Leden 2011

8. kapitola: Děje se toho málo nebo moc?

30. ledna 2011 v 14:46 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Mohl, pane Pottere. Jsem nový učitel Létání a ředitel Havraspárské koleje pro příští školní rok školy Čar a kouzel v Bradavicích." nevzrušivě odvětil budoucí profesor.
Odešel.
Ron, který se po celou dobu mužovy přítomnosti, snažil vypadat, že tam vůbec není, upustil lahvičku s lekvarem na vředy. Udiveně pohlédl na Harryho, který stále hleděl na zavřené dveře.
"Tak to mu nepřeju," konečně se vzpamatoval černovlasý Nebelvír.
"Co mu nepřeješ?" vyjeveně se zeptal Ron. Očividně nepobral, nad čím Harry přemýšlel.
"No, že se se svou aurou a vystupováním v Bradavicích stane idolem polovičky studentů. Nechtěl bych znovu zažít pocit, když u každého rohu hradu stojí hlouček dívek a zbožně na tebe hledí." sděloval Ronovi své zážitky.
"Tobě to snad vadilo?" ,opět se podivil zrzek, "to já si naopak užíval pozornost holek...Víš vůbec, že jsem jako první spal s Difridou Virgeovou?" otázal se.
"No jistě, že věděl. Šuškalo se o tom ještě dva týdny. Kolik nocí Hermiona probrečela v koupelně, když se to dozvěděla...Ale pořád se divím tomu, jak jsi ji dostal. Vždycky byla taková studená, nepřístupná...Sice krásná, to ano, ale kolik chlapců se o to pokoušelo a ona nakonec podlehla zrovna tobě..." přemítal nahlas Harry.
"To ten můj šarm," odpověděl opět mírně nadutě Ronald, "nejdříve jsem se pokoušel s ní alepsoň občas prohodit nějaké to slovo. Potom jsem si k ní chodil třeba pro radu s učením, ale to se stalo tak dvakrát, protože když kolem tebe furt krouží Hermiona a nutí tě k učení...Pak jsem jí potkal U Tří košťat, kde jsem jí pozval na máslový ležák. Tam taky přeskočila jiskra a porozuměli jsme si. Do konce týdny jsem si dali sraz v Komnatě nejvyšší potřeby. Nebylo to tak těžké, jak se zdálo." usmál se Ron.
*To se ti lehko řekne...* prolétlo Harrymu hlavou.
"Hermiona kvůli mně brečela?" zjihl najednou zrzavý Nebelvír.
"Několikrát byla u mě v ložnici a svěřovala se mi, jak moc je jí líto, že jí nechceš. Byl jsem rád, že můžu pomoct. Když jste si všechno vyříkali a začali spolu chodit, byla radost vidět, jak se jí zvedla nálada." odvětil Harry.

"To jsem netušil..."zamumlal Ron a začal se znovu věnovat lahvičkám v krabici.
*Já vím...*
"Nashledanou." rozloučil se Harry s poslední zákaznicí před polední pauzou.
"Teda." obdivně hvízdl Ron, "fakt tady máš dopoledne dost narváno. A slušně to zvládáš."
"Jsem zvyklý dělat více věcí najednou." odtušil zelenooký mladík. "Někdy to leze na nervy, když si zrovna zapisuješ požadavky jedné paní, a druhá zase chce, abys jí přečetl titěrný popis na etiketě výrobku. Ale s milým úsměvem ti ty ženské odpustí i menší čekání na tvou pozornost."
"Ty máš svatou trpělivost, kámo. Už budu muset. Za hodinu otvíráme a já si chci ty máminy buchty v klidu vychutnat." opáčil Ron.
"Tak se měj. Pozdrav Hermionu. Možná se i během týdne stavím. Jsem zvědavý na to nové koště." řekl chlapec-který-miluje-létání.
"Budu se těšit. Ještě ti musím povyprávět o nové sestavě kanonýrů. A dokonce, představ si, že chtějí změnit barvy. Na černo-růžové! Se asi zbláznili! Chceš říct deset důvodů, proč né růžovou barvu?" a bez čekání na odpověď spustil, " 1. Je to barva holek a přihřátejch chlapů, 2...."
"Rone?" přerušil zrzka Harry, "nemáš hlad?"
"No, jo. Já MÁLEM zapoměl! Tak se měj, čau!" a vypálil jako namydlený blesk.
*Toho nezmění ani manželtsví...* pomyslel si nostalgicky Harry. Blok s poznámkami schoval do stolu, bleskobrk jemně pohladil po hlavičce a položil jej k zápisníku. Opět přetočil ceduli OTEVŘENO a vyrazil směrem k rychlému občerstvení.
Běžně si dával k obědu polévku, ale tu už dnes snídal. Asi si vybere jen nějaké pečivo.
"Dva koblížky s pařížským krémem, prosím." nahlásil ženě v okénku.
"Okamžik." pronesla znuděně.
Když v Prasinkách rychlé občersvení otevřeli, měl Harry jisté pochybnosti, zda se mezi kouzelníky uchytí. Přiznejme si, mudlové byli ve společenském vývoji o kus napřed, tak si nebyl jist, zda to pro kouzelníky nebude příliš "nóbl".
"Tady to máte. Jeden srpec."
Harry jí podal žádanou minci a opustil prostor u okénka. Začal se procházet ulicemi Prasinek. Po dojedení první koblihy stál před svým krámkem. Zašel dovnitř, druhou koblihu schoval do stolu a šel si opláchnout ruce.

