím hlavou a přešel k Dracovi.
"Lupine, nechceš třeba navštívit slečnu-všechno-jsem-četla? Pochybuji, že tě bude zajímat velice nemocný Zmijozel." obrátil se Snape k Remusovi. "Nebo Minervu bys mohl navštívit. Už týdny hledá někoho, s kým by si pohovořila na téma jaká kočičí srst jí nejvíce sluší, a ty, jako vlkodlak jí určitě budeš velmi nápomocen." pokračoval kousavě. Zřejmě neměl co na práci, tak se rozhodl štvát bývalého, zablešeného kolegu.
Remus se na Snapea zašklebil a poznamenal:
"Víš, Severusi, já se spíše vyznám v oblasti péče o zevnějšek lidí, než zvířat. Například tobě, bych mohl doporučit šampón Smyjevše, který používám a jsem s ním velmi spokojen. Všimni si, mé vlasy se po něm lesknou a ten push-up efekt...nádhera." téměř se rozplynul Remus. Schválně svůj hlas obarvil o sladký podtón, aby Snapea pěkně vytočil.
"To já nemám zapotřebí. Můj šarm dokáže okouzlit každého, kdo na mne pohlédne, i bez šampónu. Když vejdu do místnosti, tak je ticho. Všichni se dívají jen na mne a nedovolují si se ani pohnout, aby tu krásu nenarušili." hrál si dál Snape.
Jejich něco-jako-hádka bylo přerušeno dvojím výbuchem smíchu. Ten první byl potlačovaný, majitel se ho snažil utišit, druhý pak otevřený, až hýkavý.
Starší muži pohlédl k nemocničnímu lůžku, kde před chvíli ještě odpočíval mladý Zmijozel, sledován Nebelvírem. Teď se Draco i Potter svíjeli smíchy. Mezi jednotlivými záchvaty z Pottera vycházela slova jako šarm, krása, push-up efekt...
Snape protočil oči a s poznámkou: "Radši půjdu, než chytím blechy, či hůře, se nakazím vážnou chorobobou zvanou smích." opustil místnost.
Remus přešel k mladíkům a usedl na vedlejší postel.
"Raději se přestante smát, než na vás přiletí madam Pomfreyová." řekl.
Zatímco Draco se opravdu uklidnil, v Harrym představa madam Pomfreyové na koštěti, vyvovala další salvu smíchu.
Draco se chtěl Harryho zeptat, co se vlastně stalo, ale když viděl, jak na tom Nebelvír je, zkusil štěstí u Lupina.
"Pane profesore, se stalo od doby, co jsem na ošetřovně?"
"Harry se Severusem zjistili, že vás otrávil váš bývalý zaměstnanec jedem Pomalá smrt. Ale oba dva si myslí, že jej k tomu někdo navedl. Chtějí se dnes opět vydat do baru, kde teď váš bývalý zaměstnanec pracuje jako barman, a pokusit se mu dostat do mysli a zjisit, co je na tom pravdy." odmlčel se Remus, ale vzápětí dodal: "A nejžhavější novinkou je fakt, že z Londýnské zoologické zahrady, snad víte co to je, uprchla nějaká bestie. První podezřelou v kouzelnické světě byla Dolores Umbridgeová, ale ta je v Azkabanu, takže to asi nebude ona." pousmál se mírně Remus.
"Děkuji. V obchodě vše v pořádku? Dnes jste nastoupil, že?" zeptal se Draco. Na své dřívější bratříčkování s Umbridgeovou raději ani nepomyslel. Na to, že Potter se Severusem spolupracují, se bude moci podivovat později.
"Ano, mám zasebou první dopoledne a nemůžu si zatím stěžovat." odpověděl Remus.
"Nemáš hlad?" zeptal se Draca Harry. Ještě stále měl tváře zarudlé od smíchu. *No jo, účinky empatického olejíčeku už vyprchaly, tak se teď cítím v návalu svých vlastních emocí naprosto dezorientovaně.* pomyslel si.
"Jako vlkodlak." přisvědčil Draco, ale v tu chvíli mu došlo, co řekl. S obavami pohlédl na Lupina, co on na to.
"To je v pořádku." usmál se smutně Remus a zvedl se k odchodu. "Obchod se otevírá za pět minut, tak abych šel."
"Za chvíli tam příjdu." souhlasil Harry a podal Dracovi sklenku s vodou a piškoty, které ležely na nočním stolku.
Remus odešel.
Draco se při pohledu na nevábnou krmi sice ušklíbal, ale není radno dráždit žaludek, po otrávení, takže piškoty snědl.
"Tak já půjdu oznámit madam Pomfryové, že jsi se probral a budu se muset vrátit do obchodu. Snad nebudeš mou společnost příliš postrádat." prohlásil Harry.
"Klidně běž. Jsem ještě unavený, asi si zdřímnu." odpověděl Draco a v momentě spal.
Harry se usmál, při pohledu na spokojeného Zmijozela, a vydal se za madam Pomfreyovou. Ta samozřejmě nadávala, proč jí neřekl dříve, že se Draco vzbudil, a kdesi cosi. Harry se raději z ošetřovny co nejrychleji zdekoval a chtěl se odletaxovat do obchodu. Jenže zapomněl, že krby v Bradavicích se smí letaxovat jen profesoři, takže hodnou chvíli strávil sbíráním se ze země, když jej krb vhodil zpátky na ošetřovnu. Nakonec se ale v pořádku vrátil do obchodu.
Odpoledně probíhalo v relativním klidu, pouze jedna dáma Remusovi vytýkala, že by si šedé pramínky ve vlasech, měl obarvit nahnědo. Naštěstí Remus tuto poznámku přešel bez povšimnutí.
O půl šesté zavřeli. Remus mu popřál hodně štěstí při výpravě do baru, a spokojeně odešel. Pracovat v obchodě se mu zamlouvalo.
Před šestou se Harry vydal ke Snapeovi. Přemístil se k Bradavicím, pak došel do sklepení. Na dvěřích učebny bylo napsáno:
Pro HP:
Jděte přímo do mých soukromých komnat,
kde mám laboratoř. Nacházejí se v přízemí
hlavního schodiště. Je tam portrét se Stranglerem
Greenem. Ale na heslo musíte přijít sám...
SS
Harry se zašklebil. Z těch tří teček v poslední větě naprosto čišela snapeovská škodolibost. Jakoby říkaly: To, že mne otravuješ svou přítomností, tě bude něco stát. Nic není zadarmo. Vydal se k portétu.
"Znáte heslo?" zeptal se jej zdvořile muž na obraze.
Harry zavrtěl hlavou.
"Tak tedy poslouchejte:
Místo, kde je všeho dostatek,
kde smrt a život tvoří sňatek.
Tam, kde všichni chtějí být,
kde mrtví mohou spolu věčně žít
Místo, jež si vybájilo lidstvo samo,
místo, kde se vyskytuje pouze blaho.
Je tam vždy klid a mír,
k nejkránějšímu měsíci v roce, tvoří rým.
Obraz domluvil. Harry chvíli přemýšlel, nebyl si svou odpovědí jist.
"Víte?" otázal se muž obývající obraz. "Mohu vám dát ještě jednu nápovědu. Z místa, o němž je řeč, pochází on, ona, ono a zrádce. Teď již musíte odpovědět."
Nyní se Harry usmál, znal správnou odpověď.
"Heslo tedy zní?" pobídnul jej muž.
pozn. autorky: Další kapitola je za námi. V té další se nám zase HP a SS o něco sblíží :) A co hádanka? Znáte odpověď?

Hloubky těla

21. února 2011 v 21:27 | Archea Majuar |  HP
Autor: woldy
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Skin Deep
Fandom: Harry Potter
Páry: Charlie/Harry
Rating: +18
Varování: občas to sprosté slovo tam ujede, povídka byla sepsána na téma "tetování"
Shrnutí: Charlie vypráví historii svých tetování.

Charlie věděl, že není dobré věřit tomu, co lidé říkali, zatímco se milovali. V průběhu let toho slyšel už hodně: tvůj penis je největší, jaký jsem kdy viděl, jsi jediný s kým jsem to dělal, miluji tě a opustím pro tebe svou ženu...Žádná z těchto vět, až na tu první, nebyla pravdivá, takže Charlie nebral příliš vážně, co Harry při sexu povídal.

Harryho hlava byla zakloněná, štíhlé svaly na břichu se mu prohýbaly při každém pohybu. Pokožka se leskla potem, a Charlie sledoval kapičky, které mu stékaly po čelisti až na krk.

Harry se pohyboval pomalu, dával si na čas, možná ho trošku škádlil, jelikož věděl, že Charlie dává přednost rychlému a drsnému sexu. Spolu spali teprve dva týdny, ale trávili hodně času v posteli na to, aby zjistili, co se jim v posteli líbí. Bylo pár věcí, které Charlie v posteli neměl rád, ale právě teď chtěl Harry šukat, tvrdě a pořádně. Rychleji, než líné houpání Harryho těla nad ním.

Charlie přirazil. Tlačil svůj penis hluboko do Harryho těla a cítil sevření svalů kolem něj. Harry zvedl hlavu a očima se setkal s Charlieho pohledem. Jeho zorničky byly rozšířené, byl vidět jen malý proužek smaragdové zeleně okolo temně černé. Podle Charlieho - a on je něco jako znalec - není příliš moc věcí svůdnějších, než široce roztáhnou Harryho prdelku. Když Charlie přirazil znovu, Harry se zapřel rukama o jeho hruď, aby mohl lépe nasedat na Charlieho penis.

"Musíš mi o nich někdy povědět." řekl Harry, ale hlas mu slábnul, jak Charlie penisem narážel na jeho prostatu.

Charlie se podíval na Harryho, který mu rukou přejížděl přes tetování, které měl u srdce.

"Později." zafuněl Charlie, když tvrdě zasunul svou erekci do Harryho.

Ten neodpověděl, jen přirazil na Charlieho penis. Když našli rytmus a sladili pohyby, Charlie už to nevydržel a vyvrcholil. Harry se, při pohledu na Charlieho tvář v orgastické křeči, udělal taky.

Později se uvelebili na posteli a Harry řekl: "Tak, řekni mi něco o tetování."

Harry ležel hrudí přitisknutý na Charliho bok, nohu přes nej přehozenou, takže Charlie neměl šanci se ze sevření vymanit.

"Nezní to ani jako příběh." povzdechl si Charlie a natáhl se pro krabičku cigaret.

Jednu si vložil do úst a hůlkou zapálil. Labužnicky nasál kouř do plic. Všichni chytači draků při odpočinku kouřili, hlavně po těžkém dni. Jemu ten zvyk zůstal i teď.

"Steně bych to chtěl vědět," pokračoval Harry, "pokud ti to nevadí."

Charlie znovu potáhnul, hraje o čas, a odvrátil pohled.

Téměř každý, s kým spal, se ho na tetování vyptával, ale on ještě nikdy neodpověděl. Charlie vykouřil desítky mužů. Některé ani neznal jménem, a ty které znal, na ty už by si stejně nevzpomněl. Obrázky na svém tělě neměly s jeho společníky na jednu noc nic společného, ale bylo v nich skryto spousta citů.

Charlie otevřel ústa, aby vyřkl svou obvyklou vyhýbavou odpověď, ale pak spatřil Harryho výraz. V jeho linkách kolem očí bylo znát napětí, byl připraven čelit zamítavé, či krátké odpovědi. On se neptal, aby v místnosti nebylo trapné ticho, jeho skutečně zajímaly důvody, proč si Charlie nechal tetování udělat.

Harryho čelo bylo skryto pod spocenými vlasy, ale i tak Charlie mohl zřetelně vidět jeho jizvu. Další se táhla přes Harryho srdce a drobnými jizvičkami bylo poseto zápěstí. Všechny jizvy připomínaly bolest a utrpení, kterým musel Harry nedobrovolně projít. Pokud si někdo zaslouží vysvětlení, proč si Charlie nechal vyzdobit kůži tetováním, pak určitě on. Vždyž Harrymu celý život předurčila jedna jizva, ve tvaru blesku.

"Co bys chtěl vědět?" zeptal se Charlie, přičemž znova nasál kouř do plic.

"Všechno," odpověděl Harry, oči upřené na Charlieho tvář. "Proč je máš máš? Co znázorňují?"

Charlie vydechl a sledoval, jak se kouř rozptyluje.

"Nevím, kde začít."

"Tak začni od začátku." navrhl Harry. "Pověz mi o svém prvním tetování."

Nebyl žádný snadný způsob, jak zdůvodnit svůj poslední obrázek, takže začít s prvním byl určitě dobrý nápad.

"Jako první jsem si nechal vytetovat skupinu Keltů. Je to mudlovský výtvor, protože od taterů v Obrtlé by se to mamka mohla dozvědět a nevěděl jsem, co strašného by mi za to udělala, kdyby to zjistila.

Matrace se prohnula, jak se Harry přisunul blíže k Charlieho paži, zkoumaje vytetovanou skupinu Keltů.

"Co znamenají?"

"Nic moc," odpověděl Charlie, zaklonil hlavu a vyfoukl oblak kouře až ke stropu. "Bylo mi osmnáct, měl jsem pět bratrů a Merlin ví, kolik bratranců, a když se na nás lidé podívali, s těží rozeznali jednoho Weasleyho od druhého. Chtěli jsme se odlišit, takže Bill si nechal narůst vlasy, Percy nosil brýle, dvojčata zůstávala naschvál stejná, Ginny je dívka a Ron...myslím, že takový bordelář, jaký je Ron, není nikdo jiný na světě."

"Jo," řekl Harry pomalu. "myslím, že jo."

Za chvíli byl na Harryho tváři patrný zasněný pohled. Vzpomínal, jak vypadal jejich pokoj v Doupěti, když u něj přespával.

"Fungovalo to?" zeptal se Harry, opět zaměřený na Charlieho.

"Svým způsobem. Fungovalo to v mé hlavě, to bylo nejdůležitější. Když jsem se přestěhoval do Rumunska, nikdy nebyli žádní Weasleyové, aby si mě pletli."

Charlie čekal spíše otázky typu Bolelo to? Ale Harry se nezeptal.

"A který obrázek jsi si dal udělat potom?" zeptal se místo toho.

"Dračici Bessie."

"Dračici? Neuvědomil jsem si, že je to zvláštní drak...tedy plemeno. Maďarský trnoocasý, že?"

"Jo," odpověděl Charlie.

"Ten z turnaje Tří kouzleníků?"

"Její sestra. Bessie měla mírnější povahu." řekl Charlie, a Harry se usmál při vzpomínce, jak byla při turnaji její sestra divoká. "V době rozmnožování jsem měli téměř sto draků, ale s Bessie byla největší legrace."

"Takže jí máš vytetovanou, protože byla tvou nejoblíbenější?"

"Svým způsobem. Bessie byla hodně chytrá. Většina draků nemá o lidi zájem, jenom jako o potravu, ale Bessie měla smysl pro humor. Trvalo měsíc, než mi začala věřit, ale potom už jsem se nemusel bát, když jsem byl v jejím teritoriu. Někdy na mě z legrace útočila a já můžu příhasat, že se mi pak smála."

Charlie se odmlčel, aby potáhl ze své cigarety. Harry čekal, až bude pokračovat.

"Neřekl bych, že jsem se chápali, každý jsme jiní, kouzelnící a draci jsou příliš odlišní, ale občas jsme spolu byli rádi. Někdy, když budeš mít štěstí, se ti může nejpodivuhodnější stvoření stát nejlepším přítelem. Stojí za to, si tuhle lekci zapamatovat."

"Zníš trochu jako Hagrid," řekl Harry, "Až na to, že ty víš, kdy máš tak nebezpečného tvora nechat jít."

"Hagrid je větší optimista, než já," souhlasil Charlie. "Je to dobré pro jeho práci, ale nikoliv pro lidi okolo něj a pro Hagrida samotného."

Bylo by jednoduché pokusit převézt řeč na Hagrida, či draky, a vyhnout se nejnovějšímu tetování na své hrudi. Znělo to lákavě, ale jednu věc se Charlie při práci s draky naučil, že jakákoliv práce musí být provedena pořádně a dotáhnuta až do konce. Pokud by Charlie přestal vyprávet teď, Harry by se dozvěděl jen polovinu příbehu, a Charlie mu jej určitě dlužil celý.

