Na tomto se blogu se nacházejí články, jejichž hlavním tématem je slash. Slash je vztah mezi lidmi stejného pohlaví, v tomto případě mezi dvěma muži. Vztah mezi dvěma ženami se nazývá femslash. U každé kapitoly všech povídek bude uvedeno, od kolika let je přístupná. Pokud to nedodržíte, nenesu za to žádnou zodpovědnost.

Budou se zde nacházet mé vlastní povídky, ale i překlady. Překládat budu asi hlavně PWP +18, protože ta se překládají nejlépe xD. Tam je hlavně sex a žádné zbytečné kecy.

"Chtěla bych něco, po čem by mě přestala bolet hlava. A mohlo by to vonět po levanduli, barva možná růžová nebo světle červená." Před Harrym stála zákaznice. Jedna z těch typů žen, které potřebovaly něco levandulového a růžového.

"Jistě, madam, přejete si přidat i uspávací efekt?" optal se již notně znuděný majitel obchodu.

"Ano, mohl byste mi to poslat na tuto adresu?" paní podala mladíkovi lístek s adresou. Harry ji zběžně prolétl oči a zastavil se u jména zákaznice. Augusta Longbottomová. Harry na ženu s překvapením pohlédl. Měla hnědé oči, šedivé vlasy a růžové šaty. V ruce držela klobouk. Klobouk? Zelenooký muž se se zaujetí zahleděl na její klobouk. Bezpochyby to byla ona. Nevillova babička. Okamžitě se mu vybavila scéna ze 3. ročníku. Neville, celý vyklepaný, stojí před skříní s bubákem. Z té vyklopýtá Severus Snape, jemuž se jeho černý mundúr změní na šaty paní Longbottomové a na hlavu se mu usídlí její klobouk s mrtvým supem.

Zvláštní shoda náhod.

"Oh, jistě, paní Longbottomová. Jakmile budeme mít Vaši objednávku hotovou, doručíme ji. Nemějte obavy." usmál se Harry na paní v růžovém.

"Děkuji, drahoušku. Neville měl pravdu, jste skutečně velmi milý člověk, pane Pottere." oplatila mu úsměv a otočila se k odchodu.

Odbilo půl šesté. Padla. Harry sebral lístky s poznámkami a vydal se do suterénu. Když řekl heslo portrétu, střežícímu laboratoř (k Harryho nevoli tam Draco umístil svého děda, Abraxase Malfoye, který měl prý Draca skutečně rád), uviděl blonďáka něco kutit v rohu místnosti. Lístky mu položil na nejbližší stůl a nebyl by to Harry Potter, aby se se zvědavostí sobě vlastní, nešel podívat, co to tam ten čistokrevný casanova dělá.

Draco by shrbený, soustředěný tak, že si příchodu Pottera nevšiml. Téměř nadskočil, když se vedle něj objevil.

"Co tu děláš Pottere?! Víš jak jsem se lekl?" vyprsknul na něj Zmijozel.

"Sorry, Draco, myslel jsem, že o mně víš, jenom nechceš být rušen, tak nereaguješ." lhal jako když tiskne bývalý příslušník nebelvírské koleje. "Na čem pracuješ, ustrašenče?"

"Pracoval jsem, než jsem byl tak hrubě vyrušen, na svém novém lekvaru. Asi jej pojmenuji Protisladkostižrout. Když má někdo problémy s váhou, vezme si ráno jednu lžičku a celý den nemá ani pomyšlení na nějakou cukrovinku. Myslím, že je to geniální." prohlásil skromně Draco.

"Hmm...to není špatný nápad. Jak ho chceš vyzkoušet?" optal se Harry, vesele ignorujíc blonďákovo chvástání.

"Na sobě, samozřejmě." odvětil Draco samolibě.

"Nemyslím, že by´s to měl zkoušet na sobě. Co když jsi na něco zapoměl a bude to mít nějaké špatné účinky?" nesouhlasilo zelenoočko.

"Jsem Malfoy. Draco Malfoy. Nebojím se. A co se mi může stát, není v tom nic, co by samostatně mohlo ublížit. Ještě ten lektvar povařím a zítra ho vyzkouším. Ještě nějaké bezpředmětné námitky?" vyzval Harryho.