Ve chvíli, když se vrátil, přemístil se do krámu Severus Snape.
"Pottere! Pojďte se mnou." řekl místo pozdravu Snape.
"Co se stalo?" vyhrkl mladík.
"Draco je na ošetřovně."

pozn. autorky: Moc mě bavilo vymýšlení Satyra Tenebryho. Tenebry znamená v latině temný. Podle očí jsem potřebovala nějaké křestní jméno, jako safír...no napadlo mě Satyr. A aby jste měli nějakou představu o tom, jak vypadá, můžete si dát do google vyhledat obrázky na heslo "Maksim Mrvica". Skvělý klavírista, který mi byl vzhledovou předlohou pro Satyra Tenebryho. A že se Vám nelíbí učitel létání? Nebojte, možná bude učit i něco jiného :)

Upozornění

29. ledna 2011 v 14:00 | Archea Majuar
Na tomto se blogu se nacházejí články, jejichž hlavním tématem je slash. Slash je vztah mezi lidmi stejného pohlaví, v tomto případě mezi dvěma muži. Vztah mezi dvěma ženami se nazývá femslash. U každé kapitoly všech povídek bude uvedeno, od kolika let je přístupná. Pokud to nedodržíte, nenesu za to žádnou zodpovědnost.

Budou se zde nacházet mé vlastní povídky, ale i překlady. Překládat budu asi hlavně PWP +18, protože ta se překládají nejlépe xD. Tam je hlavně sex a žádné zbytečné kecy.