Setkal se s Harryho očima, viděl tam odhodlání, a vzpomněl si na jeho trvdohlavost. Už jako malý kluk, když Harry stál proti Vy-víte-komu a proti ministerstvu kouzel, měl Charlie pocit, že se ten Nebelvír před ničím nezastaví. Od mamky se Charlie naučil, mimo kouzel užitečných pro zahradničení, že někdy je nejlepší přiblížit nevyhnutelné.

"Můžu se podívat?" zeptal se Harry a naznačoval, ať se Charlie otočí.

Charlie odložil cigaretu na popelník a převalil se na břicho. Cítil, jak Harry prstem kopíruje kontury draka, který se táhnul po jeho lopatkách. Náhle jej něco zalechtalo. Asi Bessie švihla ocasem proti Harryho ruce.

"Ty detaily jsou úžasné." tiše promluvil Harry.

"Je vytetovaná podle fotografie. Dělal mi ji jeden chlápek, Damek se jmenoval, v kouzelnícké čtvrti Prahy. Je slavný pro svá zvířecí tetování."

"A cítíš, když se Bessie pohybuje?"

"Obvykle jen, když se soustředím. Někteří lidé nesnáší magická tetování, protože je pohyby obrázků obtěžují. Má záda nejsou tak citlivá, takže mně to nevadí."

Harry prsty stále přejížděly přes Charlieho záda, jakoby se s drakem mazlil. Bylo v tom cosi uklidňujícího.

"Dál tady máš strom." řekl tiše Harry.

"Jo," stroze reagoval Charlie a sáhl po cigaretě. Zhluboka natáhnul kouř, pak jej vyfoukl a sledoval, jak se tetelí ve vzduchu.

Harry nic neříkal, ale rukou stále hladil Charlieho kůži.

"Nechal jsem si ho udělat, když zemřel Fred," řekl mírně zastřeně Charlie, v krku měl knedlík. "Památník v Bradavicích je tak neosobní a fádní. Chtěl jsem...kéž bych tam byl, když se to stalo."

"Já tam byl," zašeptal Harry," ale nešlo nic udělat."

Charlie típnul cigaretu a znovu se otočil tváří proti Harrymu.

"Můžu se zeptat...proč strom?" zeptal se Harry váhavě.

"Naučil jsem Freda létat pod jabloní u Doupěte. Je to hloupé, pochybuji, že by si to Fred ještě pamatoval."

"Není to hloupé. Je to způsob, jak někomu ukázat, že ho miluješ a chceš na něj mít navždy vzpomínku. Má jizva od Voldemorta, je památkou na lásku mé matky ke mně. Strom je na tom podobně."

Charlie vnímal napětí v hrudi a nemohl najít vhodná slova. Cítil paži, které jej objala a teplo Harryho těla, přitisknutého na jeho zádech.

"Takhle jsem tetování nikdy nebral." řekl Harry "Myslel jsem, že je symbol něčeho špatného. Všichni jsme si z boje nosili nové jizvy, já, Ron, Hermiona. Nechápal jsem, proč by si tohle někdo nechal dělat dobrovolně. Ale pokud to jsou vzpomínky, které si chceš navždy uchovat..."

"Já si svá tetování vybral," chraplavě promluvil Charlie, "Jsou součástí mého já."

Harry dlouhou dobu mlčel, ale nakonec opět promluvil.

"Brumbál mi kdysi řekl, že naše volby ukazují, jací jsme."

"Pravděpobodně tohle není to, co myslel, ale sedí to."

"Možná," řekl lehce Harry. Charlie téměř mohl slyšet úsměv v jeho hlase. "Brumbál měl občas velmi bláznivé nápady. Třeba myslel i na tuhle možnost."

"Celé roky jsem žil s představou, jak budou tetování vypadat, až budu starý a vrásčitý. Tím Brumbálem jsi mi to moc neusnadnil, takže děkuji."

Harry se zasmál a odpověděl: "Neboj se, i když už budeš starý a vrásčitý, stále budeš pekelně sexy."


"Jseš si jistý?" zeptal se Charlie, hůlku napřaženou nad Harryho zátylkem.

"Ano."

"Ještě bychom mohli jít do tetovacího salónu v Obrtlé. Udělají to lépe."

"Chci, abys to byl ty." trval na svém Harry. "Věřím ti."

Znělo to téměř děsivě, že Vám někdo může důvěřovat v tak těžkém úkolu. Harry se rozhodl nechat si od Charlieho udělat první tetování, měl Harryho seznámit s inkoustem, který už nikdy nesmyje. Bylo to téměř neuvěřitelné, že se mu dobrovolně odevzdal.

Charlie si pamatoval na svou nervozitu ze svého první obrázku, ale bylo to nic oproti tomu, jak se cítil teď. Nesměl udělat žádnou chybu, jinak by mohl poškodit Harryho kůži tak, jako Voldemort. Harry mlčel, klidně oddechoval a Charlie se snažil najít ztracený klid.

Zhluboka se nadechnul a vyslovil: "Atramentum!"

Špička jeho hůlky se jasně rozzářila, jiskry z ní létaly. Charlie se opatrně dotknul hůlkou Harryho odhalené šíje, kde si Harry oholil vlasy, a rozvrhnul si obrázek

Harry při kontaktu s hůlkou necuknul, přestože to muselo píchnout jako žihadlo. Podle Charlieho zkušeností, tetování bolelo naprosto stejně, když se provádělo hůlkou nebo jehlou: škřípavá bolest po chvíli mizela v záplavě endorfinů. Tetování blízko kostí vždy bolelo více, takže drak na lopatkách byl mnohem bolestivější, než skupina Keltů na paži. Harry tetování bylo přímo na páteři, takže pravděpodobně jej to bude velmi bolet.

"Drž se," řekl Charlie, "a řekni mi, když budeš chtít, abych toho nechal."

Velmi pečlivě, odhodlaný, že se mu nebude třást ruka, Charlie namaloval jasně červenou čáru směrem dolů a stejnou na druhé straně Harryho páteře. Pak udělal hůlkou série kratších linek, které měly dohromady elegantní tvar: letící Fénix s roztaženými křídly.

S malým zdvihnutím hůlky Charlie zakončil Fénixův ocas. Sklonil hůlku a kriticky se na obrázek zadíval. Nebyl dokonalý, některé linky byly zubaté nebo nerovné, ale šarlatový Fénix byl jasně rozeznatelný. Profesionální tatér by to zvládnul lépe, ale Charlie dělal, co mohl.

"Finite Atramentum," zabručel Charlie. Na malý okamžik jeho hůlka i Fénix zazářili zlatým světlem, které se postupně vytrácelo.

"Hotovo?" zeptal se Harry, stále nehybně ležící.

"Jo," řekl Charlie, v ústech měl náhle sucho.

Harry zvednul hlavu a opatrně jí otáčel ze strany na stranu.

"Pár dní to bude trochu bolet a možná budeš mít otok," informoval jej Charlie. "Pokud se to bude zhoršovat, použij dezinfekční kouzlo, ale obvykle se to hojí dobře. Můžu vykouzlit zrcadlo, pokud se chceš podívat."

"Nepotřebuju ho vidět, vím, že tam je." odpověděl Harry.

To vysvětlovalo umístění tetování. Harry na něj nemohl vidět a Charlie nepochyboval, že mnoho dalších lidí jej bude chtít spatřit. Během pár týdnu vlasy dorostou a obrázek úplně zakryjí.

Charlie dával přednost tetování na dobře viditelných místech, ale chápal, že Harry nechce, aby na něj novináři civěli ještě kvůli tomu. Možná je to podobné, jako někteří lidé nosí sexy spodní prádlo, pod jinak obyčejné šaty. Není to o tom, co vidí jiní, důležité je, co vidíte sami v sobě.

Harry zvedl ruku ke krku, Charlie sledoval, jak svým prstem opatrně přejíždí přes Fénixe. Za pár dnů už bude moci cítit jeho pohyby.

"Chceš mi říct, proč Fénix?" zeptal se Charlie, udržujíc lehký tón hlasu.

"No..." řekl Harry, a podíval se na něj. "Je to moc dlouhý příběh. Příliš hodně vysvětlování. Ale důležitou roli v něm hrají naše volby."

"Alespoň něco vím," zazubil se Charlie. "Pokřtíme ho?"

"Myslíš...stejně jako novou postel?"

"Přesně tak." přitakal Charlie a vzpoměl si, jak oslavil svá první dvě tetování v mudlovském klubu blízko Charing Cross, a na orgie v pražském baru. "Akorát to nemusíme dělat v posteli. Teď máš v krvi spoustu endorfinů z tetování, takže toho můžeme využít."

"Dobře." řekl Harry s úsměvem přes celou tvář.

Charlie vklouzl rukou do Harryho vlasů a přitáhl si jej. Harry klopýtl blíž k němu a políbil ho. Otevřel ústa, horká a nedočkavá. Charlie nemohl odolat a kousl Harryho do spodního rtu.

"Nebolí mě to," zamumlal Harry do Charlieho úst "Můžeš to, ah, udělat znovu."

"To je krása endorfinů." zašeptal Charlie a pevněji sevřel ruku v Harryho vlasech.

"Nechtěl jsi..." řekl Harry bez dechu. "Nechtěl jsi mě šoustat?"

"Spěcháš?"

"Dneska jo..."vysvětloval Harry. "Říkal jsi...ty endorfiny."

Harrymu se nedostávalo dechu. Charlie cítil, jak Harryho erekce naráží do jeho stehna. Zvedl hlavu a v Harryho očích se odrážel chtíč, tváře měl zrudlé, rty napuchlé od líbání, zorničky rozšířené. Opět sevřel Harryho vlasy a prstem přejel přes jeho tetování. Harry se zachvěl v odpověď.

"Otoč se."

Harry se otočil na místě, Charlie ho přirazil ke zdi a hrudí se na něj přitiskl. Fénix byl jen pár centimetrů od jeho tváře, jasně rudý proti Harryho růžové pokožce. Snažil si vtisknout ten pohled do své paměti. Kdyby tohle mělo být naposledy, co Harry šuká, vždy si bude pamatovat, že ten Fénix na Harryho krku, má na svědomí on.

Charlie foukl na citlivou pleť kolem tetování. Harrymu se na krku zježily chloupky a zavrtěl se proti penisu, který jej tlačil do zadku.

"Je dobře, že na dnešní večer nemáš žádný plán." vrčel mu Charlie ho ucha, snažíc se mu rozepnout džíny. "protože tetování potřebuje dlouhé, tvrdé a důkladné křtiny."

Když Charlie ovinul ruku okolo Harryho penisu, Harrymu vyšlo v úst nesouvilé zasténání a trhl boky. Charlie se to rozhodl vzít, jako jasný souhlas.

pozn. překladatelky: Přiznávám, tato povídka není po dějové stránce nic moc, ale chtěla jsem Vám udělat radost tím párováním...Povídku s párem DM/SB budu muset odložit, jelikož jsem našla pouze jednu ucházející, ale ta je hodně dlouhá, takže se na ní vrhnu až bude čas.

Tuto povídku bych chtěla věnovat své profesorce na základní škole, která bohužel během minulého týdne zemřela na rakovinu. Nevím, co by mi na takovou poctu řekla, asi by radost neměla, ale když už jí nic nepomůže, alespoň toto si zaslouží...Nikdy nezapomenu.

17. kapitola: Krby jsou zlo

18. února 2011 v 22:50 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Za poslední tři dny jsme se vídali hodně často a nechoval se tak strašně, jako když jsem studoval. Myslel jsem si, že když jsem mu zachránil život, bude mě za to nenávidět, stejně jako mého otce. Ale možná ho ta válka změnila. A navíc opět musíme spolupracovat. Máme jeden stejný cíl, najít toho, který chtěl Draca dopravdy otrávit." nakonec to vymyslel Harry. Sice pochyboval, že mu to Remus zbaští, ale vlkodlak nebyl žádný zvědavec, abyz něj tahal informace. Snad se s takovým vysvětlením spokojí.
"Rozumím." reagoval Remus tónem, který jasně říkal: Když myslíš, že je to tak lepší, neříkej mi to. Ale já jsem tvůj přítel, mně věřit můžeš.
Harry jasně rozumněl tónu Remusova hlasu. Podíval se mu do očí. *Já ti věřím, ale jsou věci, které bych si raději nechal pro sebe.* myslel si. Pak se na něj rozpačitě usmál a rychle změnil téma.
"Nevíš náhodou, co se stalo s madam Hoochovou? Příští rok má v Bradavicích učit nový profesor, tak mě to trochu zmátlo."
"Když jsem byl minulý týden u Minervy na čaj, zmínila se mi o jakémsi výměnném programu. Z americké školy k nám pošlou učitele na dva až tři roky, a my jim na oplátku pošleme taky jednoho. Jak víš, naše famfrpálové týmy nejsou nijak valné, tak byli na výměnu vybráni učitele létání. Ten, který příjde k nám bude současně ředitelem Havráspárské koleje." zodpověděl otázku Remus. "Jak jsi se o něm vlatsně dozvěděl?"
"Byl si u nás něco objednat. Byl jsem zvědavý, vypadal dost neobyčejně, tak jsem se ho zeptal na zaměstnání." opáčil Harry. "Asi bychom měli otevřít."
Přešel ke dvěřím a švihl hůlkou:
"Signum Lumina!"
Nad dvěřmi obchodu se rozsvítil nápis Otevřeno. *Škoda, že to ještě nemůžu použít v Prasinkách. Prej nejdřív musí přijít povolení.* pomyslel si mrzutě. Už ho nudilo stále otáčet cedulky Zavřeno aOtevřeno.
"Takže, Remusi. Ty se postavíš za pult a bude přijímat objednávky." podával Harry Remusovi svůj blok. "Polední pauza je od dvanácti do třinácti hodin. V tu dobu tě tady nebudu potřebovat. Končíme v půl šesté. Blok mi nechej pod pultem a pak můžeš jít. Otázky?"
"Jedna. Co budeš dělat ty?" ptal se zvědavě Remus.
"Dopoledne tě budu hlídat, jak pracuješ. Možná ti i pomůžu." zazubil se Harry. "O pauze navštívím Draca. Odpoledne hodlám věnovat odpočinku. Jsem trošku přepadlý. Večer zaskočím za Snapem, kvůli objednávkám." odpověděl Harry. Část, že půjdou i do gay baru raději vynechal.
Remus jenom pokýval hlavou.
Dopoledne pěkně plynulo. Remus přijímal objednávky, Harry mu sem tam s něčím pomohl. Odbila dvanáctá.
"Signum Declinavi!"
Nápis zhasnul a Harry se podíval na blok. Přijali asi 7 objednávek. *To si Snape napoprvé mákne.* pomyslel si.
"Tak já jdu." oznámil Remusovi a chystal se k přemístění.
"Můžu jít s tebou? Stejně nemám co napráci." zeptal se Remus.
Harry pokrčil rameny.
"Klidně. Budu rád." souhlasně se usmál a chystal se přemístit. Remus jej ještě stihl zarazit.
"Jako učitel, sice bývalý, mám právo se letaxovat přímo na ošetřovnu. Hrad pozná mou magii." oznámil Remus.
"Aha." poznamenal inteligentně Chlapec-který-nemůže-všechno-vědět. Přešel tedy do krbu. Remus jej uchopil za paži, nabral letax a řekl:
"Ošetřovna, Bradavice."
Za pár sekund stáli na místě. No, stáli. Remus svým normálním krokem vyšel z krbu, Harry z něj vyletěl přímo na hubu.
"Sakra!" neodpustil si. "Proč mě ty krby tak nesnášejí?"
"Velmi nerad přiznávám, že to není vaše vina, pane Pottere." ozvalo se nad ním ledově. Vzhlédl. Nad ním se tyčil pan profesro Snape, v celé své škodolibosti. "Všechny krby mají problém přepravovat lidi, mluvící hadím jazykem."
"Proč?" uvideně se zeptal Harry a pohlédl na Remuse. Ten se tvářil stejně udiveně, jako on.
"Tak slečna Grangerová je skutečně jediný zástupce Nebelvíru, který kdy otevřel knihu Dějiny čaj a kouzel?" pozvedl Snape obočí. Když oba Nebelvíří sotjící před ním pokrčili rameny, dovolil si protočit oči a začal vystvětlovat:
"Salazar Zmijozel byl prvním člověkem na světě, který hovořil hadí řečí. Když z Bradavic odešel, byl si Godric Nebelvír vědom, že se pokusí Bradavice dobít silou. Učinil tedy veškerá opatření, aby se co nejdříve dozvěděli, kdyby do Bradavic přišel znovu. Nemohli hrad proti němu opatřit žádným kouzlem, Salazar byl příliš mocný, než aby jej zastavila obranná kouzla. Godric se zaměřil spíše na alarmující kouzla, jedním z nich opatřil krby. A aby to nebylo moc podeřelé, uvrhl na krby kouzlo, které spolehlivě v člověku odhalilo hadí jazyk. V takové případě krb člověka sice dopravil na požadované místo, ale vyhodil jej. Nenechal ho klidně vystoupit. Brumbál toto kouzlo dokázal zmírnit, jinak by to s vámi mrštilo až na druhý konec místnosti. Proč asi Pán Zla nikdy necestoval krby, ale vždy se přemisťoval?"
Harry vstřebával, co mu právě bylo řečeno. Ale spíše jak. Během svého proslovu Snapeův hlas postrádil běžný nádech sarkasmu a jízlivosti. Tak jako včera večer. *Co se to s ním děje?* ptal se sám sebe.
"Proč zrovna ty Harry, tolik jsi toho protrpěl, a ještě tě nenávidí krby. Proklatý hadí jazyk." mumlal si pod vousy Remus.
"Nezdá se mi, že by si pan Potter na svou zvláštnost stěžoval." pomalu vyslovil Snape. "Má své výhody a může dobře posloužit." dodal s pronikavým pohledem na Harryho.
pozn. autorky: Ten Snape je ale všeználek, že? A taky nějaký ochotný...Každopádně děkuji za komentáře a omlouvám se za ty překlepy. Chápu Vás, že tam vadí, taky nesnáším autory, kteří mají v povídce několik gramatických chyb, ale co naděláme. Snad se kapitola líbila :)

