"Mohl, pane Pottere. Jsem nový učitel Létání a ředitel Havraspárské koleje pro příští školní rok školy Čar a kouzel v Bradavicích." nevzrušivě odvětil budoucí profesor.
Odešel.
Ron, který se po celou dobu mužovy přítomnosti, snažil vypadat, že tam vůbec není, upustil lahvičku s lekvarem na vředy. Udiveně pohlédl na Harryho, který stále hleděl na zavřené dveře.
"Tak to mu nepřeju," konečně se vzpamatoval černovlasý Nebelvír.
"Co mu nepřeješ?" vyjeveně se zeptal Ron. Očividně nepobral, nad čím Harry přemýšlel.
"No, že se se svou aurou a vystupováním v Bradavicích stane idolem polovičky studentů. Nechtěl bych znovu zažít pocit, když u každého rohu hradu stojí hlouček dívek a zbožně na tebe hledí." sděloval Ronovi své zážitky.
"Tobě to snad vadilo?" ,opět se podivil zrzek, "to já si naopak užíval pozornost holek...Víš vůbec, že jsem jako první spal s Difridou Virgeovou?" otázal se.
"No jistě, že věděl. Šuškalo se o tom ještě dva týdny. Kolik nocí Hermiona probrečela v koupelně, když se to dozvěděla...Ale pořád se divím tomu, jak jsi ji dostal. Vždycky byla taková studená, nepřístupná...Sice krásná, to ano, ale kolik chlapců se o to pokoušelo a ona nakonec podlehla zrovna tobě..." přemítal nahlas Harry.
"To ten můj šarm," odpověděl opět mírně nadutě Ronald, "nejdříve jsem se pokoušel s ní alepsoň občas prohodit nějaké to slovo. Potom jsem si k ní chodil třeba pro radu s učením, ale to se stalo tak dvakrát, protože když kolem tebe furt krouží Hermiona a nutí tě k učení...Pak jsem jí potkal U Tří košťat, kde jsem jí pozval na máslový ležák. Tam taky přeskočila jiskra a porozuměli jsme si. Do konce týdny jsem si dali sraz v Komnatě nejvyšší potřeby. Nebylo to tak těžké, jak se zdálo." usmál se Ron.
*To se ti lehko řekne...* prolétlo Harrymu hlavou.
"Hermiona kvůli mně brečela?" zjihl najednou zrzavý Nebelvír.
"Několikrát byla u mě v ložnici a svěřovala se mi, jak moc je jí líto, že jí nechceš. Byl jsem rád, že můžu pomoct. Když jste si všechno vyříkali a začali spolu chodit, byla radost vidět, jak se jí zvedla nálada." odvětil Harry.
"To jsem netušil..."zamumlal Ron a začal se znovu věnovat lahvičkám v krabici.
*Já vím...*
"Nashledanou." rozloučil se Harry s poslední zákaznicí před polední pauzou.
"Teda." obdivně hvízdl Ron, "fakt tady máš dopoledne dost narváno. A slušně to zvládáš."
"Jsem zvyklý dělat více věcí najednou." odtušil zelenooký mladík. "Někdy to leze na nervy, když si zrovna zapisuješ požadavky jedné paní, a druhá zase chce, abys jí přečetl titěrný popis na etiketě výrobku. Ale s milým úsměvem ti ty ženské odpustí i menší čekání na tvou pozornost."
"Ty máš svatou trpělivost, kámo. Už budu muset. Za hodinu otvíráme a já si chci ty máminy buchty v klidu vychutnat." opáčil Ron.
"Tak se měj. Pozdrav Hermionu. Možná se i během týdne stavím. Jsem zvědavý na to nové koště." řekl chlapec-který-miluje-létání.
"Budu se těšit. Ještě ti musím povyprávět o nové sestavě kanonýrů. A dokonce, představ si, že chtějí změnit barvy. Na černo-růžové! Se asi zbláznili! Chceš říct deset důvodů, proč né růžovou barvu?" a bez čekání na odpověď spustil, " 1. Je to barva holek a přihřátejch chlapů, 2...."
"Rone?" přerušil zrzka Harry, "nemáš hlad?"
"No, jo. Já MÁLEM zapoměl! Tak se měj, čau!" a vypálil jako namydlený blesk.
*Toho nezmění ani manželtsví...* pomyslel si nostalgicky Harry. Blok s poznámkami schoval do stolu, bleskobrk jemně pohladil po hlavičce a položil jej k zápisníku. Opět přetočil ceduli OTEVŘENO a vyrazil směrem k rychlému občerstvení.
Běžně si dával k obědu polévku, ale tu už dnes snídal. Asi si vybere jen nějaké pečivo.
"Dva koblížky s pařížským krémem, prosím." nahlásil ženě v okénku.
"Okamžik." pronesla znuděně.
Když v Prasinkách rychlé občersvení otevřeli, měl Harry jisté pochybnosti, zda se mezi kouzelníky uchytí. Přiznejme si, mudlové byli ve společenském vývoji o kus napřed, tak si nebyl jist, zda to pro kouzelníky nebude příliš "nóbl".
"Tady to máte. Jeden srpec."
Harry jí podal žádanou minci a opustil prostor u okénka. Začal se procházet ulicemi Prasinek. Po dojedení první koblihy stál před svým krámkem. Zašel dovnitř, druhou koblihu schoval do stolu a šel si opláchnout ruce.
Ve chvíli, když se vrátil, přemístil se do krámu Severus Snape.
"Pottere! Pojďte se mnou." řekl místo pozdravu Snape.
"Co se stalo?" vyhrkl mladík.
"Draco je na ošetřovně."
pozn. autorky: Moc mě bavilo vymýšlení Satyra Tenebryho. Tenebry znamená v latině temný. Podle očí jsem potřebovala nějaké křestní jméno, jako safír...no napadlo mě Satyr. A aby jste měli nějakou představu o tom, jak vypadá, můžete si dát do google vyhledat obrázky na heslo "Maksim Mrvica". Skvělý klavírista, který mi byl vzhledovou předlohou pro Satyra Tenebryho. A že se Vám nelíbí učitel létání? Nebojte, možná bude učit i něco jiného :)