7. kapitola: Podivní zákazníci

28. ledna 2011 v 18:04 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
pozn. autorky: Vyjmečně mé poznámky na začátku. Chtěla bych upozornit, že já píši pouze SLASH, tak mnoho heterosexuálních postav zde nečekejte. Hezké čtení :)
Došel ke krámku, odemknul a otočil ceduli ZAVŘENO. Přešel k pultu, vytáhnul si zapisník a svůj nový bleskobrk. Zdráhal si jej koupit, ale když už po týdnu, co měli otevřeno, necítil ruku, rozhodl se. A zatím nelitoval. Červený předmět se zlatými třpytkami jej poslouchal naslovo. Možná občas udělal nějakou tu malou gramatickou chybu, ale kdo jí někdy neudělá.
Do dvěří vešel první zákazník.
"Ahoj, Rone!" usmál se překvapeně Harry. "Co bys rád?"
"Ahoj, Harry. Příští týden budou mít dvojčata narozeniny a mě napadlo, že jim už nebudu dávat žádné zábavné předměty, když na ně mají obchod, ale že bych jim koupil něco užitečného.
Nenapadlo by tě něco?" zeptal se Ron.
"Pokud by to mohlo být z mého obchodu, tak co třeba olejíček do koupele? Mám tady jeden, který je velmi oblíbený:
Název: Libenter Audire
Běžný název: Olejíček do koupele s vůní jinanu dvoulaločného
Návod: 5 kapek do koupele. 3 minuty počkat.
Účinky: Od započetí koupele po 48 hodin budete říkat jen to, co
od Vás jiní lidé chtějí slyšet. Vhodné pro věčné vtipálky, kteří
nic neberou vážně. Hodí se do společnosti, ve které
chcete zapůsobit dojmem "slušného a vnímavého člověka".
UPOZORNĚNÍ: Není vhodný pro lidi trpící sebelítostí
a pro tzv. "řiťolezce"
Myslím, že by dvojčatům mohl být k užitku. Né všechny společenské vrstvy lidí musejí mít jejich humor v lásce." navrhnul Harry.
"To není špatný nápad." zamyslel se Ron. "ještě se zeptám Hermiony, jestli by se jim vůbec takový dárek líbil, ale díky za nápad." dodal pod pantoflem ušlápnutý Ron.
"Jak jinak máš?" zajímal se černovlasý mladík.
"Jde to. U Nejlepšího brankáře mám otevřeno až od odpoledne, takže si nestěžuju. Normálně spím až do oběda. Přijď se někdy podívat na zboží. Možná ti i půjčím nejnovější model...momentálně jím je Cobra Comeus. Podle mě ale byla nejlepší Cobra 11. Na tu nikdo nemá. Měla skvělé ovládání a už na pohled byla sympatická, akorát...No byla trošku menší a vzrostlý brankář, jako jsem já, by se na ní neudržel déle než 3 hodiny. Ale pro chytače to byl fakt objev." rozpovídal se zrzek.
"Já vím, pořád ji mám doma schovanou. Sice se k létání moc nedostanu, ale jsem rád, že ji mám. Vedel Kulového Blesku se mi krásně vyjímá. Jak se daří Hermioně?" změnil téma Harry.
"Určitě dobře. V práci je spokojená, akorát prý Snape má nějaké kecy, že si neumí udržet kázeň, ale znáš ho. Furt do něčeho rýpe." vyjmečně akceptoval změnu tématu Ron.
*Jo, to jsem poznal dnes ráno.* pomyslel si Harry.
"Hele kámo, nemohl bych tu zůstat do oběda? Máma mi přinese pečené buchty, tak ať si nějak ukrátím to čekání. Třeba ti i pomůžu." nabídl se příslušník rodiny Weasleyů.
"Klidně. Tak do hodiny by měl nastat hlavní nával zákazníků. Ten končí tak okolo toho poledne, pak už je to pohoda." obeznámil Rona s režimem obchodu.
"Fajn. Potřebuješ teď s něčím pomoct?" opět se nabídl Ron.
"Teď? No možná bys mohl roztřídit lektvary. Támhle v té krabici," ukázal Harry na krabici velikosti šuplíku, "jsou lektvary, který jsem měl u sebe, když jsme pátrali po viteálech a moc se mi je už třídit nechce. Ale když tak toužíš po práci..." pokračoval zelenooký mladík.
"Tak jo." odpověděl už né příliš nadšeně Ron. Ale poslušně zamíři lke krabici a snažil se luštit nápisy na lahvičkách.
Po chvíli dorazil zákazník.
Plášť až na zem, jistý krok, výška přes 195 cm. Tmavé, středně střižené vlasy a modré oči.
Harry vykulil oči na příchozího. *Tak krásného muže jsem snad nikdy neviděl." došlo mu.
Muž došel k pultu a promluvil:
"Dobré ráno. Měl bych jednu speciální objednávku."
"C-co byste si přál, pane ...?" s těží vyslovil mladík.
"Satyr Tenebry. Slyšel jsem, že vyrábíte pěny do koupele, mýdla atd. Mohl by požádat i o něco, co jste ještě nikdy nevyráběli?" optal se muž s jemným úsměvem.
"Zkusit to můžete. Ovšem nic nezaručuji. Můj spolupracovník, který výrobky vyvíjí, je specifický člověk, nikdy nevíte, co se od něj dá čekat, ale opakuji... Zkusit to můžete." odvětil stále trochu mimo realitu pobývající Harry.
"Dobrá. Tady máte lístek s požadavky," podával pan Tenebry Harrymu papírek, "ale radím vám, přečte si jej až doma. V klidu. Asi budete překvapen." mrknul ještě na něj.
Harry pokýval hlavou a lístek vložil mezi stránky zápisníku. *By mě zajímalo, co to může být tak zvláštního, že to mám číst až doma.* zapřemýšlel hoch.
"Je tam napsáno i kolik jsem ochoten zaplatit. Až se rozhodnete, prosím, pošlete mi sovu se vzkazem. Nashledanou." rozloučil se Tenebry a jal se opustit obchod.
"Promiňte, pane!" zastavil jej ještě Harry, "já jen..., že jsem vás tady nikdy neviděl. Mohl bych se zeptat na vaše povolání?" otázal se slušně.