"Ne, ale buď opatrný. Zítra jsem v Prasinkách, takže jestli se ti něco stane, dozvím se to, až večer příjdu." varoval ho Nebelvír. Svou myšlenku o tom, že Dracovo ohánění se svým jménem Malfoy. Draco Malfoy. mu připomělo film, kde se jeden agent představoval stejným způsobem Bond. James Bond. Jenže v tom filmu mu to všichni strašně žrali.

"Bez obav, mami." ušklíbl se mladý lektvarista.

Harry se otočil k odchodu. Nakonec ještě Draca informoval: "Jdu se ještě projít, tak mě nehledej."

"Fajn, dodělám to a asi půjdu taky. Chtěl bych si dneska užít s nějakou hezkou, čistokrevnou..." dodal zamyšleně Malfoy.

Harry opustil laboratoř, změnil si oděv. Hábit vyměnil za černé džíny a zelenou košili. Brýle odložil na stůl a nasadil si kontaktní čočky. Chtěl okouknou Londýn, jestli by tam nenašel nějaké bary pro homosexuály. A ve společnosti přece nemusí vypadat jako idiot s brýlemi přes půl ksichtu. Nakonec na sebe použil osvěžovací kouzlo a vyrazil.

Přemístil se na předměstí Londýna a začal se procházet. Doufal, že by na něco mohl narazit náhodou. O půl hodiny později, v jedné z temnější uliček našel, co hledal. Bar U Splašených hormonů. Nad názvem se mladík mírně pozastavil, ale co. *Nesuď, podle zevnějšku.* pomyslel si. Vkročil. To co uviděl, mu vyrazilo dech.

Na barové židli seděl muž s podezřele blonďatými vlasy a alabastrově bílou pletí.

Harry Potter seděl ve svém pokoji. Bilancoval. Co vlastně od závěrečné bitvy udělal? Byl na svatbě Rona a Hermiony, utěšoval Remuse po odchodu Tonksové do USA, usmířil se s Malfoyovými a společně s Dracem si založili obchod. Možná si někteří řekli, že hrdina kouzelnického světa by měl být bystrozorem nebo sedět na ministerstvu, ale to on ne, on si raději založí obchod. A s kým? S bývalým smrtijedem.

Ale když za ním přišel Draco, stále arogantní, leč již né tak nesnesitelný, s nápadem spolupracovat, nabídku přijal. Mladý Zmijozel vynikal v chladné logice, byl rozvážný a vyžadovala-li to situace i nebezpečně pohotový. Naopak Harry dokázal zaujmout svým přátelským vystupováním a milým přístupem k lidem.

Založili si obchod s hygienickými potřebami. Což se zdá býti ještě větším nesmyslem, ale měli to promyšlené. Draco, jako odborník na lekvary, byl schopný vytvořit např. Mýdlo, po kterém bude mít jeho uživatel dobrou náladu. Pěnu do koupele, která zajístí druhý den uživateli neodolatelnou krásu. V posledním týdnu byl v módě šampón, po kterém Vám vlasy měnily barvu každou hodinu. Dalo by se říct, že trošku fušovali i do žertovný předmětů.

Obchod si zařídili na Příčné ulici, ale měli také malou pobočku v Prasinkách. Tam také trávil Harry většinu volného času, protože si v malé vesnici najali byt Ron s Hermionou. Ta učila v Bradavicích Přeměňování, poté co Minerva přijala místo ředitelky, a Ron si otevřel prodejnu s košťaty.

Draco chtěl jejich podnik pojmenovat Brýlatý Pitomec. To mu však Harry zatrhl, a navrhnul Arogantní Blbec. Ani toto se však nesetkalo s vřelým ohlasem. Nakonec se inspirovali svými jmény a vymysleli název Drakův Hrnec. Sice se našly poznámky typu, že Potterova hlava vypadá jako hrnec a Malfoyův čumák má dračí bradavice, ale shodli se.