Tři "W" 3/3

17. února 2011 v 21:46 | Archea Majuar |  Tři "W"
Autor: mindabbles
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Watching, Waiting, Willing
Fandom: Harry Potter
Páry: Charlie/Harry
Rating: +18
Varování: homosexuální sex, občas to sprosté slovo tam ujede
Shrnutí: Harry by neměl na Charlieho zírat a fantazírovat o něm, kdykoliv ho uvidí. Ale nemůže si pomoct - Chce ho! A taky bacha na jmelí...

Willing


Obrovský smrk zářil stovkami světel. Teplá, kořeněná vůně svařeného vína se linula pokojem, a z rádia zněly koledy. Malé děti už spaly v posteli, ostatní byli zaměstnáni klidnými rozhovory, s vyjímkou Rona a Teddyho, kteří byli pohlceni šachovou partií.

Všechno byla tak vánoční a dokonalé, že se z toho Harry cítil poněkud osaměle.

Charlie a Bill měli hlavy blízko u sebe a zaníceně diskutovali. Charlieho silná předloktí spočívala na jeho kolenou, dlaně mu visely mezi nohama.

George vypadal, že Harryho hledá, rozlížel se. Pak k němu přisedl a ukázal směrem ke stropu.

"Asi Charlie to jmelí pro dobro rodiny sundal. Nebo mamka. Mělo silnější účinky, než jsem si myslel."

"Jo," zamumlal Harry. "Asi mělo."

Charlie se zasmál něčemu, co řekl Bill a Harry měl pocit, že mu jsou kalhoty opět těsné. Raději se začal soustředit na svoji sklenku s vínem, aby zažehnal žár, která jej zachvátil, ale nepovedlo se mu to.

Trochu si povolil u krku povolil plášť.

"Myslel, jsem, že jste ho sundali všechno." řekl Georgeovi s pohledem na větvičku jmelí na stolku.

"Sem tam jsme malé trsy nechali, ale změnil jsem kouzlo," odpověděl George. "Zadrží se tam jen malé útržky tvé fantazie." pokračoval zrzek a pohlédl na v kuchyni sedící Ginny. "Ucelené představy a sny už nezachytí."

"Fajn, myslím, že bych měl jít." postavil se a zazíval Harry. Podlaha se mu zhoupla po nohama. "Asi už půjdu, mám doma nějakou práci a taky musím zalít kytky," řekl dost hlasitě, tak aby ho slyšeli všichni přítomní.

Ignoroval, že se ostatní tváří, jakoby se zbláznil, a namířil si to ke dveřím, když v tom mu cestu zatarasila Molly.

"Harry, "řekla hlasem, kterému se nedalo odporovat. "Je Štědrý den, nemyslíš, že bys měl ještě zůstat? Přece teď nebudeš sám a děti tě určitě zítra rády uvidí. Zůstaň ještě přes noc." Snad si myslela, že když Harry zůstane déle v Doupěti, nějak se to s Ginny urovná a vrátí se k sobě.

A to je důvod, proč nemůže zůstat. Oni nemohou pochopit, že je mu milejší Charlie, než Ginny. Musí pryč, pryč od Charlieho, od vína a v žádném případě už nikdy nechce vidět jmelí.

Ale pak si uvědomil, že ráno poběží jeho děti dolů, vybalí si dárky a budou si s ním chtít hrát. Tak se na prázdniny v Doupěti těšily.

"Zůstanu." řekl, ale cítil se podivně. "Jen se půjdu projít na vzduch. Asi jsem to přehnal s vínem. Za chvíli budu zpátky."

Vzduch venku byl příjemně těžký s příslibem budoucího sněžení, mraky byly nízko na ocelově šedé obloze. Harry trochu zamával rukama kolem sebe. V chladu se cítil dobře, pročtistil si hlavu od oparu, který mu zamlžoval myšlení od chvíle, co Charlie před týdne přišel do Doupěte.

Bylo to jen jmelím a hloupým Georgeovým kouzlem. Až se vrátí domů, stráví zbytek vánoc se svými dětmi a přestane myslet na zatraceného bratra své ex-manželky a neztrapňovat se před Weasleyovými ještě víc. Bylo to jen jmelím.

"Hej," hlas sladký, jako šesedátiletá skotská, mu dolehl k uchu. Obláček dechu doletěl až k Harrymu, bylo to jako kouzlo. Jakmile se ho obláček dotknul, hned mu bylo zevnitř tepleji.

Harry zavřel oči.

"Proč jsi utekl?" ptal se ho Charlie. Do své dlaně uchopil Harryho zápěstí a mladíkova představa, že za všechno může jmelí, tímto dotykem roztála. "Nebo jsem to překroutil?" pokračoval Charlie.

Charlie udělal krok a stanul Harrymu po boku. Harry tak mohl cítit, jak ve větru vlaje Charlieho plášť, jak mu naráží do zad.

"Není to tak, jak se zdá." řekl Harry, chytaje se poslední šance, jak udělat správnou věc, ukončit rozhovor a vrátit se do domu.

"Mám odějít?" zeptal se tiše Charlie. Jeho ruka přistála na Harryho boku, jeho dech mu vanul na zátylek.

"Ne, ale-" zarazil se Harry. "Bože, měl jsem příliš mnoho vína. Není to v nás. Myslím, že to co se děje mezi námi, má na svědomí George a jeho jmelí."

"A co se mezi námi děje?" Charlie ovinul paži okolo Harryho pasu a pevně si jej přitáhl k sobě.

"Ty víš," zašeptal Harry. "Vždyť se podívej."

"Hm," vydechnul se Charlie. Harry cítí ve vlasech jeho polibky. "Právě těď, by ses měl zeptat sám sebe, co vlastně chceš, a proč."

"Já...Cože?" Musel mít více vína, než si myslel. Nebylo mu to jasné.

"No," začal Charlie. "Tak mi pověz, byl George u tvého bytu v poslední době?"

"Ne," odpověděl pomalu Harry.

"Takže." Ukročil dozadu a studený vzduch se opět zakousl Harrymu do těla. "Můžeme udělat jen jednu věc. Vrať se do svého bytu. Nějak nás u ostatních omluvím. A pokud tě za deset minut budu kouřit, je to proto, že tě chci. Žádné jmelí ani Georgovy vtípky k tomu nepotřebuji. Tak za deset minut.."

"Zkus za pět." netrpělivě odvětil Harry.

Stihnul to za tři minuty. Teď se Harry opíral o dveře své ložnice, Charlie ho kouřil.

"Do prdele," zastnénal Harry. V pěsti držel Charlieho husté vlasy. Díval se dolů, závrať se mísila s touhou, ale musel se dívat, jak celá jeho délka mizí mezi Charlieho rty.

Charlie nechal z pusy vyklouznout téměř celý Harryho penis, jazykem dráždil jen jeho špičku.

"Bože, ano...uh" blábolil Harry. Uchopil Charlieho za ruku a vytáhnul jej z pokleku. Přirazil ho ke zdi a políbil jej. Začal mu znovu prohrabovat vlasy, polibek se prohloubil. Charlie jej líbal divoce a něžně zárověň, Harryho srdce bušilo ve zběsilém tempu.

"Chci tě." šeptá chraplavě Charlie. Svým ptákem se tře o ten Harryho, doteky vysílají jiskry do jejich páteří. "Tohle je to, co jsi cítil. A co jsem cítil já."

"Cože?" ptal se Harry. Myšlenky měl stále omámené vínem, ale teď to nevadilo. Nikdy to nevadilo.

"Jdem dovnitř." Charlie udělal pár kroků od něj a Harry zíral. Charlieho široká silná ramena, modrý a fialový drak na hrudi mezi zrzavými prameny vlasů. Dračí ocasy se táhly podél jeho břicha."Rád se díváš," komentoval Charlie s úšklebkem a vtáhnul Harryho do lonžice.

Přistál na záda na postel, nohy mu visely dolů.

"Já," říká Harry, "se moc rád dívám."

"Tak se dívej," zamumlal Charlie.

Vylezl pomalu na postel, s elegancí, která vždy Harryho překvapovala. Rozkročil se přímo nad Harryho klínem, každé koleno na jedné straně jeho boků.

"Jsi nádherný," zašeptal Harry. Dotkl se jednoho z draků, přejížděl přes něj prstem.

"Ty jsi krásný." odpověděl Charlie. Naklonil a pohladil jemnými prsty Harryho obličej, drsněji pak hruď, hrubým palcem přejel přes bradavku. "Dívej se na mě." přikázal.

Harry otevřel ústa, aby promuvil, ale z hrdla mu nevyšla ani hláska. Charlie toho využil a dvěma prsty vklouzl do Harryho úst. Tomu tělo brnělo očekáváním, jazykem kroutil kolem prstů, začal je sát silněji.

"Lubrikant," řekl Harry, jakmile Charlie vytáhnul své prsty z jeho úst. Už nechtěl déle čekat. Chtěl jen Charlieho prsty a jeho penis v sobě. "V nočním stolku." Chtěl se pro něj doplazit, ale Charlie jej strhnul zpět.

"Líbí se mi, když se na mě díváš," oznámil, "Tak lež, a dívej se."

Harry se podepřel lokty. Díval se, jak Charlie rozkročil nohy, stehení svaly se mu napnuly tak, že se jich chtěl Harry dotknout, chtěl cítil tu hru svalů pod kůží. Sledoval, jak se Charlie vrátil s lubrikantem na postel, namočil si do něj prst a sám do sebe jej zasunul. Charliemu vyšlo z úst zasténání a jeho pohled se zabodl do Harryho očí.

"Bože, ty jsi..." nedořekl Harry. Tvrdě se kousl do rtu. Zklamání, že Charlie do něj nestrčí svého ptáka, svádělo souboj s vidinou vyvrcholení hluboko v Charlieho těle. V hlavě mu hučelo, když pokládal své ruce na Charlieho boky, aby mu pomohl s nasednutím.

"Hm," sténal Charlie, když se pomalu nasouval na Harryho erekci. Vlastní penis mu sebou škubl, když dosedl. Harry sledoval, jak si Charlie masíruje brišní svaly, aby se co nejvíce otevřel.

"Lubrikant." přivolal si Harry lahvičku. "Chci dělat něco víc, než se jen dívat." oznámil. Podařilo se mu trochu posunout, když přehodil nohu přes tu Charlieho. Teď měl dokonalý výhled, jak mu penis zajíždí do Charlieho zadku.

"Dělej." zavrčel Charlie. Harry si namočil prsty v lubrikantu a začal jimi klouzat po Charlieho bocích. Byly teplé, měkké a poddajné proti Harrymu prstu.

Harry byl naprosto omámen zvuky, které Charlie vydával a pohlédl mu do očí. Tomu to přicházelo příliš brzy, tak popadl Harryho za paže a položil jej zpátky na místo, kde byl předtím.

"Bože, ty jsi silný," komentoval Harry, když byl zvednut jako hadrová panenka.

"Teď se budeš jenom dívat," zašeptal Charlie. Odtáhl se, držeje Harryho penis, a znovu na něj nasedl. Harry se snažil mít oči otevřené, ale pocit být hlukoko v Charliem, mu to moc neusnadňoval.

Už se neodvážil posunout. Kdyby Charlie znovu přestal, nepřežil by to. Uvnitř Charlieho teď byla jenom špička jeho penisu.

"Bože, to je..." opět nedořekl Harry. Snažil se držet zpátky, ale tělo chtělo přirážet. Chtěl být znovu celý v Charlieho zadku.

"Hm, to je dobré," mumlal Charlie, když se do jeho horkého těla Harryho pták zasunul až po kořen.

"Přidej," sténal Harry. "Prosím."

Charlie se začal smát, jemně a hluboce.

"Klidně."odpověl nenuceně. Zapřel se rucema o Harryho hrudník a znovu klesnul na jeho penis. Předklonil se až se dotýkal koulema Harryho břicha.

Harry se trochu pohnul, ale zjistil, že je uvězněný pod Charlieho vahou.

"Prosím, tak už mě začni šoustat pořádně!" zavrčel.

Charlie se narovnal a začal se na Harrym pořádně pohybovat. Tam a zpátky, zvedal se, za chvíli se zase tlačil dolů. Harry zalapal po dechu, když sladili pohyby. Teď se Harry mohl přidat. Téměř zvedl své boky z postele, aby mohl do Charlieho pořádně přirazit.

Charlie si opřel ruce o Harryho stehna a zaklonil se. V tomhle úhlu, narážel Harryho penis na Charlieho prostatu při každém přírazu. Musel se hodně soustředit, aby nevyvrcholil tak brzy.

"Do prdele." vzdychal Charlie a sevřel v ruce svůj penis. "Ty mě nesleduješ." řekl Harrymu, kterému v návalu slasti padla hlava dozadu a bušení ve spáncích jej donutilo zavřít oči.

"Já už...,budu" koktal Harry, oči opět upřené na Charlieho.

"Ne, ještě ne." zakázal Charlie a Harry pozoroval, jak mu ruka lítá po jeho erekci. Zpracovával se trvdě a rychle, stejně jako tenkrát v Doupěti, ale tentokrát Harry viděl každý impuls touhy v jeho obličeji.

"Prosím," prosil Harry, "Chci vidět, až ti to příjde."

"Oh, Harry," sténal Charlie. Jeho ruka na penisu zrychlila a podíval se dolů na Harryho, který do něj přirážel, jak nejvíce mohl.

"Kurva." zasténal, když se mu mezi prsty rozlila teplá tekutina, stékající na Harryho břicho.

Harrymu přišlo, že se na hranici vyvrcholení vznáší už strašně dlouho, jakoby Charlie přišel už před týdnem. Pohled na Charlieho, vznášejícího se na vlnách orgasmu a stále jemně hladícího svůj zarudlý penis, poslalo Harryho na vrchol. Naposled silně přirazil a celá místnost se mu zatočila před očima. Cítil jak jeho horké sperma vytrysklo do Charlieho útrob.

Jeho dech byl plný vzlyků, skřípavý a trhavý. Objal Charlieho. Pod prsty cítil teplou kůži a měkké chloupky. Charlie si povzdechl a, s Harrym přitisknutým k hrudi, ulehl na postel. Harryho měkký penis zvolna opuštěl jeho zadek.