6. kapitola: Setkání

25. ledna 2011 v 16:04 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Tempus!" zakouzlil Harry ráno.
Půl sedmé. Ještě by si mohl zdřímnout, ale nějak cítil, že už neusne. Vstal a šel do koupelny. Umyl si zuby svou oblíbenou jablkovou pastou. *Ještěže nevyrábíme taky zubní pasty. To bych si mou oblíbenou už nemohl vychutnat, ale pořád zkoušet nové výtvory.*
Oblékl se do svého běžného pracovního oděvu. Krbem se přenesl do Prasinek.
*Pokud bude Remus schopný zaměstnanec,* přemítal, *mohl bych pořád prodávat tady a Remus by se postaral o prodej v Příčné. Budu se tak moct více vídat s Ronem a Hermionou.*
Vykročil z krbu a rozhodl se, že si ještě udělá kávu. Přece jenom dorazil o půlhodiny dřívě, než normálně. Tři kapky mléka a minutu míchat. Napil se.
"Dokonalé." pochválil se.
Usedl ke stolu a popíjel kávu. Odbila osmá. Venku byl krásný, květnový den. *Asi se půjdu projít.* rozhodl se Nebelvír.
Dopil kávu a vyšel na ulici. Chvíli se rozmýšlel, do kterého krámu zajde, ale nakonec se rozhodl pro restauraci U Kočičí packy. Alespoň jednou za čas se může nasnídat.
*Sem asi McGonagallová nechodí* pomyslel si při vstupu do nově zařízeného podniku. Uvnitř sedělo pár ospalý čarodějů a za barem postávala servírka. Usedl malému stolu v zadní části lokálu.
"Copak si dáte, pane? Chcete jídelní lístek?" zeptala se jej pohotová servírka.
"Dal bych si kuřecí vývar. Děkuji." usmál se na servírku.
"Hned to bude." oplatila mu úsměv a zmizela do kuchyně.
Sotva si Harry stihnul znovu prohlédnout místnost, už byla zpět i s polévkou.
"Prosím."
"Děkuji."
Při jídle si podrobněji prohléžel osazenstvo restaurace. Vzadu mladík, který vypadal jako by právě vylezl z postele. Dále muž ve starém otrhaném hábitu u piva. Kousek ode dvěří snídal typický zaměstnanec ministerstva. Tedy malý, vyzáblý úředníček. A u baru seděl sympatický kouzelník, v čistém hábitu a živě rozmlouval se servírkou.
V tom do restaurace dorazil další člověk. Nedal se s nikým zaměnit, černý hábit, velký noc a celkový postoj netopýra. Snad jen ty vlasy neměl tak mastné, jako dřív. Nebylo pochyb, že do místnosti vstoupil Severus Snape.
Harry jej po očku sledoval, ale zároveň se snažil být nenápadný. Nechtěl, aby Snape viděl, že na něj kouká. *Neměl by být náhodou ve škole?* zamyslel se.

5. kapitola: Večerní návštěva

24. ledna 2011 v 17:13 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Draco! Klepat neumíš?!" zařval na příchozího koupající se mladík.
"Pottere, co sis jako myslel, že děláš? Aha, už vím. Tys nemyslel!" ječel na něj blonďák.
"Uklidni se, co jsem jako udělal?" zeptal se Harry.
"Jo, tak ty nevíš? V tom baru. Musel jsi se na Amanta tak usmívat? Proč jsi to vůbec dělal? Proč jsi tam přišel?" nepolevoval ve vzteku Draco.
"Zjistil jsem, že jsem gay, tak jsem šel hledat bar, kde bych se s někým mohl seznámit. Nedošlo mi, že bych tě tam mohl najít. A já se na něj neusmíval, pouze se snažil být malý k tvému příteli." pokračoval klidně Harry. Sice se cítil trochu nesvůj, nahý ve vaně a kousek od něj rozzuřený mladík. Koupelna byla naštěstí dost velká, takže Zmijozel mohl pochodovat po celém jejím obvodu, aniž se musel na Harryho dívat. Také si divil tomu, že je tak klidný. *To bude asi tím olejíčkem. Dokážu se vcítit do toho, jak je Dracovi. Jinak bych už na něj řval taky.* pomyslil si. A zdá se, že na Draca trochu působí jeho klid. Přestal tak rázovat po koupelně a posadil se na židli.
"Už to není můj přítel." zamumlal šedooký mladík. Pak se znova podíval na Harryho, na jehož tváři byl milý, vlídný úsměv. "Vzal jsi si ten olejíček, že?"
"Jo, voní pěkně, nemyslíš?"
"Voní pěkně, ale jevíš se mi dost mimo. Asi z toho budu muset ubrat trochu výluhu z listů lípy. Někdo by si mohl přijít až zdrogovaně. A vylez z té vany! Máš dole návštěvu." s těmito slovy Draco opustil koupelnu.
*Má pravdu. Cítím se až moc uvolněný na to, že se mám chovat pouze empaticky.* zauvažoval Harry. Raději opravdu opustil vanu. Obléknul si vytahané rifle a tričko. Byl by si vzal jen župan, ale nevěděl, kdo jej poctil svou návštěvou.