Otevřeli před dvěma měsíci. A rozhodně si na nedostatek zákazníků nemohli stěžovat. Harry si zapisoval požadavky zákazníků na to, co by potřebovali. Střídavě měli otevřeno v Příčné, střídavě v Prasinkách. Pak své poznámky poslal Dracovi, který se ve své laboratoři snažil přijít na něco, co by zákazníkovi vyhovovalo.

Zatím jim to takhle šlo. Moc se nehádali, spíše diskutovali nad problematikou jistých nedostatkových surovin. Když si Draco nebyl s něčím rady, přemístil se k Bradavicím a zašel pozdravit svého kmotra, již uzdraveného Severuse Snapea. Ten mu vždy poradil, tudíž žádné problémy s nespokojenými zákazníky neměli.

Víkendy trávili také vcelku odděleně. Harry byl buď u Rona a Hermiony, nebo ve svém obchodě, kde měl malý byt. Draco to také střídal. K rodičům se mu sice moc nechtělo, ale pořád je měl rád, takže tam nějaký čas strávil. Občas jej Harry viděl obcházet místní bary a restaurace, ale nehodll se tím zabývat. V soukromí se mu šťourat nechtěl.

V tom si Chlapec-který-v-pohodě-přežívá uvědomil, že po bitvě žije stereotypním způsobem. Možná je šťastný, ale Hermiona i Ron do něj stále hučeli, že by si měl taky někoho najít a oženit se. Ale copak Harry chtěl? Měl obchod, žil si dobře, a když si jen vzpoměl na své fiasko s dívkami, které jsou již tři měsíce po smrti, moc se mu měnit nechtělo. Navíc, když měli v obchodě kluka na výpomoc. Jmenoval se Marrone Occhio. Černovlasý, hnědooký Ital. Pracoval u nich týden. Během něj Harrymu došlo, že bude gay. Více, než mnohé pěkné zákaznice jejich obchodu, jej zajímal pohled na italův zadek, těsnící se v upnutých džínách.

Chlapec si možná všimnul Harryho zaujatých pohledů, ale ten nechtěl, aby se míchalo zaměstnání a soukromí. Raději chlapce propustil.

Draco to přešel s chladnou lhostejností. Co se také dalo od Malfoye čekat.

Možná by si mohl najít nějakého přítele...Ale kde?

pozn. autorky: Moc se mi ta kapitola nelíbí, je o ničem.Pokud by některé osoby zajímalo, jak jsem přišla na jméno onoho Itala, Marrone Occhio, tak to v italštině znamená "Hnědé oko".

"Je mrtvý." Tato zašeptaná slova z úst Harryho Pottera způsobila nebývalý výkřik radosti mnoha studentů Bradavic i ostatních, kteří se nacházeli na bradavických pozemcích. Konečně je po všem. Ano, musejí ještě sepsat všechny mrtvé a vzniklé škody. Ale přece. Je to úleva konečně nemít nad sebou pověstný Damoklův meč v podobě Hadího ksichtu. Tyranizoval celý svět už dost dlouho, bylo načase, aby Chlapec-který-přežil naplnil věštbu.

Hrdina kouzelnického světa procházel podél řady těl, která patřila lidem, jež za něj bojovali. Padlo jich moc. Bill, Fleur, Ginny, Seamus Finnigen, sestry Pattilovy, Křiklan, Filch, paní Norrisová, Terry Both, Anthony Goldstein, Zabini Blais, profesorka Prýtová, Xenofilius Láskorád i jeho dcera, Percy Weasley, Cho Changová...přidejme k tomu Siria, Moodyho, Cedrica Diggoriho a Brumbála. To je lidí, jako na celovečerní film.

Teď prochází kolem smrtijedů. Vnímá jejich tváře, často schovávané za maskou anonimity. Celé rodiny. Grebovi, Goylovi, Parkinsnovi, Nottovi. Také Rockwood, Šedohřbet, Červíček, Avery a...Bellatrix. Nenáviděl ji. Zasloužila si zemřít. Mírný úsměv na jeho tváři, když si vybaví, že jí zabil Draco Malfoy. Raději zabil, než aby obětoval svou rodinu. Rodinu, která jej vlastně donutila, aby se stal vrahem.