Příliš brzy se Charlie zvedl z postele a Harrymu došlo, co udělali. Jak se teď na něj lidé budou dívat, když bude chodit s Charliem. Ginny se o nich dozví. Ron s Hermionou se o nich dozví. Tohle neměli dělat.

"Co sakra řekneme ostatním?" zasténal Harry, zakrývajíc si tvář.

"Ty si nikdy moc dlouho nevychutnáváš krásu milování, viď?" zeptal se Charlie, ale v hlase mu zněl tichý smích. Nechápal, jak může Harry chvíli po orgasmu myslet na takové věci.

"Promiň," řekl Harry "Bylo to skvělé." dodal chvatně.

Charlie se opřel o loket. Vlasy mu padaly přes obličej, když se díval dolů na Harryho.

"Ty jsi zvyklý, okamžitě všem vykecat, že jsi jednou někoho ojel?"

"Jen myslím, že bychom jim měli trochu objasnit, proč jsme byli pryč tak dlouho." odpověděl Harry. Zavřel oči a jasně před sebou viděl nesouhlasné tváře Ginny, Rona, Hermiony a Molly.

"Tak jim řekneme, že to bylo doznívajícími účinky jmelí." odvětil Charlie, a Harry si nebyl jist, zda jeho hlas zněl podrážděně nebo zklamaně. Možná obojí.

"Počkej, jen jednou?" uvědomil si Harry význam věty, kterou Charlie před chvíli vyslovil. Náhle pro něj byla nepředstavitelnější myšlenka, že se tohle už nikdy nebude opakovat, než že bude muset čelit celému klanu Weasleyů.

"No, pokud byla touha způsobena pouze účinky jmelí..." pokrčil Charlie rameny, "jednou by to mělo stačit.

"A co když jsou účinky jmelí trvalé?" zeptal se Harry. Otočil se a přitáhl si Charlieho zpátky na postel. "Myslím, že do rána určitě neodezní."

"Hm...A nikdo nás přece nemůže vinit za Georgeovu lehkomyslnost."souhlasil Charlie, prstem lechtaje Harryho na hrudníku.

Harry opět pocítil závrať, když ucítil Charlieho horké rty na svém krku. Závrať, jakoby letěl na koštěti, nad kterým ztratil kontrolu. Ale to bude v pořádku. Charlie je zkušený letec, aby je bezpečně dostal zpátky na zem.

pozn. překladatelky: A máme to za sebou. Jen doufám, že Vás konec nezklamal :) Nevím, kdy přibude další povídka, protože momentálně se snažím najít nějakou pěknou s HP/ChW, ale láká mě i pár DM/SB, přestože Blacka nemám ráda. V poslední době jsem přišla na to, že je mi už celkem jedno, o jaký pairing jde, hlavně když je to hezky napsané. Ale věřte mi, že pár, který zahrnuje Lorda Voldemorta, Filche či jinou příšeru, mi k srdci nikdy nepřiroste.
Opět musím poděkovat za komentáře. Člověk by nevěřil, jak to zvedne náladu :)

16. kapitola: Domluva

15. února 2011 v 18:18 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Delfíny?" zarazil se Harry. *Buď se Snape zbláznil nebo špatně slyším.*
"Ano, delfíny. Znáte ne? Inteligentní savci žijící v moři. Jejich IQ je pravděpobodně větší, než u poloviny bradavických studentů." odvětil kousavě Snape.
"Nikdy jsem je osobně neviděl.V Zoo jsem byl pouze jednou a tam delfíny neměli, ale určitou představu o nich mám. V televizi jsem viděl pár filmů o nich, že jsou to velmi milá a přátelská zvířata. V určitých lokalitách se prý s nimi dá i plavat." přemítal Harry nahlas.
"Ano, to se smí i v místě Puerto Aventuras v Mexiku. Před několika lety jsem tam jezdil každým rokem v srpnu, ale bohužel jsem tuto tradici byl nucen přerušit kvůli jistému Hadímu lejnu. Samozřejmě bych se tam letos rád podíval. Mimo delfínů se v areálů nacházejí i lachtani a kapustňáci, neboli mořské krávy." rozpovídal se Snape.
*Tak Snape si jezdí plavat s delfíny. Kdyby mi tohle řekl včera, tak bych mu to nevěřil. Ale po dnešním večeru...Bych mu možná uvěřil, kdyby mi řekl, že jeho snem je podat si ruku s Bradem Pittem.* létalo Harrymu hlavou.
"Jak dlouho v Mexiku pobýváte?" projevil zájem Harry.
"Většinou tři týdny. Ale letos bych tam chtěl zůstat déle a vyrazit již v půlce července. Avšak vzhledem k tomu, že jsem přijal vaši nabídku, bude vše záležet na Dracovu zdravotním stavu. " přešel k jinému tmatu Snape.
"O tom jsem s vámi ještě chtěl mluvit." řekl Harry. "Marrone Draca neotrávil ze své vlastní vůle."
"Myslíte?" pochyboval Snape. "A proč tedy?"
"Myslím, že byl pod vlivem nějakého kouzla. Ne pod Imperiem, to bychom poznali. Tu myšlenku otrávit Draca mu někdo musel vsunout do mysli. Někdo, kdo jej skutečně nenávidí. Když teď Marrone nemá hůlku, bude snadnější se dostat do jeho mysli a prozkoumat, zda tam nemá nějakou skulinu, kudy by se útočník mohl do vzpomínek dostat." pokračoval Harry.
"Zajímavá úvaha. Navrhuji zítra večer zajít opět do baru. Pokud bude pan Occhio v blízkosti, bez problémů se mu do hlavy dostanu." souhlasil profesor.
"Dobře. Zítra znovu půjdu navštívit Draca. Třeba už se bude moci vrátit domů. Určitě by svůj odpočinek trávil raději ve svém pokoji, než na ošetřovně. Takže já příjdu zítra v osm k vám. Dohodnuto?"
"Ano, ale buďte přesný. Znám vás." ofrkl si Snape a zvedl se. Harry učinil totéž a vydal se ke dveřím. Ven vyšli téměř současně.
"Tak nashle zítra, profesore." rozloučil se se Snapem Harry.
"Já..., ano, nashledanou." nějak rozpačitě odpověděl profesor.
Harry si jej ještě přeměřil zvídavým pohledem, usmál se a přemístil se domů.
Snape se ještě chvíli díval na místo, kde Potter stál. Nakonec se vydal směrem k Bradavicím. Měl velmi dobrou náladu.
Doma Harry okamžitě poslal Remusovi dopis, že zítra v osm nastupuje. Po Hedvice si koupil novou Sovici Sněžnou, začal jí říkat Evangelia. Byla o něco milejší, než Hedvika. Ani jí nemusel uplácet pamlsky, aby dopis donesla co nejrychleji. Potom se už jen umyl a převlékl do pyžama. Usnul jakmile se přikryl. Zdálo se mu o moři, o delfínech a o mořské kapustě.
"Zatraceně!" vyhrknul Harry když zazvonil budík. Téměř nadskočil, jak se lekl.
*Vážně bych měl chodit spát dříve.* pomyslel si rozmrzele.
Když ze sebe, po dvacetiminutovém zápolení, setřásl únavu, vydal se do kuchyně a uvařil si kávu. Hodiny ukazoval za deset minut osm.
*To ještě stihnu zajít do Prasinek a vyhodit tu koblihu.* pomyslel si trpce. *Ta moje hlava děravá. Za měsíc mi bude osmnáct a jsem zapomětlivější, než McGonagallová.* Ale jít musel. Krbem se dostal do Prasinek a vyhodil koblihu. Pak mu padl zrak na blok schovaný pod stolem.
*No na tebe bych mále zapoměl.* vyslal myšlenku směrem k receptu pana Tenebryho. Sebral lístek i s blokem a vrátil se do Příčné. Remus už tam čekal.
"Ahoj, Remusi." pozdravil ho Harry.
"Ahoj, Harry. Všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě vlkodlak.
"Ano i ne, Remusi. Draca někdo otrávil a několik týdnů nebude moci pracovat. Ale naštěstí za něj Snape v laboratoři zaskočí. Takže obchod může klidně pokračovat v přijímání objednávek." informoval Harry staršího muže.
"Otrávil, a víš kdo?" vyptával se Remus. Sice ho trošku zaskočila Severusova ochota, ale třeba mu to Harry povíd sám.
"Vím, se Snapem jsme včera navštívili pachatele, ale máme pocit, že jej někdo navedl. Pomocí kouzla." řekl Harry.
"Aha. Ty Harry, jsi v pořádku?" pokračoval ve výslechu Remus.
"Jo, proč?" nechápal mladík.
"Protože jsi slovem my nazval tebe a Severuse." objasnil Remus.
*To protože jsme včera strávili pěkný večer v restauraci.* problesklo Harrymu hlavou. *Ale to přece nemůžu Remusovi říct...Víš, včera jsem byl se Snapem na večeři a já na něj úplně změnil názor.Ten by zíral. Tak co mu má říct?*
Remus Harryho trpělivě sledoval.
pozn. autorky: A opět škaredě useknutý konec. Já už jsem taková. Předem varuji, že se možná přidávání nových dílů bude prodlužovat, jelikož mám před sebou velmi náročné 3 dny (písemky, příprava na lyžák) a za 14 dní onen lyžařský výcvik. Tak jen ať víte, proč bych případně zpomalovala :)

Tři "W" 2/3

14. února 2011 v 18:36 | Archea Majuar |  Tři "W"
Autor: mindabbles
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Watching, Waiting, Willing
Fandom: Harry Potter
Páry: Charlie/Harry
Rating: +18
Varování: homosexuální sex, občas to sprosté slovo tam ujede
Shrnutí: Harry by neměl na Charlieho zírat a fantazírovat o něm, kdykoliv ho uvidí. Ale nemůže si pomoct - Chce ho! A taky bacha na jmelí...

Waiting


Charlie vyletěl na koštěti do vzduchu. Harry jej následoval.

"Poleť," volá Charlie, přes rameno se na Harryho usmívá, "Rychleji!"

Charlie se ani nasnažil chytit Zlatonku, jen škádlil Harryho. Alespoň si to mladší muž myslel.

Harry se opíral o své koště, vítr mu bičoval vlasy. Byl rychlejší než Charlie, ale ten měl více zkušenosté z lítání na dracích. Harryho krev vřela v žilách, adrenalin stoupal. Charlie náhle zmizel a Harry se na chvíli leknul, že spadnul na zmrzlá pole okolo Doupěte. Místo toho, se Charlie snesl na zem, postavil se a silně odrazil. Vyrazil jako střela přímo k Harrymu. Ten mohl vidět, že Charliho vlasy jsou delší, než si myslel. Třepotaly se po nápory větru. Už byl skoro u Harryho, mohl uchopit jeho koště, mohl by se dotknout Charlieho. Harry ho předletěl hodil na něj drzý úsměv.

Teprve teď si uvědomil, že na hříště přišli další hráči. Ginny, George, Angelina, Ron, Teddy a Bill se vznášeli nízko nad zemí, různé stupně podráždění na tvářích. Měli si zahrát, ale Harry s Charliem se už vyčerpali při rozehřívání.

"Fajn!" zařval Ron. Slezl z koštěste a pokračoval.

"Vy dva, nechte toho blbnutí a běžte dovnitř, než vám umrznou koule!"

Harry trochu pohnul prsty a zjistil, že má úplně zmrzlé ruce. Ale jeho koule měly do umrznutí velmi daleko.


Wealseyovský obývací pokoj byl vždy teplý a příjemný, a Harry si nemohl pomoct, musel vždy děkovat za to, že je zde kdykoliv vítaný.

Oheň praskal v krbu, ohřívaje místnost. Bill pronesl kouzlo a z kuchyně dolevitoval teplý máslový ležák.

"Vezmu si něco silnějšího," oznámil Charlie. Stál před krbem, jednou rukou se opíral o římsu. Loktem strkal do fotografie s Harrym.

Harry se posadil do křesla. Vyschlo mu v ústech, při pomyšlení, že včera, v tomhle křesle, seděl Charlieho nahý zadek. Opar touhy ze včerejšího dne jej opět pohltil. Mocně si přihnul si z láhve máslového ležáku. Charlie se na něj podíval a olíznul si rty. Nebo si to jen představoval? Charlie se zdál být v klidu. Harry nepřítomně hladil opěradlo křesla. Téměř cítil, jak by ho Charlie sevřel, až by mu to přišlo.

"Rád tě pozoruji při létání," řekl Charlie ze svého místa u krbu. Jeho kůže vypadala příjemně teplá na dotek.

"Dobře držíš koště. Otočí se, kdykoliv na něj zatlačíš stehnem."

Charlieho prohloubil svůj hlas i pohled. Pro Harry přestali všichni v místnosti existovat. Všichni ustoupili do pozadí.

Charlie si Harryho prohlédl od shora dolů, a tomu se zdálo, že láká. Pozorně sledoval Charlieho a už to uviděl také. Vysvětlení nepotřeboval. Nádherně zelené listy, drobné bílé bobule, větvičky svázané do věnce zdobící místnost. Každých šest palců měl na sobě napsáno malými červenými písmeny "WWW".

"Ehm, jo. Tady je něco silnějšího," došel k nim George. Mírně zakašlal a strčil sklenice Ohnivé Whisky oběma mužům do rukou.

"Díky." chtěl odpovědět Harry. Jeho hlas se mu však zadrhl v hrdle.

Klábosení a hukot shromáždění si našlo cestu zpět do Harryho mysli. Charlie se na něj zašklebil přes sklenku a Harrymu projel tělem zvláštní záchvěv tepla. Chtěl se postavit, ale udělal to příliš rychle. Ze sklenky mu na prsty vyšplouchlo trochu zlatavé tekutiny. Bezmyšlenkovitě si ji slíznul. Mezitím George sdělil Charliemu, že toho asi nalil moc. Harry musel souhlasit.

Opustil pokoj a šel, dával si pozor aby neběžel, na záchod. Pryč od teplého ohně,od Charlieho. Dlážděné stěny v koupelně nádherně chladily. Harry si nemohl vzpomenout, kdy někoho tak moc chtěl. Ztrácel kontrolu nad sebou, v Charlieho přítomnosti měl téměř závratě, ale nechtěl, aby to přestalo.

Zavřel oči a rozepnul si hábit. Rukou hrubě chytil svůj penis, pohybujíc jí rychle a trvdě. Myslel na Charlieho. Jeho široké, drsné ruce. Jeho prst mu vklouzne do úst, a on jazykem polaská mozoly od držení násady koštěte. Druhou rukou mu Charlie hladí penis, každým pohybem jej posouvá blíž k vyvrcholení. Sténá, kouše se do rtu, aby nevykřikl Charlieho jméno. Je to dobré, ale představy nestačí. Prstem zatlačí na vstup do těla.

"Do hajzlu," sténá, když zasune první článek prstu. Pak hlouběji. Tváří proti zdi, chladné dlaždice dráždí bradavky. Hlavu vyplňují vzpomínky na Charlieho: Charlie na koštěti, Charlie včera v noci, svůj penis v ruce. Harry sám sebe tvrdě šuká dvěma prsty, ždímaje svůj penis. Otevře oči ve chvíli, kdy semenem pokropí stěnu před sebou.

Srdce mu buší, popadá dech. Poodstoupí od zdi a kouzlem ji ošistí. Otočí koutkem u umyvadla a šplouchá na svou tvář studenou vodu. Šílenství ustoupilo. Večeři snad vydrží. Koneckonců bude dáleko od jmelí i od toho zatraceného křesla.

Ale tohle šílenství, že chce Charlieho, přece nemůže být jen jmelím. Cítil to venku, když hráli famfrpál. Včera v noci to cítil v celé chodbě. Byl si jistý, že to cítí i teď, přestože na záchodě žádné zelené nesmysly nevisely. Pokud je to jmelím, někdo ho musel sakra dobře očarovat.

Otevřel dveře a vrazil přímo do Charlieho.

"Už jsi skončil, co?" zeptal se tiše Charlie.

"Jo," odpověděl klidně Harry. "Myslím, že teď je řada na tobě."