4. kapitola: Dracův přítel

23. ledna 2011 v 15:22 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
+12

Draco Malfoy.
*Sním či bdím?* prolétlo Harrymu v tu chvíli totálně prázdnou hlavou. Odpovědět si nestihl, neboť jej mladý Malfoy spatřil.
"Pottere, dnes již podruhé jsi mne překvapil." protáhl líně, a určitě né překvapeně, Draco. "Nestůj tam jako bys viděl Nevillovu babičku a pojď si sednout."
*Tu už jsem viděl.* problesklo mu myslí. Přesto se šel posadit a objednal si skotskou. Nepil moc, jen příležitostně, aby zapadl do společnosti.
"Jsi tu poprvé?" optal se rádoby zvědavě šedooký mladík.
"Jo." odpověděl popravdě Harry. Stále nemohl uvěřit, že se setkal s Dracem za těhle okolností. Pokud na Marroneho reagoval...určitým způsobem, tak u Draca se mu to nikdy nestalo. Lámal si s tím chvíli hlavu, než tok jeho myšlenek opět blonďák přerušil.
"Přišel jsi se podívat, jak to funguje v gay baru co? Provedl bych tě, ale čekám na partnera. Snad nejsi tak neschopný, jako při lektvarech a někoho si najdeš sám." pokračoval Draco.
Harry jeho řeči moc nevnímal. Pozoroval okolí. Pár líbajících se párů a jejich ruce pod stoly. Několik mužů na parketu. Dopil skotskou, právě ve chvíli, kdy dorazil Dracův partner.
"Draco," pozravil přátelsky Zmijozela příchozí "a ty jsi asi Harry Potter, ne?"
A do prdele! Harryho prázdná mysl přišla na to, že asi nebude nejlepší se ukázat v gay baru. Co když se to dostane do novin...V Harryho očích se mihla hrůza.
"Klídek, Pottere" ušklíbl se Malfoy "Amantes není žádná slepice, aby vykládal někomu na potkání, že tady potkal Harryho Pottera. Co se stane tady, zůstane tady. Rozumíš?"
"No, jo..." trochu se uklidnil Nebelvír. Zaměřil svou pozornost na Dracova přítele. Amantes byl středně vysoký, měl oříškově hnědé oči a dlouhé, hnědé vlasy. Vypadal sympaticky. "Jak dlouho jste spolu?
"Asi týden." odpověděl mile Amantes. Také se na Harryho díval. Ten pohled Harry neznal. Zatím se na něj tak dívala jen Ginny. Jednou.
Oplatil mu jeho úsměv. Pak ale zachytil Dracův pohled. V jeho vždy vyrovnaném obličeji a chladném pohledu ocelově šedých očí se zračil cit. Žárlivost.
Dracův partner tady okukoval a mile se usmíval na jeho dávného rivala. Harry se nechtěl dostat s Dracem do sporu, tak se raději rozhodl k odchodu. Pro první den se toho dověděl dost.
"Tak si to užíjte. Amante těšilo mě, že jsem tě poznal." rozloučil se Harry.
Draco kývnul na pozdrav, Amantes se usmál a mrknul na něj. Harry se opět rozpačitě usmál a opustil bar. Ještě zdálky slyšel Dracův rozčilený hlas.
Doma si Harry dal malou večeři a rozhodoval se, který experiment provede dnes. Má snad vyzkoušet broskvovou pěnu do koupele? Navozující pocit bezpečí?
Ne. Raději vyzkouší olejíček do koupele. Měl by člověka přivést do empatické nálady. Draco mu jej předal k vyzkoušení minulý týden, tak už by ho prubnout měl. Přečetl etiketu:
Název: Compassio Veraque
Běžný název: Empatický olejíček s vůní měsíčních jahod
Návod: Kápněte 3 kapky do vany. Počkejte 2 minuty.
Účinky: Od započetí koupele po 36 hodin je z člověka dokonale
empatická bytost. Dokáže se vcítit do jakéhokoliv
trápení jiné osoby. Vhodné pro cyniky, budoucí otce
a brankáře famfrpálu
UPOZORNĚNÍ: Rozhodně není vhodné pro osoby trpící
nakažlivým onemocněním a obdivovatelky Zlatoslava Lockharta
Po přečtení upozornění nalil tři kapky do koupele. Nakažlivým onemocnění netrpěl a na toho tupce si už přes 5 let nevzpoměl. Ponořil se do vany. Dnes už jej nic nevyruší.
V tom se rozletěly dveře. (a odplachtily směr České Budějovice)