Oslava ve Velké Síni. Všude plno lidí. Tváře jim brázdí úsměvy. Úsměvy štěstí nebo úlevy? Asi obojího. Přidejme k tomu pocit svobody a máme zaděláno na syndromy lekvaru Štěstí. On se také usmívá, je rád, že ti lidi kolem něj, jsou šťastní. Jemu však vrtá v hlavě jedna myšlenka. *Kde je Snape? Mezi mrtvými nebyl..., že by jeho tělo nenašli?* To se mu zdálo nepravděpodobné, tak se vydal za McGonagallovou. Když se o pět minut později k ní dostal, mezitím musel přijmnou asi osm proslovů díků, kterými jej lidé zahlcovali, rozmlouvala s Remusem. Harry nevěděl, jak se mu podařilo přežít, ale byl nesmírně rád, že jej vidí.

"Remusi!" objal vlkodlaka. Věděl, že je to nedůstojné v blízkosti své profesorky, ale nemohl si pomoct.

"Oh, Harry. Jsi v pořádku? Kde máš Rona a Hermionu? Ginny je mi moc líto." podíval se na něj smutnýma očima Remus.

"Jsem v takové pohodě, v jaké můžu za daných okolností být. Ron utěšuje paní Weasleovou a Hermiona utěšuje Rona. Omlouvám se za své chování, paní profesorko, neobtěžuji?"

"V pořádku, pane Pottere. Potřebujete něco?" zeptala se jej ředitelka Nebelvíru.

"No, víte..." Harry si uvědomil, že se prostě nemůže své profesorky zeptat, kde je profesor Snape. Možná by jí přišlo podezřelé, proč ho to tak zajímá. "nenašel jsem profesora Snapea mezi lidmi padlými v bitvě a..." nemohl se vymáčknout Chlapec-který-se-snažil-všechny-zachránit.

"Profesor Snape leží na ošetřovně. Když jsme jej našli, byl v bezvědomí, ztratil mnoho krve, ale dostane se z toho. Za měsíc, za dva, bude v pořádku. Zatím nevíme, co se stalo. A podle toho, jak bývá Severus sdílný, pochybuji, že se to kdy dozvíme."

"Děkuji." spokojil se s odpovědí Harry. "Uvidíme se později Remusi."

"Užij si oslavu!" zavolal ještě za ním nazpátek Lupin.

Neměl oslavy rád, ale s vědomím, že muž, který prokázal statečnost nejvyšší, leží v klidu na ošetřovně, se rozhodl oslavu si užít, jak nejlépe to půjde.

Sice ten název povídky, Nitky osudu, zní trošku poeticky, ale nevím, zda ji někdy dokončím. Jsem totiž známá tím, že mě něco týden baví, a pak už se k tomu nikdy nevrátím. ale rozhodla jsem se napsat povídku, slash. Bude z prostředí Harryho Pottera. Nehodlám se však psaním zabývat na valné úrovni. Prostě jsem chtěla napsat povídku a taky ji napíšu. Nemusíte ji číst, ale za jakkoukoliv kritiku (tím nemyslím "ty krávo, píšeš hovna!") budu vděčná.

Dále k ději. V této povídce bych se jednou chtěla dostat ke vztahu HP/SS, ale asi všechny čeká dlouhá cesta, než se k tomu vůbec dopracuji. A známe, Severus je psí čumák, takže to nějakou dobu potrvá. Povídka je přístupná asi od 12+, ale někteří by dali i 15+, ale tak já narazila na ty nejodvážnější slash jako 14tiletá, takže to vidím trochu jinak.

VŠECHNY POSTAVY A MÍSTA VYSTUPUJÍCÍ V KNIHÁCH HARRY POTTER, NEJSOU MOJE A NEČINÍM SI NA NĚ ŽÁDNÉ NÁROKY. TY PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ.

Další upozornění pro Vás. Tohle je moje naprosto první povídka, takže postavy budou OOC a děj velmi zmatený. Každý něčím musí začít. Děj knih ignonuruji od porážky Voldemorta. Samozřejmě jsem nemohla nechat chcípnout Severuse. To by nešlo :D