"Myslím, že jo." řekl Charlie, a přelétl Harryho pohledem, ze kterého mu přeběhl mráz po zádech.

pozn. překladatelky: Druhá část je tady. Moc děkuji za Vaše komentáře a hodnocení překladu. Snad se Vám i dnešní část líbila a budete čekat na tu poslední, kterou mám už rozpracovanou. Tak šťastného Valentýna všem, kteří ho slaví, a těm, kteří ho nenávidí nebo alespoň bojkotují, snad dnešní povídka zpříjemnila ten "otravný" den.

15. kapitola: Nabídka

13. února 2011 v 17:22 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Harry polkl. Tuto otázku skutečně nečekal. Od konce války uběhly už tři měsíce. To ten příběh Snapeovi ještě nikdo ve zkratce neřekl? Povzdechl si. *Tak fajn. Já mu ho teď řeknu pěkně od začátku. Jenže ona ta událost zní tak pitommě, že mi neuvěří...*
"Jak už jsem řekl. Celý sedmý ročník jsme se s Ronem a Hermionou trmáceli za hledáním viteálů. Hermiona s sebou měla jen malou kabelku, Ron a já batohy. Protože o nás měla Hermiona strach, dala nás oběma základní lektvary i pár bezoárů. Pak nás nutila se naučit základní léčivá kouzla. Mně se spíše dařila kouzla na zacelování ran, Ronovi zase rovnání kostí. Později jsme se naučili pokročilejší kouzla, jako Infectiones Porti, Ossa Compignatur* nebo Vexatis Pedibus. Dost se nám to hodilo, když si Ron při přemisťování odštípl ruku." otřásl se Harry při vzpomínce. "No zkrátka, když jsem vás našel ležet na zemi po hadím kousnutí, tak jsem přebral vaše vzpomínky. Chtěl jsem vás tam nechat, vážně chtěl. Ale něco mi říkalo, že bych se měl alespoň pokusit zachránit. Kdybych někomu vyládal, že jsem vás viděl umírat a ani se nesnažil pomoct, přestože jsem vás měl za zrádce...Člověk, jako člověk. Zkontroloval jsem váš dech a tep, který byl sice slabý, ale byl tam. Uvědomil jsem si, že umím mluvit hadím jazykem a třeba mám i něco jiného z hada. Dříve jsem četl o tom, že jed se musí z kousnutí vysát. Tak jsem spokl bezoár a pokusil se o to. Jenže jed byl už příliš rozptýlený ve vašem těle. Pomyslel jsem si, že ten jed je z kouzelného hada, tak by mohl reagovat na něco kouzelného. V hadím jazyce jsem zasyšel Běž pryč!Najdi si jiného! A zárověň seslal kouzlo Serpentes Traneul, které odpuzuje hadí jed. Po chvíli začal z vašeho těla stoupat fialový dým, ze kterého se seskládal malý hádek.Vyhodil jsi mě z tohohle těla , kam mám jít teď? Musím si najít nějaké tělo...Tělo podobné jemo. Ale už nejsem tak silný, oslabil jsi mne a už tělo nezabiji. Odpověděl jsem mu: Běž do těla, které je starší a zkaženější než mé. Venku jich je mnoho...Fialový hádek odplul pryč. Bohužel do teď nevím, kam se skryl. U žádného z mrtvých Smrtijedů nebyl nalezen a u Draca také naštěstí ne. Sice jsem hadu řekl, aby to tělo bylo starší než mé, ale copak můžu věřit fialovému hadovi? Na Dracovi bylo vidět, že Smrtijedem být nechce, tak jsem mu prokázal malou laskavost...Za chyby svých rodičů nemůžeme." opět se mladík odmlčel.
Snape jen seděl. Poslouchal.
*Z Pottera se opravdu už stal muž. Moudrý muž. A ta kouzla co používal...Znám je, to ano, ale pochyboval bych, že je budou znát studenti. Oh, jistě. Grangerová. Chodící enciklopedie a slovník v jednom zase perlil.* pomyslel si Snape, ale stejně nemohl nepřipustit, že jeho současná kolegyně je neobyčejně inteligentní. *Ale nemusela by to všem dávat na odiv.* zabručel si pod vousy ještě.
Harry se trochu napil máslového ležáku a pokračoval ve vyprávění.
"Po odplutí hádka, jsem se znovu zaměřil na vás. Vaši ránu jsem vydezinfikoval kouzlem Infectiones Porti a zacelil. K zacelení jsem použil kouzlo Vexatis Pedibus, ale asi bylo vhodnější použít Vulnera Sana. Jenže ono se musí provádět půl hodiny co pět minut. Rána se tak zahojuje hezky po vrstvách a nebude po ní ani památka. U Vexatis Pedibus jste musel ztrávit asi týden na ošetřovně, protože to zhojení bylo rychlé, ale né důkladné a i při menší námaze mohlo povolit. Nakonec jsem na vás použil Ohřívací a Uspávací kouzlo. To druhé, kdybyste se náhodou vzbudil, což nebylo zrovna reálné, abyste se tam nemotal. Dezorientovaný profesor by tam všem určitě chyběl. Potom vás našla madam Pomfreyová. Když jsem se jí ještě v ten den ptal, jak jste na tom, sdělila mi, že strávíte jeden až dva týdny na ošetřovně." zakončil své vyprávění Harry.
Snape vstřebával informace, jež se právě dozvěděl. Už mu docházelo, proč se mu po kousnutí zdálo o fialové řece, ve které se topí. Bylo mu stále hůře, špatně se mu dýchalo a třeštila mu hlava. Ale když už se mu zdálo, že je po něm, hladina začala klesat. Nakonec ležel na holé pláni. To už jej hlava nebolela, dech se uklidnil. Pak ho někdo opatrně uložil do postele, jemně přikryl a zašeptal Dobrou noc. Na tose propadnul do černočerné tmy a vzbudil se až na ošetřovně.
"Děkuji." reagoval na Potterův příběh Snape. "Je to velmi neuvěřitelný příběh, ale jelikož jsme se domluvili, že budeme říkat pravdu, věřím vám. Děkuji."
Harry pokýval hlavou. Výpověď jej vyčerpala. Nejraději by už šel domů, bylo už po desáté hodině, ale na jazyku měl ještě jednu otázku, no otázku...
"Pane profesore, mohl bych vás místo otázky požádat o laskavost?"
"Podle toho, o co půjde." odměřeně odvětil Snape.
"Bude konec školního roku. Možná budete mít čas, a když je Draco nemocný..." soukal ze sebe Harry.
*Co mi to tady ten kluk navrhuje? Abych se k němu nastěhoval místo Draca?* šokovaně si pomyslel Snape.
*Teď to asi vyznělo dost divně.* došlo Harrymu. *Vypadá to, že mu nabízím byt v našem odchodě po dobu Dracovy nepřítomnosti.*
"Myslel jsem, jestli byste mi nemohl pomoci s výrobou produktů v našem obchodě..." vymáčknul se konečně Zlatý hoch.
*No proto, už jsem se lekl. Sice by to byla zajímavá nabídka. Není tak ošlivý, snesl bych na něj pohled, ale pod jednou střechou s Nebelvírem? Ne, děkuji. Raději si opatřím hipogryfa. Ti dělají menší bordel a mají méně keců. Takže on mě žádá o pracovní výpomoc...Proč ne. Zkoušky z lektvarů už proběhly, mám už celkem volno. Stejně je v Bradavicích o prázdninách nuda. Filch s tou svojí kočkou odjíží navštívit nějakého pana Norrise, s divným křestím...Chick nebo Chuck. Tak nějak, a já pak nemám koho buzerovat a nakopávat na schodech...* bloumal myšlenkami Snape.
"Přijmu, pane Pottere. Jako oplátku, že jsem se konečně dozvěděl, proč stále mohu chodit po tomto světě. V koli otvíráte a v kolik mě budete potřebovat?" zeptal se Snape.
Harry vytřeštil oči. Nepočítal s tím, že Snape nabídku přijme okamžiě. V hlavě mu už vířily šílené představy, jak profesora přemlouvá a kulí na něj svá zelená očka.
"No, otevírám v devět, ale nabídky přijímám pouze já. Tedy já v Prasinkách a za pár dní by měl nastoupit Remus. Ten bude prodávat v Příčné." odmlčel se Harry a pohlédl na Snapea. Asi nebude zrovna nadšený, že bude pracovat v obchodě s dvěma Nebelvíry. Ale profesor se tvářil normálně, tak pokračoval. *Snad je to tím, že nás oběma věří. Ne, aby nás mohl uřknout oba najednou.*
"Stačí se domluvit, jestli se chystáte používat naší laboratoř nebo svou. Budu vám tam každý večer okolo šesté dodávat recepty na mýdla, pěny do koupele nebo olejíčky. Vy se budete snažit podle požadovaného účinku vyrobit odpovídající výrobek. Většinou výrobek dodáváme přímo do domu do týdne od podání žádosti. Roznášku obvykle obstarával Draco...Remuse do toho uvrtat nemůžu, vy asi nebudete chtít...No, nějak to budu muset zvládnout sám." řekl Harry.
"No, že do toho nechcete tahat Lupina, kvůli jeho chlupatému problému, je pochopitelné. Ale roznášku bych snad zvládnout mohl.Tak tedy domluveno. Začínáme už zítra?"
"Ano, byl bych tomu rád. Akorát bych vás chtěl první týden pozorovat při práci, né že bych vám nevěřil, ale jako spolumajitel si můsím své zaměstnance dobře zkontrolovat. Aby toho na vás ze začátku nebylo moc, tak necháme do konce týdne otevřenou jen část obchodu v příčné..." odvětil Harry. Už se unaveně z toho sledu událostí. A chtěl by dohlédnout i na Remuse. "Hlavně při roznášce bych vás chtěl mít na očích. Nemám rád, když mi do obchodu telefonují vystrašení zákazníci, že jim doručil mýdlo kousavý ex-smrtijed." drze dodal Harry. Rozpomněl se, že takhle to fungovalo s Dracem. Co byste čekali od Malfoye...
"Pan Potter je opět vtipný. Tak tedy Cha Cha." opáčil Snape a zašklebil se. Potterovu provokaci okázale ignoroval. Přece si nenechá zkazit večer, tím, že se nechá vyprovokovat.
Harry koukl na hodiny, třičtvrtě na jedenáct. Měl by jít, nebo zítra nevstane.
"Promiňtě pane, ale pokud máte ještě nějakou otázku, ptejte se. Už budu muset jít."
*Hmm...na co bych se ho tak zeptal...Je vcelku zábavný, tak třeba také na něco vtipného?* pomyslel si Snape. Vzpoměl si, kam jezdívá v srpnu na dovolenou. Třeba mají s Potterem i nějaké společné zájmy.
"Máte rád delfíny?"

*Ossa Compignatur -> srovnává kosti do původní polohy

pozn. autorky: Ta zakončení jsou pro mne snad už typická. Kapitola téměř vždy končí otázkou. Ale většinou zajímavou otázkou, dnes velice stupidní otázkou: Máte rád delfíny? Kdyby byl Harry nenažrananec jako Lonánek, zeptal by se: Na smetaně nebo na víně? Ale věřím, že tuhle odpověď by Snape slyšet nechtěl...

Tři "W" 1/3

12. února 2011 v 22:28 | Archea Majuar |  Tři "W"
Autor: mindabbles
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Watching, Waiting, Willing
Fandom: Harry Potter
Páry: Charlie/Harry
Rating: +18
Varování: homosexuální sex, voyerismus, občas to sprosté slovo tam ujede
Shrnutí: Harry by neměl na Charlieho zírat a fantazírovat o něm, kdykoliv ho uvidí. Ale nemůže si pomoct - Chce ho! A taky bacha na jmelí...

Pokud nemáte rádi slash, NEČTĚTE TO!

Watching


Neměl by pozorovat Charlieho.

Nerad někoho špehoval.Harry by nevstal ze své postele v Doupěti - spal v podkrovním pokoji, který kdysi sdílel s Ronem, ale teď na vedlejší posteli tiše spali jeho dva malí synové - kdyby neuslyšel zpoza dvěří vrzání.

Před pár minutami Harry zíral do tmy a sledoval, jak se Charlie plíží po špičkách po schodech dolů. Šel tak tiše a klidně, jak jen může vzrostlý muž jít.

Teď se Charlie zastavil. Věřil, že je u hořícího krbu sám. Světlo z plamenů se odráželo od jeho širokeho, svalnatého trupu. Vlasy měly barvu ohně a draci vytetovaní na hrudi vypadali, jakoby tančili.

Během večeře pokaždé, když Harry zachytil Charlieho pohled, se na něj zrzek usmál. Usmívali se a povídali si. Harryho téměř doháněl k šílenství svými drsně vypadajícími rucemi a jemný hlasem.


Charlie se dotknul jedné z fotografií na krbové římse. Byla umístěna v hrubém dřevěném rámu a byla jediná v tomto domě, na níž nebyl vyfocen Harry objímající Ginny nebo Harry s batoletem na ramenou. Byl na ní Harry s koštětem v den, kdy byl hostem rozhodčích na Mistrovství světa ve famfrpálu. Charlie fotku otočil, dokud ji neměl přesně naproti obličeje.

Charlie pohnul rameny, až se mu zvlnily svaly na zádech. Jeho paže začal rozepínat knoflík na kalhotech. Stále se dívaje se dívaje na fotku, Charlie couvnul a padl do křesla. Přes boky a zadek si sundal pyžamové kalhoty. Harry se kousnul do rtu, když spatřil Charlieho osvobozený penis. Byl nádherný...silný, štíhlý a pevný, stejně jako Charlieho tělo. Představil si, jak by vešel do místnosti, poklekl a vzal celou erekci do úst.

Charlie uchopil svůj penis. Harry si rozepl kalhoty a napodobil jej. Sledoval každý pohyb, každé Charlieho zachvení, když si ptáka stisknul. Harry se hladil stejně jako on, pomalý dotek shora dolů, a zase zpátky.

Harry zasténal, když mu ze žaludu vytekla kapka touhy. Charlie byl na tom stejně, Harry viděl, jak se mu penis ve světle ohně leskne.

Neměl by tady být. Je to příliš brzy, co se rozešel s Ginny. Měl by odejít, jenže když si představil ty úžasné ruce, jak jej hladí, jak si Charlie bere jeho erekci do úst...Ne, nemůže na to myslet. Ne, když je Charlie kolem a on nemůže nic udělat. "Ale já ho chci!" křičelo v něm.

Charlieho pohyby začínaly nabírat na rychlosti, mačkal se tvrději. Harry téměř cítil, jak mozoly na Charlieho prstech musejí žalud penisu dráždit. Draci se mu na hrudi hýbali, kdykoliv Charlie zatnul prsní svaly. Skoro se zdálo, že při stisknutí svalu jejich jazyky olizují Charlieho bradavky. Harry se mírně předklonil a olíznul si rty při pohledu na ten výjev.

Charlie trhl dozadu hlavou, opřel se o opěradlo a odhalil masivní krk. Štípnul se do bradavky a Harry mohl přísahat, že slyšel zasyčení draka. Hluboký, hrdelní zvuk vyšel z Charlieho úst, na obličeju se mu osadil výraz blaženosti. Harry s úctou pozoroval, jak to Charliemu přichází, boky přirazil do ruky a proud tekutiny pokropil zrzavé chloupky na jeho hrudu.

Harry zůstal ve stínu, ruka mu na penisu létala nahoru a dolů, představoval si, jak se plazí k Charliehu klínu a uspokojuje ho, dokud nepříjde a semenem nepostříká drzého draka, soustavně olizujícíhozrzkovu bradavku. Možná by mohl vyvrcholit pouze díky laskání bradavek.

"Oh..." Zasténal Harry. Přišlo mu to, oči stále přilepené na Charliem, dokud mu penis nezměkl. Chvíli poté ho zamrazilo. Uvědomil si, že zatímco Charlieho pozoruje, může někdo špehovat jeho.

Rychle si upravil kalhoty a tiše se vydal do svého pokoje. Charlie se díval jeho směrem. Nemohl mě vidět, myslí si Harry, je tady tma. Neexistuje způsob, jak by mě zahlédnul. Ale Charlie se díval přímo na Harryho záda, zvedaje k ústům svou ulepenou ruku.