3. kapitola: Babička, lektvar a překvapení

22. ledna 2011 v 18:56 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Chtěla bych něco, po čem by mě přestala bolet hlava. A mohlo by to vonět po levanduli, barva možná růžová nebo světle červená." Před Harrym stála zákaznice. Jedna z těch typů žen, které potřebovaly něco levandulového a růžového.

"Jistě, madam, přejete si přidat i uspávací efekt?" optal se již notně znuděný majitel obchodu.

"Ano, mohl byste mi to poslat na tuto adresu?" paní podala mladíkovi lístek s adresou. Harry ji zběžně prolétl oči a zastavil se u jména zákaznice. Augusta Longbottomová. Harry na ženu s překvapením pohlédl. Měla hnědé oči, šedivé vlasy a růžové šaty. V ruce držela klobouk. Klobouk? Zelenooký muž se se zaujetí zahleděl na její klobouk. Bezpochyby to byla ona. Nevillova babička. Okamžitě se mu vybavila scéna ze 3. ročníku. Neville, celý vyklepaný, stojí před skříní s bubákem. Z té vyklopýtá Severus Snape, jemuž se jeho černý mundúr změní na šaty paní Longbottomové a na hlavu se mu usídlí její klobouk s mrtvým supem.

Zvláštní shoda náhod.

"Oh, jistě, paní Longbottomová. Jakmile budeme mít Vaši objednávku hotovou, doručíme ji. Nemějte obavy." usmál se Harry na paní v růžovém.

"Děkuji, drahoušku. Neville měl pravdu, jste skutečně velmi milý člověk, pane Pottere." oplatila mu úsměv a otočila se k odchodu.


Odbilo půl šesté. Padla. Harry sebral lístky s poznámkami a vydal se do suterénu. Když řekl heslo portrétu, střežícímu laboratoř (k Harryho nevoli tam Draco umístil svého děda, Abraxase Malfoye, který měl prý Draca skutečně rád), uviděl blonďáka něco kutit v rohu místnosti. Lístky mu položil na nejbližší stůl a nebyl by to Harry Potter, aby se se zvědavostí sobě vlastní, nešel podívat, co to tam ten čistokrevný casanova dělá.

Draco by shrbený, soustředěný tak, že si příchodu Pottera nevšiml. Téměř nadskočil, když se vedle něj objevil.

"Co tu děláš Pottere?! Víš jak jsem se lekl?" vyprsknul na něj Zmijozel.

"Sorry, Draco, myslel jsem, že o mně víš, jenom nechceš být rušen, tak nereaguješ." lhal jako když tiskne bývalý příslušník nebelvírské koleje. "Na čem pracuješ, ustrašenče?"

"Pracoval jsem, než jsem byl tak hrubě vyrušen, na svém novém lekvaru. Asi jej pojmenuji Protisladkostižrout. Když má někdo problémy s váhou, vezme si ráno jednu lžičku a celý den nemá ani pomyšlení na nějakou cukrovinku. Myslím, že je to geniální." prohlásil skromně Draco.

"Hmm...to není špatný nápad. Jak ho chceš vyzkoušet?" optal se Harry, vesele ignorujíc blonďákovo chvástání.

"Na sobě, samozřejmě." odvětil Draco samolibě.

"Nemyslím, že by´s to měl zkoušet na sobě. Co když jsi na něco zapoměl a bude to mít nějaké špatné účinky?" nesouhlasilo zelenoočko.

"Jsem Malfoy. Draco Malfoy. Nebojím se. A co se mi může stát, není v tom nic, co by samostatně mohlo ublížit. Ještě ten lektvar povařím a zítra ho vyzkouším. Ještě nějaké bezpředmětné námitky?" vyzval Harryho.

"Ne, ale buď opatrný. Zítra jsem v Prasinkách, takže jestli se ti něco stane, dozvím se to, až večer příjdu." varoval ho Nebelvír. Svou myšlenku o tom, že Dracovo ohánění se svým jménem Malfoy. Draco Malfoy. mu připomělo film, kde se jeden agent představoval stejným způsobem Bond. James Bond. Jenže v tom filmu mu to všichni strašně žrali.