Toto dílo nebylo napsáno ani přeloženo za účelem zisku.


pozn. překladatelky: Ano, zase je tam Charlie a Potter. Ani pro jednoho nemám slabost, ale mám ráda netradiční páry. Promiňte, že jsem název nepřeložila. Nechám ho v angličtině, protože cokoliv jsem vyzkoušela jako název, vyznělo fádně. Tak jsem to shrnula a nazvala Tři "W". Ale to taky není nejlepší název...Při prvním pohledu na tenhle titulek mě napadlo, že si to rozdají tři zástupci rodiny zrzavých. Jinak tato povídka je rozdělena na tři malé části, ale kdy přibude další nevím. Na psaní, resp. překládání prostě musí být chuť a čas.

Každopádně mám Charlieho z Weasleyových nejraději, protože se o něm psalo nejméně. Můžu si tedy jeho velkou část představit, podle sebe. A proč bacha na jmelí? To Vám určitě v dalších částech prozradí George...

Dále moc děkuji za komentáře k povídkám Vánoční Dárek a Nitky Osudu. Opravdu mě potěšily :)

14. kapitola: Tajemný pan Tenebry, aneb Snapeovo doznání

11. února 2011 v 15:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Večeřeli mlčky. Harry se zaobíral pouze jídlem, vždyť na oběd měl pouze jednu koblihu.
*Zatraceně. Ta druhá pod pultem bude zítra pěkně hnusná. Snad ji nezapomenu vyhodit. Zapomněl jsem tam i recept pana Tenebryho. Na toho se musím zeptat Snapea. Třeba o něm něco bude vědět. No a co Remus? Když mi nemá kdo vyrábět lektvar, nebudu moct přjímat dál objednávky...*
Zato Snapeovy myšlenky byly o něco serióznější.
*Špagety jsem už několik let nejedl. Sakra!* vduchu zaklel, když mu pracně natočené sousto spadlo z vidličky, *Měli by k tomu přidávat návod k obsluze. Ale zdá se, že Potter má s špagetami určité zkušenosti.* podíval se na Nebelvíra. *No...asi jí tenhle nesmysl častěji. Kdo by si byl pomyslel, že Harry Potter ví, jak slušně stolovat. A vůbec se dnes chová nějak...méně nebelvírsky. Zatím mě nevytočil, což se dá považovat za velký úspěch. Dokonce nevypadá, že by se mou přítomností nudil, či byl mnou znechucen. Zajímavý objev.* pomyslel si.
*Hmm...už na mě zase kouká. Snad se mu nelíbím.* prolétlo Harrymu ironicky hlavou. *To by se svět musel začít otáčet opačně, aby Severus Snape usoudil, že se mu líbí Harry Potter.*
*Raději se budu věnovat jen svému jídlu.*sklonil opět hlavu profesor, *Ještě by ten kluk mohl usoudit, že mi líbí. No, tak ošklivý zase není...Dost Severusi! Opakuj si, jídlo, jídlo jídlo...*
Když dojedli, objevila se sevírka a chtěla odnést talíře.
"Dáte si ještě něco, pánové?"
"Dal bych si máslový ležák." informoval servírku Harry. "A vy, pane profesore?"
"Ohnivou whisky."
"Může pánové ptát, co slavíte?" zeptala se mile servírka.
Harry se Snapem si vyměnili překvapené pohledy.
"Proč bychom měli něco slavit?" zeptal se zmateně mladší muž.
"No oba vypadáte tak nějak spokojeně. A špagety Primavera si nedává nikdo, kdo by neměl vyjmečně dobrou náladu. Je docela horor je sníst a přitom si nezašpinit oblečení." odpověděla.
*Spokojeně?* zalétl Harry pohledem ke Snapeovi, který opravdu vypadal uvolněně a klidně.
"Ne, nic neslavíme. Jen malá přátelská večeře." poprvé odpověděl servírce Snape.
Ta spokojeně odešla a okamžitě donesla objednané nápoje. Harry rovnou zaplatil.
"Pane Pottere, já nejsem nemajetný. Na zaplacení účtu bych se určitě zmohl." zavrčel Snape.
"Já vím, ale pozval jsem vás. Můžu se ptát?"
*Nejsem teď na řadě já?* zamračil se Snape. *Asi už opravdu stárnu, když si to nepamatuju.*
Když Harry uviděl profesorův výraz, opět se musel usmát.
"Ptal jste se mě, jak jsem se dozvěděl o Brumbálově a Remusově orientaci." objasnil.
"Oh, jistě. Ptejte se." pochopil profesor.
"Včera se u mě v krámu stavil muž. Satyr Tenebry." Harry se odmlčel, když viděla, jak sebou Snape trhnul. "Nevíte o něm něco?"
"Co vám ještě řekl?" zasyšel Snape.
"Že je novým učitelem létání a ředitelem Havraspárské koleje pro příští školní rok." poslušně všechno vyklopil Harry.
"Učitel?" téměř vyjekl Snape. "Můj bratranec v Bradavicích." zasyčel Snape nenávistně. "Ta McGonagallová nemá rozum."
"Moc nechápu, co je na něm tak špatného..." poznamenal Harry.
Snape se na něj podíval utrápeným pohledem. Tak plným smutkem, jaký Harry snad ještě neviděl.
"Nemusíte nic říkat, jestli nechcete." reagoval na profesorův pohled Harry.
"Asi bych vám nic neřekl, kdybych nevěděl, že jste gay. Když jsme byli malí, bydleli jsme kousek od sebe. Jeho rodiče byli kouzelníci, Satyrova matka byla sestra mé matky. Do deseti let jsme byli nejlepší přátelé. Pak jsem nastoupil do Bradavic. On se s rodinou odstěhovali do Švýcarska. Pokud vím, stojí tam také kouzelnická škola, ale pouze pro chlapce. Na rozdíl od Bradavic, vyučovala se tam i černá magie. Když jsem já začal dělat špeha pro Brumbála, vrátil se. Shoda okolností, nevím jak jinak to nazvat. Jeho Voldemort hledal. Nechtěl jej zabít. Chtěl jej přinutit, aby se přidal k němu. Čistokrevný, znalec černé magie, schopný čaroděj. Nějakou dobu jsme ho s Brumbálem ukrývali v Bradavicích. Bydlel u mne a časem...Pochopte, dva muži, strach z nadcházející války. Měli jsme spolu poměr, ale...Ta léta ve škole nás hodně změnila. Dlouho jsme to spolu nevydrželi. Věčné hádky...Po třech měsících odešel. Možná do Ameriky." Snape se na chvíli odmlčel. Jakoby hledal morální sílu na to, aby pokračoval.
"Když jste Pána Zla zastavil poprvé, jako batole, opět se vrátil. Ke mně. Znovu jsme to zkusili, ale už to nebyl ten starý dobrý Satyr. Už to byl pan Tenebry. Byl krásný, nevyčerpaný válkou jako já. Považte, já a on. To nešlo dohromady. Já ještě žil v ideálu, že by to šlo. Ale on ne. Začal mě podvádět. Prve jsem se to snažil přehlížet, ale nakonec jsem zjistil, že si na každý týden nabrnkne jednoho muže a pak jej odkopne. A to dělá, vím to z dobrých zdrojů, dodnes. Radím vám, dejte si na něj pozor..." dokočil vyprávění Snape.
Harry zíral na Snapea. *Nikdy bych do něj neřekl, že je schopný, mi něco takového říct.*
"No nezírejte tak na mě Pottere. Nedělám to z dobroty srdce. Ale protože vím, jaké to je být zneužitý. A vy už jste si toho zažil dost. Tohohle bych vás rád ušetřil. Jste jedním ze tří lidí, který jsem ochoten věřit. Asi se ptáte proč. Jednoduchá odpověď. Válka byla pro vás stejně náročná, jako pro mne. Druhým člověkem je, bohužel, ten zablešený čokl."
Stále se mu to nechtělo věřit. *Nezdá se mi ten Snape jenom?* Aby jej profesor opět nepojal za naprostého ignoranta, neschopného slova, raději jej pobídnul:
"A vaše otázka?"
"Jak se vám podařilo mne zachránit?" zeptal se zostra Snape.
Je tam moc keců, ale to je ještě dobré, v další kapitole vás čeká Harryho vyprávění a to je hooodně dlouhé. Jeden moderátor talkshow by asi řekl, že je to "kurevsky" dlouhé...Ano, ty uvozovky jsou dobře, nemají být o slovo zpět :P
Jinak moc děkuji za komentáře. Motivace je při psaní podívky moc důležitý, vezmi-li v úvahu, že se mi to začíná slušně zamotávat...

Vánoční Dárek

9. února 2011 v 21:27 | Archea Majuar |  HP
Autor: alafaye
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Presents
Fandom: Harry Potter
Páry: Bill/Charlie/Harry
Rating: +18
Varování: homosexuální sex, incest, PWP, voyeurismus, exhibicionismus, trojka
Shrnutí: Bill a Charlie mají pro Harryho malý vánoční dárek.

Pokud nemáte rádi slash, NEČTĚTE TO!

Harry zalapal po dechu, když pozoroval Billa a Charlieho při kouzelnickém duelu, učící se ovládat svou energii. Všichni, kdo byli ve válce, teď měli mnoho energie, tak je Weasleyovi nechali bojovat mezi sebou. Nejprve z toho měla paní Weasleyová málem smrt, ale pan Weasley poukázal na to, že je lepší, když budou umět si uchovat energii a následně ji používat pro větší sílu jiného kouzla a neplýtvat jí.

Harry si pamatoval na články z Denního Věštce, že někteří lidé tohle ovládali opravdu dokonale.

Nejvíce se Harrymu líbilo, že při duelech museli mít soupeři pouze kalhoty. Protože byla právě zima, Remus a pan Weasley vytvořili v zahradě prostor, kde vztyčili tepelnou bariéru. A když začali Bill s Charliem bojoval, Harry zůstal jen zírat.

Teprve nedávno si připustil, že je bisexuál a nejvíce preferuje zrzky. Hlavně Billa a Charlieho. Když oba bratry Harry pozoroval, ucítil pnutí ve svých kalhotech. Oba měli svaly, Charlie o něco větší než Bill, a byl to jeden z nejlepších duelů, jaký kdy viděl.

Stejně jako celá Weasleyovic rodina zatleskal, když bratři skončili, ale po chvíli vzklouzl do domu a do koupelny, aby mohl pomoci své erekci.


Charlie se usmál na Billa a kývl směrem k domu. Billovi zajiskřilo v očích a vydal se k domu.

Harry se usmíval, když opuštěl koupelnu. Za jejími dveřmi však našel čekajícího Billa.

"Bille. Už tam můžeš jít." řekl Harry a uvolnil vchod do koupelny.

Chtěl odejít, ale to už jej Bill dostrkával zpět dovnitř.

"Bille..."

"Trošku nezpůsobné, nemyslíš, neříct nám, že po nás toužíš?" zeptal se Bill.

Harry cítil, jak začíná červenat.

"C-Co?"

Bill se usmál.

"Charlie a já víme, že nás pozoruješ, Harry. Proč jsi nic neřekl?

Harry zamrkal.

"A co jsem měl říct? Ahoj, mám na vás dva chuť?" Harry ztuhl. Nechtěl uvěřit tomu, že to fakt řekl.

"S bratrem máme pro tebe dárek, Harry." řekl pomalu Bill. "Soukromý dárek. Máma chodí spát vždy o půlnoci. V jednu přijď k našemu pokoji a my ti ho předáme."

Harry opět pocítil, jak mu ruměnec ztmavnul. Bill se zasmál a sklonil se.

"V jednu, Harry. Bude se ti to líbit." Ještě Harryho jemně políbil a tiše opustil koupelnu.

"Do prdele, Bille." sténal Charlie.

Harry sáhnul do kalhot, když sledoval Billa sajícího Charlieho penis. Harry ještě nikdy orální sex neprovozoval, ale při pohledu na Charlieho tvář, si pomyslel, že by o to mohl Billa později požádat. Charlie byl celý rozpálený a spocený, hřbet měl vyklenutý a boky přirážel proti Billovým ústům. Ten rychle Charlieho kouřil, rty stažené okolo jeho erekce.

Když to Charliemu přišlo, Harry jej velmi záhy následoval.

Bill více otevřel dveře a vtáhnul Harryho do místnosti.

"Měl jsi přijít dřív, Harry. Charlie nemá rád, když ho někdo sleduje a ještě chodí pozdě."

Charlie se usmál.

"Ne, já jsem věděl, že tam je. Těžko by mohl náš dáreček odmítnout." Mrknul na Harryho, jehož tvář opět pokryl ruměnec.

Bill vyndal dárek ze skříně a podal jej Harrymu.

"Pro tebe. Od nás."

Charlie se posadil do čela postele a pohladil místo před sebou.

"Pojď sem. Chci vidět, jak ten balíček otevřeš."

Harry se kousl do rtu a opatrně se posadil, dobře si vědom toho, že Bill i Charlie byli nazí, zatímco on byl ještě oblečený. Rozbalil dárek, polkl. V balíčku byla lahvička firmy Zasuň a Klouzej, nejnovější produkt Georgeova obchodu. Byl to lubrikant, který poskytoval dostatečné mazání už po pár kapkách. Také člověku dává pocit, že ho někdo kouří.

"Dovedete si představi mamčin výraz, kdybychom ti to dali zítra na Vánoce?" zeptal se Charlie.

Harry přikývl. "To jo."

Bill položil ruku na Harryho stehno.

"Chceš to vyzkoušet?

"Je to další část našeho dárku," poznamenal Charlie a naklonil se k Harrymu blíž. "Bill může šoustat tebe a ty ojedeš mě."

Harry se zachvěl, když ho Charlieho dech pohladil po uchu, Polkl a pohlédl na bratry.

"Ale vy jste...ehm..."

"Víme, že jsem bratři, Harry," řekl Charlie. Pak se ušklíbl "Od koho myšlíš, že se to dvojčata naučila?"

Harry cítil, jak jeho ruměnec, při představě dvojčat, opět tmavne.

"Aha."

Trochu se zavrtěl, protože se mu díky erekci dost špatně sedělo.

Bill mávl hůlkou a Harry, dnes už po několikáté, zalapal po dechu. Kouzlem byl zbaven veškerého šactva.

"Bude to tvoje poprvé, Harry?" Obrátil se Bill na Harryho tak, že se ocitli tváří v tvář.

"S-s muži, jo." řekl Harry. Jeho oči putovaly přes Billova ramena až k silné bradě.

"Budeme postupovat pomalu, slibuji," řekl Bill a hluboce políbil Harryho.

Harrymu uvízl dech v hrdle, když ucítil Billův jazyk, jak mu vklouzl do úst. Zasténal. Bill začal Harryho jazyk sát. Raději se opřel dozadu o Charlieho hrudník. Jedna ruka vzklouzla na jeho bradavku, druhá na penis. Harry vyklenul záda a přirazil boky do Charlieho pěsti.

"Nedočkavý, že?" usmál se Charlie.

Bill ukončil polibek a olízl Harrymu krk, až zasténal.

"Také je velmi citlivý."poznamenal Bill.

Pohlédl Harrymu do očí. "Měl jsi někdy něco v zadku, Harry?"

Harrymu se točila hlava, myšlenky mu vířily a snažil se dát dohromady větu.

"N-ne. Do prdele, Charlie, rychleji."

"Trpělivost, Harry," klidnil jej Charlie.

Bill otevřel lavhvičku a nalil si pár kapek na prsty.

"Pamatuj si. Užívej si to, jinak to bude bolet..."

Harry přikývnul. "Políbíš mě ještě?"

Bill se usmál a daroval Harrymu jemný polibek. Během polibku tlačil prst dovnitř Harryho. Tomu se zatmnělo před očima, zatlačil proti prstu. Bill zasténal a za několik okamžiků přidal další prst. Teď zasténal Harry. Nejistě se vrtěl, nevěděl zda má přirážet proti Charlieho ruce nebo proti Billovým prstům.

Chtěl, potřeboval víc. Popoháněl Billa, aby si pospíšil, ujišťoval ho, že se mu to líbí. Ale stále přemýšlel, jak se všichni tři poskládají na jednu postel. Jazyk propletený s Billovým mu to čekání zrovna neulehčoval.

"Do prdele, už je připravený," zešeptal Bill, když ukončil polibek.

Harry přikývl. "Ano, prosím!"

"Charlie první, lásko," řekl Bill.

Harry zamrkal a Charlie se zasmál.

"Pokud mě chceš šukat, musíš mě připravit." infomoval Harryho.

Harryho penis sebou škubl a nechal Billa ať jej otočí tváří k Charliemu. Harry zasténal, když mu Bill nalil na dlaň chladivou mazlavou tekutinu a přesunul ji k Charliemu zadku.

"Tak jak jsem to dělal tobě. Jeden prst po druhém. Nespěchej."

Harry přikývl a postupoval podle pokynů. Pohlédl na Charlieho tváři. Ten se tvářil uvolněně, sténal, když mu zasouval prsty do zadku.

"Merline!" vydechl Charlie.

Jakmile přidal Harry třetí prst, Charlie opět zasténal.

"Teď, Bille. Teď!"

Harry si dychtivě natřel penis lubrikantem a nastavil se k Charlieho otvoru.

"Počkej na mě," řekl Bill. "Až budu tlačit do tebe, přiraž se do něj."

"Pospěš si," funěl Harry a přemýšlel, jak dlouho mu to bude trvat.

"Trpělivost." Zašeptal Bill do Harryho rozpáleného ucha.

Pomazal si svůj penis a pomalu zatlačil na Harryho, který začal pronikat do Charlieho.

"Do hajzlu." zasténal Harry,

Charlie si olíznul rty.

"J-Jo!"

"Můžeš už se pohnout?" zeptal se Harry Billa.

Charlie se rucema chytl čela postele a přirazil proti sténajícímu Harrymu. Bill zatlačil a drtil pod sebou Harryho s Charliem. Harry se natáhl dozadu a chytil se Billova zadku.

"Přidej, Bille."

"Líbí se ti mít mého ptáka v sobě?" zafuněl mu oslovený do ucha.

Harry zakňučel a přirazil. Bill se o Harryho opřel a silně také se do něj silně zasunul. Charlie zalapal po dechu, když do něj Harry přirazil hlouběji. Ten se trochu vytáhnul a znovu ho do něj vrazil.

"Do prdele." vykřiknul.

"Jo, to je nápad." zasténal Charlie.

Bill zrychlil tempo, přirážel do Harryho tvrději a hlouběji. Charlie se trochu sehnul a začal si hladit penis.

"Já už..."

"Udělej se, lásko," řekl Bill.

Charlie vyklenul záda a vykřikl slastí, když mu z penisu vystříkl bílý proud tekutiny. Harry se opřel o Billa a následoval ho Charlieho příkladu. Pak Bill zavrčel a ejakuloval taky.

Když popadl dech, tak se Harry zeptal: "Takže...kdy si to zopakujeme?"

Bill vyhledal, přes Harryho hlavu, Charlieho pohled a po tvářích se jim rozlil úsměv.

"Brzy, miláčku."

"Brzy"


13. kapitola: Teplota stoupá

9. února 2011 v 15:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
U Kočičí packy bylo narváno. Přestože už bylo něco po deváté hodině, stále byly všechny stoly zaplněné. Nakonec si všimli malého stolu v rohu, kde bylo volno.
Když se posadili, přišla servírka.
"Dáte si něco?" zeptala se.
"Jinak bychom sem asi nechodili." poznamenal kousavě Snape.
Harry se mírně zašklebil.
"Doporučila byste nám něco?" zeptal se.
"Pokud máte chuť na italské jídlo, doporučila bych špageti Primavera. Společně s rajskou umáčkou jsou nejoblíbenějším pokrmem restaurace." zaštěbetala servírka.
"Jelikož rajskou omáčku nemůžu pro její nechutnou barvu vystát, ty špagety by byly přijatelnější." pohlédl se zlomyslným pohledem na Harryho.
Ten se opět na Snapea zašklebil a kývnul na servírku, že se špagetami souhlasí.
Osaměli.
Snape se dnes už po několikáté zahleděl na mladíka, který si momentálně prohlížel lokál.
*Ten kluk mě překvapuje. Buď je tak tupý, že mou narážku nepochopil, což asi ne, když se na mě tak pitomě zaškaredil. Nebo už mu nepříjdu tak hrozivý jako dřív a, Merline, snad vtipný...Né, konec světa se blíží. Severus Snape je vtipný. No a Potter se na mě už zase usmívá. To je den...* přemítal Snape. Na tváři se mu usadil filozofický výraz. *Co ten barman povídal? Že si myslel, že Potter s Dracem jsou milenci? Draco mi to nepoví, tak to budu muset vyzkoušet u Pottera. Ale je to Nebelvír...bude to chtít jiný přístup...*
Harry sice vypadal, že je naprosto zaměstnán prohlížením místnosti, ale spíše také přemýšlel.
*Jaktože Marrone Snapea zná? Byl u nás pouze v krámě pouze 2x. Při slavnostním otevření, což mě překvapilo, že se vůbec uráčil přijít, a pak dnes večer. Možná, když se nenápadně zeptám...Ale snape je podezřívavý jako Colombo. To bude chtít nějakou okliku nebo kličku. Já už přemýšlím jako Zmijozel...* vyděsil se ve svých myšlenkách Harry, *No, co. Vlastně s jedním Zmijozelem žiju, tak co se divím...* Náhle zabloudil pohledem k muži, který seděl naproti němu.
*By mě zajímalo, o čem Snape přemýšlí. Vypadá jakoby dumal nad nesmrtelnosti brouka.* pomyslel si Harry pobaveně a mimoděk se usmál.
Oba pohlceni svými myšlenkami, zjistili, že na sebe zírají. Harry rychle sklopil pohled. Snape promluvil:
"Pane Potter, chci se vás na něco zeptat. Proč..." nedořekl, jelikož jej Harry gestem přerušil.
"Asi tuším, na co mě chcete zeptat. Ale než to uděláte, chtěl bych vás upozornit, že přestože jsem Nebelvír. Umím lhát..." pohlédl na Snapea Harry. Měl v hlavě plán, jak to udělat, aby mu Snape dal svou odpověď na otázku. Avšak věděl, že na oplátku mu bude muset odpovědět na tu jeho.
"Toho jsem vědom." pronesl líně Snape. "Dovoluji si navrhnout systém má otázka, vaše pravdivá odpověď. Vaše otázka, má pravdivá odpověď." Na tohle by ten jednoduchý Nebelvír měl přistoupit. Je to fér. Na tom si zakládají nejvíce.
"Dobře. A na důkaz, že budu věřit ve vaším odpovědím, můžete položit svůj dotaz jako první." odpověděl vychytrale Harry. *Pokud má Snape nějaký smysl pro čest, tak tahle narážku mu nedovolí povídat lži.*
"Děkuji." poděkoval spokojeně Snape. Dostal se tam, kam chtěl. "Co je pravdy na tom, že jste byli s Dracem milenci?" přímo vypálil otázku lektvarista.
"Nic." odpověděl prostě Harry. Vydržel Snapeův upřený pohled, který jasně říkal, ať k tomu něco dodá. Nakonec to udělal. "Draco mě nikdy nepřitahoval, ani jsem nevěděl, že je gay. A o sobě to jsem to zjistil teprve nedávno."
Snape kývl na znamení, že mu odpověď stačila.
"Ptejte se."
Harry se zarazil.
"Můžu na cokoliv?"
"Ano. Nemám co ztratit. S vaší minimální schopností vydírat člověka se nemám čeho bát." sarkasticky odpověděl profesor.
Harry na něj pohlédl se směsí obav a nedůvěry v očích.
"Tak do toho. Nebudeme tady sedět věčně." povzbudil ho, už mírně hladový, Snape. Nejraději by si z něj dělal šašky, že se Nebelvír bojí, ale měl ještě jednu otázku. A kdyby se mu posmíval, možná by na ní nemusel dostat odpověď.
"Odkud se znáte s Marronem?" zeptal se Harry.
*Skutečně jsem mu uvolil se zeptat na cokoliv?* odfrkl si vduchu Snape. *Asi stárnu.*
"Z toho baru, kde jsme dnes byli. Byl jsem tam asi před měsícem. Strávili jsme spolu jednu noc. Nemůžu říct, že by nebyl dobrý...,ale nelíbilo se mi, když při orgasmu křičel "Madonna Mia." zašklebil se.
Harry se začal smát.
*Čemu se ten prcek směje?* naštval se Snape. A hned svou otázku, ovšem v trochu pozměněné formě, vyslovil nahlas.
Když se Nebevír dosmál, odpověděl:
"Já jen, že ty Bradavice mají nějakou divnou moc. Jsou trošku přehřáté." rozhýkal se znovu smíchy Harry. "Já, vy, Draco, Brumbál, Remus, Charley..."
Konečně Snape pochopil mladíkův záchvat smíchu. Také si dovolil malý úsměv, který však rychle skryl.
"Charley Weasley? Ten taky...A jak jste se vůbec dozvěděl o Lupinovi a Brumbálovi?" zeptal se.
"Když jsme v 7. ročníku organizovali můj převoz do Bradavic ze Surrey, tak tam byl Remus i Charley. Remuse jsem přistihnul koukat na Charleyho zadek. A potom v doupěti jsem je nachytal spolu v pokoji. Samozřejmě jsem to nikomu, kromě vás, neřekl. Když se Charley vrátil do Rumunska, byl Remus pár týdnů přepadlejší, než obvykle. Sice si Remus stále namlouvá, že to byl jen úlet, ale nevěřím tomu. A u Brumbála to snad věděla celá škola. Ten jeho sladký úsměv...A proč asi přijmul Lockharta? Měl slabost pro dobře vypadající muže." zakončil svůj proslov Harry.
V tu chvíli přinesli jídlo. Špageti Primavera krásně voněly. Přestože v místnosti bylo stále plno, Harry se cítil naprosto uvolněný a s chutí se pustil do své porce. Profesor udělal totéž.
*Nemyslete si, že jsem ten váš úsměv neviděl.* pomyslel si u jídla Nebelvír. *Asi vás budu rozesmívat častěji.*
pozn. autorky: A zlomový bod povídky Nás potkal u čísla 13. Jak mýtické...Zlatý hoch se dozvídá, že jeho obávaný učitel lektvarů je nejenom gay, ale i vcelku příjemný společník. Ještě bych vás chtěla upozornit, že v další kapitole Vás čeká mimořádně upovídaný Snape. Tož, každý sice ukecaný není, ale někdy s tím začít musí...

12. kapitola: Výslech

7. února 2011 v 15:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Pane Pottere?!" vyjekl Ital. Pak spatřil staršího muže. "Snape?!"
Těkal pohledem z jendoho na druhého.
Harry po očku sledoval Snapea. Ten také nenápadně pokukoval po Harrym. (prostě na sebe čuměli navzájem)
První se vzpamatoval Snape a namířil na Marroneho hůlkou. Ten se přikrčil ještě víc a koktal:
"Co mi chcete? Já vám slíbil, že o tom nic neřeknu. A taky jsem neřekl..."
"O to mi teď nejde. Vy jste byl včera večer u baru? Když tam byl pan Potter?" zeptal se ho Snape.
"B-byl." blekotal mladík.
"Se mnou tam byl jeden blonďák. Pamatujete?" šel na to oklikou Harry.
"Ano." vykníkl mladík.
"A vzpomenete si co objednal?" pokračoval Harry.
"Chtěl vodku Pushkin" vzpoměl si Marrone. Už vypadal trošku klidněji, ale stále se třásl.
Snape je oba sledoval. *Ten kluk vypadá, že ví co dělá. Já bych na to šel hrubou silou, s hůlkou pod krkem. Potter se ho snaží uklidnit a vzbudit dojem toho "hodnějšího" z dvojice. Dvojice? Pro dnešek budiž. Uvidíme, čím toho dosáhne. Zatím ho nechám, pak se uvidím* pomyslel si Zmijozel.
Harry jako by tušil, co si Snape myslí. Položil poslední otázku.
"Nevšiml jste si, jestli ji ten muž vypil ihned?"
"Kopnul ji do sebe hned co jsem mu ji položil na stůl." pokorně odpověděl Ital.
Harry se podíval na Snapea. Ten jeho pohled pochopil a chopil se iniciativy.
"Nedal jste mu do ní něco?" vyštěknul na Marroneho Snape, hůlkou mu mířeje na prsa.
Barman vykulil oči a zašeptal:
"Musel jsem..."
"Proč? Proč jste musel?" dorážel Snape.
Marrone se s pohledem na Harryho sesunul na podlahu. Pak se rozvyprávěl:
"Když jsem u vám nastoupil, pane Pottere, myslel jsem, že to bude nejlepší zaměstnání, jaké jsem mohl mít. Pracovat blízko s hrdiny byl můj sen. Jenže jsem věděl, že u vás dlouho nevydržím. Pro gay bylo utrpení vidět vás každý den. Sice jste se na mne občas zastavil pohledem...hladovým pohledem, ale nikdy jste nic nezkusil. Došlo mi, že to táhnete s tím..." odmlčel se, "blonďatým slizounem. Pak jste mě vyhodil. Asi váš přítel žárlil. Pak jsem vás a pana Malfoye potkal v baru. Až tam mi docvaklo, že asi spolu nejste, když jste nepřišli společně. Musel vás odkopnout. A já se mu chtěl pomstít za to, že muže, tak krásného a milého jako vy, odmítnul. Zatímco já, nedostal ani příležitost vás sdělit své city." zakončil svůj monolog s provinilým pohledem na Harryho.
Ten byl konsterován.
*Nejenže mi tady vyznal lásku, před Snapem, ale on je schopen kvůli mne někoho otrávit.* dumal.
Snape také vypadal zaskočeně.
*Tak tohle jsem nečekal. Né, že bych nevěděl, že má Potter na každém rohu obdivovatele, ale kvůli němu někoho otrávit...*
"Co s ním chcete udělat, Pottere? Avšak se obávám, že do Azkabanu nám ho nezvezmou. Stále je přeplněná smrtijedy a dalšími přisluhovači Pána zla." konstatoval lektvarista.

"Necháme ho tady."
"Cože? Vždyť otrávil Draca? A vy ho tady chcete něchat?" prskal Snape.
"Myslím, že práce barmana v mudlovském gay baru je dostatečný trest. Já bych tady rozhodně pracovat nechtěl. A bydlet v tomhle pokoji..." rozhlédl se hrdina kouzelnického světa po zaplivaném pokoji, "už vůbec ne."
"Jak chcete." sklonil hůlku Snape. "Pod jednou podmínkou. Na měsíc mu zabavíme hůlku. Snad si zapamatuje, že trávit lidi, není normální způsob jak řešit zlomené srdce."
Harry přikývnul. Měsíc se dá přežít, ale pro člověka deně používajího hůlku, to budou krušné dny.
"Nechcete někam zajít?" zeptal se Snapea. "Večeři u nás obstarává Draco, tak budu nucen si někam zajít."
Snape chvíli přemýšlel.
*Nedělá si ten Nebelvír ze mě legraci?*
Při pohledu na Harryho, který se na něj mírně usmíval, usoudil, že asi ne.
"Kočíčí packa?" navrhnul.
"Fajn." usmíval se dál Nebelvír. S posledním pohledem na Marroneho, který se loučil se svou hůlkou, se přemístil.
Snape ještě převzal Italovu hůlku z cyprišového dřeva a následoval jeho příkladu. (né, že se s jeho hůlkou rozloučil, ale přemístil se)
pozn. autorky: Možná se divíte, že Marronemu prostě sebrali hůlko a hotovo. Já myslím, že každá ta hůlka měla v sobě něco jako čip, který udával, kdo zrovna tu danou hůlku má při sobě a proč jej byla jejímu majiteli odebrána. Takže se na ministerstvo nemusí podávat žádná zpráva. Oni to zjistí sami.
No a že večeři zajišťuje Draco? To je přeci jasné. On byl vychován v jedné z nejmajetnějších rodin v Británii. Nebude přeci jíst nějaké blivajzy, co musel jíst Harry, když žil u mudlů. Takže jídlo obědnává z nejlepší restaurací, nebo i občas něco uvaři.