"Bez obav, mami." ušklíbl se mladý lektvarista.

Harry se otočil k odchodu. Nakonec ještě Draca informoval: "Jdu se ještě projít, tak mě nehledej."

"Fajn, dodělám to a asi půjdu taky. Chtěl bych si dneska užít s nějakou hezkou, čistokrevnou..." dodal zamyšleně Malfoy.

Harry opustil laboratoř, změnil si oděv. Hábit vyměnil za černé džíny a zelenou košili. Brýle odložil na stůl a nasadil si kontaktní čočky. Chtěl okouknou Londýn, jestli by tam nenašel nějaké bary pro homosexuály. A ve společnosti přece nemusí vypadat jako idiot s brýlemi přes půl ksichtu. Nakonec na sebe použil osvěžovací kouzlo a vyrazil.

Přemístil se na předměstí Londýna a začal se procházet. Doufal, že by na něco mohl narazit náhodou. O půl hodiny později, v jedné z temnější uliček našel, co hledal. Bar U Splašených hormonů. Nad názvem se mladík mírně pozastavil, ale co. *Nesuď, podle zevnějšku.* pomyslel si. Vkročil. To co uviděl, mu vyrazilo dech.

Na barové židli seděl muž s podezřele blonďatými vlasy a alabastrově bílou pletí.

pozn. autorky: opět se tam objevují různé idiotské narážky atd. A neodolala jsem tam hodit slovo "alabastrově" bílou pletí...Tohle už je snad  vkaždé slash povídce s tímto nafoukaným snobem (nic proti němu, je to super postava). Také doufám, že se Harry nechová moc přitrouble. Takový jaký je v skutečnosti, všem naprosto stačí...

2. kapitola: O tři měsíce později

22. ledna 2011 v 18:46 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Harry Potter seděl ve svém pokoji. Bilancoval. Co vlastně od závěrečné bitvy udělal? Byl na svatbě Rona a Hermiony, utěšoval Remuse po odchodu Tonksové do USA, usmířil se s Malfoyovými a společně s Dracem si založili obchod. Možná si někteří řekli, že hrdina kouzelnického světa by měl být bystrozorem nebo sedět na ministerstvu, ale to on ne, on si raději založí obchod. A s kým? S bývalým smrtijedem.

Ale když za ním přišel Draco, stále arogantní, leč již né tak nesnesitelný, s nápadem spolupracovat, nabídku přijal. Mladý Zmijozel vynikal v chladné logice, byl rozvážný a vyžadovala-li to situace i nebezpečně pohotový. Naopak Harry dokázal zaujmout svým přátelským vystupováním a milým přístupem k lidem.

Založili si obchod s hygienickými potřebami. Což se zdá býti ještě větším nesmyslem, ale měli to promyšlené. Draco, jako odborník na lekvary, byl schopný vytvořit např. Mýdlo, po kterém bude mít jeho uživatel dobrou náladu. Pěnu do koupele, která zajístí druhý den uživateli neodolatelnou krásu. V posledním týdnu byl v módě šampón, po kterém Vám vlasy měnily barvu každou hodinu. Dalo by se říct, že trošku fušovali i do žertovný předmětů.

Obchod si zařídili na Příčné ulici, ale měli také malou pobočku v Prasinkách. Tam také trávil Harry většinu volného času, protože si v malé vesnici najali byt Ron s Hermionou. Ta učila v Bradavicích Přeměňování, poté co Minerva přijala místo ředitelky, a Ron si otevřel prodejnu s košťaty.


Draco chtěl jejich podnik pojmenovat Brýlatý Pitomec. To mu však Harry zatrhl, a navrhnul Arogantní Blbec. Ani toto se však nesetkalo s vřelým ohlasem. Nakonec se inspirovali svými jmény a vymysleli název Drakův Hrnec. Sice se našly poznámky typu, že Potterova hlava vypadá jako hrnec a Malfoyův čumák má dračí bradavice, ale shodli se.

Otevřeli před dvěma měsíci. A rozhodně si na nedostatek zákazníků nemohli stěžovat. Harry si zapisoval požadavky zákazníků na to, co by potřebovali. Střídavě měli otevřeno v Příčné, střídavě v Prasinkách. Pak své poznámky poslal Dracovi, který se ve své laboratoři snažil přijít na něco, co by zákazníkovi vyhovovalo.