11. kapitola: Pátrání

5. února 2011 v 14:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Druhý den ráno otevřel obchod, jako by se nic nestalo. Pouze na dveře umístil cedulku, že nepříjímají nové objednávky z důvodu absence svého společníka. Sem tam se jej sice někdo zeptal, kde že ten společník je, ale Harry je vždy odbyl slovy "rodinné důvody".
O polední pauze se rozhodl navštívit Draca.
*Třeba už na tom bude lépe.* pomyslel si.
Přemístil se k Bradavicím a pak došel na ošetřovnu. Draco vypadal stejně jako včera. Jen snad už nevypadal, jako by jej objímala smrtka.
Ze svého pokoje vyšla madam Pomfreyová.
"Pane Pottere, vy jste se přišel podívat na pana Malfoye? Jeho energie už je natolik dostačující, abych mu dala protijed, ale to je tak vše. Zítra mu podám vyživující lektvar a snad se probere z bezvědomí." ismála se na něj lékouzelnice.
"Děkuji." oplatil jí usměv Harry. "Mám mu příště něco přinést? Knížku nebo tak?"
"Ano, knihu byste přinést mohl. Do konce týdne sice bude hlavně spát, ale kdyby se nudil..." odpověděla.
"Dobře. Budu muset jít. Prosím, zavolejte mně až se probere."
"Zavolám." kyvla lékouzelnice. "Hezký den, pane Pottere."
"Vám taky." rozloučil se Harry a odešel.
*Co si mám vzít sakra na sebe?* ptal se zrcadla už půl hodiny Harry.
Chystal se jít se Snapem za barmanem do gay baru, ale nějak nevěděl, co si obléknout. Nakonec se rozhodl pro to, co měl minule. Zelenou košili a černé rifle.
*Když už né Snape, tak alespoň já budu působit vcelku nenápadně.* Ještě na sebe zakouzlil parfémovací kouzlo a sešel do přízemí. Staré hodiny na zdi ukazoval 19:55.
Harry si sundal brýle a nahradil je čočkami. *Snad zase Snape nebude mít poznámky, že jsem si měl udělat Oční lektvar. Myslém, že brýle ke mně patří a bez nich se cítím...prázdně. Čočky na pár hodiny snesu.* zamyslel se.
To už odbila osmá a z krbu vyšel Snape.
"Dobrý večer, pane Pottere." pozdravil Harryho.
"Dobrý, pane profesore." odvětil Nebelvír.
*Hmm...tak to jsem nečekal. Snape si nevzal tu svou černou výzbroj, ale vcelku padnoucí kalhoty a košili. Oboje bylo, jak jinak, černé*
"Můžeme vyrazit nebo na mě ještě chcete chvíli civět? "
"Jistě. Můžeme." řekl Harry, přestože by se na Snapea ještě chvíli díval.
*Asi už jsem fakt pomatený, hledím tady na Snapea, jako na nejvíce sexy chlapa na světě.* zašklebil se.
"Možná bychom se mohli i přemístit. Je ještě brzy a moc lidí se tam potulovat nebude." informoval profesora Harry.
"Na vaše riziko." souhlasil Snape, který také vypadal, že si svého společníka prohlíží.
*Kdo by byl řekl, že Harry Potter je schopen si na sebe obléknout normální oblečení. Ta vytahaná hrůza, kterou nosil ve škola byla strašná.* mírně rozjímal Snape.
Raději Pottera chytil za zápěstí a čekal na přemístění.
V ulici naštěstí nikdo nebyl. Vstoupili do baru. Zatím byl poloprázdný. Vzadu dva páry, pult zel prázdnotou.
"Sedneme si k baru a počkáme na něj, nebo ho půjdeme vyhledat sami?" zeptal se Snapea klidně Harry.
Snape se rozhlížel. *Pořád je to tu stejné. Za tři měsíce od pádu Hadího ksichtu se tu nic nezměnilo.* konstatoval.
"Myslím, že bude lepší počkat a posadit se. Nebudeme působit rozruch. Pokud se barman brzy neobjeví, zvolíme druhou variantu." odpověděl.
Posadili se k baru. Když barman stále nedorazil, Harry se rozhodl k nezávazné konverzaci.
"Nevíte, proč na ošetřovně nebyli i Malfoyovi?"
"To vskutku netuším. Po válce svému synovi přestal Lucius diktovat život, za což mu byl Draco určitě vděčný. Předpokládal bych, že se jejich vztahy uklidnily. Ale jak je vidět, tak ne. Zprávu jim McGonagallová zaslala, ale proč nedorazili nevím." odpověděl Snape.
"Proč jste si zařídil obchod a nestal se bystrozorem, jak všichni předpokládali?" oplatil Snape Harrymu otázku.
"Když jsem hledal viteály a souběžně se skrýval před Smrtiejdy, došlo mi, že něco takového už bych zažít nechtěl. A kdybych se stal bystrozorem, možná by se časem vyskytl silný kouzelník, kterého bych také musel pronásledovat dlouhé dny a týdny. S nápadem založit obchod přišel Draco. Chtěl se někde usadit, někde a s někým, kde na něj nebudou pohlížet skrz prsty. Mně ta nabídka přišla vhod. Přijmul jsem." opáčil Harry. "Proč se vůbec ptáte? Nemyslel bych, že vás to zajímá?"
"Máte pravdu, asi bych se neptal, kdyby mě k tomu nedonutila Minerva. Každým dnem více mi připomíná Brumbála. Za chvíli z ní bude stejná manipulátorka." odfrknul si profesor.
"Ale to jste mi úplně neodpověděl na mou otázku." poukázal Harry.
"Nějaký bystrý..." zamračil se Snape.
"Minerva mi přikázala, že na vás mám být...milý." vyslovil s odporem, "že máte jistě trauma z Dracova otrávení. Ačkoliv, jak se na vás dívám, zřejmě nemáte."
"Nějak už jsem si zvyknul. Během války mi před očima umírali lidé. A u Draca mám jistotu, že nezemře. Madam Pomfreyová se o něj dobře postará, žádné komplikace zatím nehrozí. Začal jsem svět vnímat optimisticky. Nic nemůže být horší, než ta prokletá válka." smutně se usmál Harry.
Náhle se k pultu přitočil barman.
"Pane, kdo měl včera službu v tuto hodinu?" chopil se slova Harry. *Kdybych pustil k řeči Snapea, už by měl možná hůlku u krku.*
"Můj kolega. Právě má pauzu, proč to chcete vědět?" zeptal se zmateně barman.
"Máme k tomu jisté důvody. A jestli nás k němu nezavedete..." Snapeovi se zablesklo v očích.
"P-p-pojďte se mnou." zakoktal vyděšený barman.
Barman je vedl dozadu. Pak po schodech.
"Tady je jeho pokoj. Je uvnitř." zašeptal barman a téměř utekl.
Harry se podíval na Snape. Ten přikývl a stiskl hůlku. Harry otevřel dvěře a nahlédl dovnitř.
"Marrone?!" vydechl překvapeně Harry.
pozn. autorky: Ten barman je vyklepaný, co? :) Snape se Nám opět jeví, jako nějaká zvědavá tetka z dědiny a Harry, jako by vypil celou lahvičku Veritaséra.

10. kapitola: Vzpomínky

3. února 2011 v 17:43 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Nakouknul dovnitř.
Snape právě doprostřed místnosti dolevitoval křeslo.
*Ještěže tak. Na té židli jsem si v pátém ročníku připadal, jako vězeň.* pomyslel si.
"Čekáte až vás na tu židli donesu, nebo posadíte sám?" otázal se jej jízlivě Snape.
Harry mlčky usedl. Mírně se chvěl. Sice už nitrobranu uměl, né nijak dobře, ale základy mu stačily. Jenže teď to bude jiné. Bude muset Snapea nechat, ať si prohlídne všechny vzomínky, které potřebuje. Nebude se bránit.
*To jsem se zase do něčeho uvrtal.* "Jste připraven, pane Pottere?" počkal na kývnutí svého bývalého studenta a vzduchem opět zaznělo to známé kouzlo... "Legilimens!"
Snape se ocitl v Harryho mysli. Nikde žádná zeď, žádná obrana.
*Vzpomínky na Draca Malfoye!* křiknul Snape mezi obrazy, plující kolem něj.
Obejvila se před ním kartotéka s nápisem "Draco Tupec Malfoy".
*Jak originální.* pomyslel si skepticky profesor. Ale docela jej překvapilo, že má své vzpomínky takto pod kontrolou. Sice když vešel, se mu míhaly před očima, jako divé, ale to mohlo být způsobeno přítomností druhého člověka v jeho mysli.
Vysunul šuplík z kartotéky a odpočítal posledních šest složek. Tu poslední, z ošetřovny, tam vrátil. Otevřel první složku. Na povrch vyplula vzpomínka.
"Dobré ráno, Draco." pozdravil Harry zvesela Draca.
"Čau." odvětil nesoustředěně blonďák.
*Toliko ke šťastnému soužití Nebelvíra a Zmijozela." pomyslel si škodolibě Snape.
První složku odložil a otevřel další.
Vzpomínka se před ním rozprostřela. Uviděl laboratoř, Draca a zrovna vcházejícího Pottera. Na rozhovor se příliš nesoustředil, jen pozoroval Draca. Nic podezřelého na něm neshledal, tak vzpomínku odložil. Další.

9. kapitola: Důsledky

1. února 2011 v 18:05 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Jdem!" vzpamatoval se Harry a bez čekání na Snapea se přemístil před Bradavice. Poté pokračoval vstupní bránou. To už jej Snape dohonil.
"Co se stalo?" vyptával se Nebelvír.
"Pana Malfoye někdo otrávil. Tento jed se nazývá "Pomalá smrt". Ale něco, co pan Malfoy vypil před tím, mu způsobil ztrátu vědomí a vyčerpání veškeré magické energie. A jelikož, jak jistě víte, lekvary na člověka bez magické energie nepůsobí, se jed v jeho těle pozastavil. Více vám řekne madan Pomfreová." sdělil mu profesor.
Harry jen přikývl.
*Jed. Dobře. To se může stát každému, že se někomu znelíbí a někdo ho otráví. Chápu. Ale ta ztráta vědomí...Asi to bylo tím jeho vynálezem. Jako bych mu to neříkal, ať ten lektvar nepije. No, co se dá čekat od Zmijozela.* Mrknul na vedle jdoucího Snapea. *Doufám, že mi už zase nečte myšlenky.*Ale profesor vypadal, že je zabrán svými vlastními myšlenkami, tak se uklidnil. Mezitím došli na ošetřovnu.
Vešli. Uvnitř byla profesorka jen McGonagallová a Poppy.
"Dobré odpoledne." pozdravil úvodem Harry.
"Pane Pottere." odpověděla na pozdrav ředitelka. Poppy jen kývla a znovu se točila k mladíkovi na lůžku.
"Jak mu je?" otázal se hned po příchodu Nebelvír.
"Moc dobře ne. Životní funkce jsou sice v pořádku, ale jeho magická energie je vyčerpaná. Takže lektvary nepůsobí. Ale v krvi už jsem našla stopy po nějakém lektvaru. Severusi, pojď se prosím na něco podívat."
Snape k ní rychlým krokem došel.
"Podívej." ukázala mu vzorky krve, "takovou směs surovin jsem ještě neviděla. Nevíš, co by to mohl být ze lektvar?
"Takový jsem ještě neviděl." zakroutil hlavou Snape.
"Včera večer jsem sím mluvil. Sám ten lektvar vynalezl. Měl se jmenovat Protisladkostižrout nebo tak nějak. Chtěl jej otestovat na sobě. Já s tím nesouhlasil, ale..." nedořekl Harry s pohledem na Draca.
"Typický Zmijozel." vzdychla Poppy, "nikdy si nenechá od nikoho poradit. On všechno ví nejlépe." vedla si svou Poppy, ignorujíc zamračené vrčení Snapea vedl sebe.
*Vždyť se mračí a štěká po všech pořád, tak co by ho neignorovala." pomyslel si pobaveně Harry. Hned se však zpamatoval, když si uvědomil vážnost situace.
"Nejlépe bude počkat až se mu trochu obnoví magická energie. Potom na něj budou působit lektvary na odbourání jedu. Nevíte, zda včera pan Malfoy nepožil nějaký lektvar či jiný nápoj?" optala se Harryho.
"Ničeho jsem si nevšiml." odpověděl povadle Harry s vědomím, že Dracovi pomoci nemůže. Sice to nebyl jeho kamarád, ale za ty tři měsíce si na arogantního blonďáka zvyknul. I jeho smysl pro humor už mu nevadil.
"Když je v bezvědomí, ani kouzla na něj nefungují...Prohlídnout myšlenky by možná pomohlo." vložila se do debaty McGonagallová.
Jen Snape zatím žádný nápad nepředložil. Podívali se na něj s nadějí, že jej něco napadlo. A ono taky jo. (né, chřipka to nebyla)
"Pane Pottere, kolikrát jste, během včerejšího dne, spatřil pana Malfoye?" zeptal se.
"Asi pětkrát," zmateně zodpověděl otázku Harry, "při snídani jsme na sebe jen houkli pozdrav, pak až kolem šesté večer jsem za ním byl v laboratoři. Tam mi vykládal o lektvaru. Dál..." zadrhl se Harry.
"Pokračujte." vybídl jej Snape. *Dnes se již podruhé zadrhl. To ještě bude zajímavé* pomyslel si škodolibě.
"No..." ošil se Nebelvír, "v jednom baru jsme se nechtěně potkali. Nakonec ještě dvakrát doma. Poprvé jsme se pohádali a podruhé jsem mu oznámil, že máme nového zaměstnance." dokončil výčet Harry.
*Ale tolik rozmazávat jsem to nemusel. Empatický olejíček má učinky "ukecanec dne"? Ale na snídani jsem se Snapem mluvil celkem v klidu. No budu to ještě muset zkonzultovat s Dracem...Až se probere.* řekl si pro sebe.
"Děkuji, pane Pottere." nečekaně poděkoval Snape.
"Jaký máš nápad, Severusi?" Poppy byla zřejmě napnutá k prasknutí.
"Pomocí Legelimens bych se mohl podívat na vzpomínky pana Pottera ze včerejšího dne. Z nich bych možná mohl vypozorovat, kdy mu byl jed podán." podíval se zlomyslně na Harryho. "Jed "Pomalá smrt" se totiž dá vypozorovat už hodinu po jeho vypití. Člověku ztmavnou oči, více projevuje city a stane se podezřívavým. Hlavní příznaky, jako mírné bolesti břicha a hlavy, se objeví až po třech dnech." dodal profesor.
Harry polkl.
*Je to pro Draca. Dlužím mu za to, že to se mnou vydrží. Dost se krotí, aby mě neproklel...A sakra, zase Empatický olejíček. To je ale blbý název. Radši budu říkat Compassio Veraque. No, co můžu zkazit, tím, že vzpomínky něj ukážu Snapeovi. On je proti Dracovi nepoužije. Já se s tím snad nějak vyrovnám.*
"Nesouhlasím, ale Merlinžel, nemám na vybranou. Vypadá to, že jiný plán nemáme." loupnul okem po Snapeovi co na to.
Tvářil se jako obvykle, ale něco Harrymu našeptávalo, že je překvapený jeho rychlým souhlasem.
"Dobrá. Jdeme." vyrazil bez varování profesor.
Harry jej následoval.
*Asi Compassio Veraque má i své stinné stránky. Myslí mi to pomaleji, než obvykle. Taky často odbíhám od tématu...Ještěže je to jen na 36 hodin.* došlo mu.
*U Merlinových starých ponožek! No výborně! Já se včera potloukal nocí po gay barech a profesor "studený čumák" si ty vzpomínky teď prohlédne. Compassio Veraque má fakt mouchy... Možná bych to Snapeovi měl přát, alespoň se pobaví a když se mi bude posmívat, nemusím si to nechat líbit. Co mi může udělat za to, že se budu bránit? Strhnout body nemůže.* pomyslel si Harry zachmuřeně. *Parchant.* neodpustil si.
Loudavě došel do sklepení.
pozn. autorky: Zase se projevuje to, o čem jsem psala dříve. Snape a hlavně Harry jsou úplně OOC. Vůbec si nedokážu představit, že by Harry takhle reagoval. Tak klidně a ohleduplně. jsem Teď vděčná za Compassio Veaque, alespoň ty odchylky od skutečných povach postav na něco svést.