Zatím jim to takhle šlo. Moc se nehádali, spíše diskutovali nad problematikou jistých nedostatkových surovin. Když si Draco nebyl s něčím rady, přemístil se k Bradavicím a zašel pozdravit svého kmotra, již uzdraveného Severuse Snapea. Ten mu vždy poradil, tudíž žádné problémy s nespokojenými zákazníky neměli.

Víkendy trávili také vcelku odděleně. Harry byl buď u Rona a Hermiony, nebo ve svém obchodě, kde měl malý byt. Draco to také střídal. K rodičům se mu sice moc nechtělo, ale pořád je měl rád, takže tam nějaký čas strávil. Občas jej Harry viděl obcházet místní bary a restaurace, ale nehodll se tím zabývat. V soukromí se mu šťourat nechtěl.

V tom si Chlapec-který-v-pohodě-přežívá uvědomil, že po bitvě žije stereotypním způsobem. Možná je šťastný, ale Hermiona i Ron do něj stále hučeli, že by si měl taky někoho najít a oženit se. Ale copak Harry chtěl? Měl obchod, žil si dobře, a když si jen vzpoměl na své fiasko s dívkami, které jsou již tři měsíce po smrti, moc se mu měnit nechtělo. Navíc, když měli v obchodě kluka na výpomoc. Jmenoval se Marrone Occhio. Černovlasý, hnědooký Ital. Pracoval u nich týden. Během něj Harrymu došlo, že bude gay. Více, než mnohé pěkné zákaznice jejich obchodu, jej zajímal pohled na italův zadek, těsnící se v upnutých džínách.

Chlapec si možná všimnul Harryho zaujatých pohledů, ale ten nechtěl, aby se míchalo zaměstnání a soukromí. Raději chlapce propustil.

Draco to přešel s chladnou lhostejností. Co se také dalo od Malfoye čekat.

Možná by si mohl najít nějakého přítele...Ale kde?

pozn. autorky: Moc se mi ta kapitola nelíbí, je o ničem.Pokud by některé osoby zajímalo, jak jsem přišla na jméno onoho Itala, Marrone Occhio, tak to v italštině znamená "Hnědé oko".

1. kapitola: Po bitvě

22. ledna 2011 v 18:39 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
"Je mrtvý." Tato zašeptaná slova z úst Harryho Pottera způsobila nebývalý výkřik radosti mnoha studentů Bradavic i ostatních, kteří se nacházeli na bradavických pozemcích. Konečně je po všem. Ano, musejí ještě sepsat všechny mrtvé a vzniklé škody. Ale přece. Je to úleva konečně nemít nad sebou pověstný Damoklův meč v podobě Hadího ksichtu. Tyranizoval celý svět už dost dlouho, bylo načase, aby Chlapec-který-přežil naplnil věštbu.

Hrdina kouzelnického světa procházel podél řady těl, která patřila lidem, jež za něj bojovali. Padlo jich moc. Bill, Fleur, Ginny, Seamus Finnigen, sestry Pattilovy, Křiklan, Filch, paní Norrisová, Terry Both, Anthony Goldstein, Zabini Blais, profesorka Prýtová, Xenofilius Láskorád i jeho dcera, Percy Weasley, Cho Changová...přidejme k tomu Siria, Moodyho, Cedrica Diggoriho a Brumbála. To je lidí, jako na celovečerní film.

Teď prochází kolem smrtijedů. Vnímá jejich tváře, často schovávané za maskou anonimity. Celé rodiny. Grebovi, Goylovi, Parkinsnovi, Nottovi. Také Rockwood, Šedohřbet, Červíček, Avery a...Bellatrix. Nenáviděl ji. Zasloužila si zemřít. Mírný úsměv na jeho tváři, když si vybaví, že jí zabil Draco Malfoy. Raději zabil, než aby obětoval svou rodinu. Rodinu, která jej vlastně donutila, aby se stal vrahem.


Oslava ve Velké Síni. Všude plno lidí. Tváře jim brázdí úsměvy. Úsměvy štěstí nebo úlevy? Asi obojího. Přidejme k tomu pocit svobody a máme zaděláno na syndromy lekvaru Štěstí. On se také usmívá, je rád, že ti lidi kolem něj, jsou šťastní. Jemu však vrtá v hlavě jedna myšlenka. *Kde je Snape? Mezi mrtvými nebyl..., že by jeho tělo nenašli?* To se mu zdálo nepravděpodobné, tak se vydal za McGonagallovou. Když se o pět minut později k ní dostal, mezitím musel přijmnou asi osm proslovů díků, kterými jej lidé zahlcovali, rozmlouvala s Remusem. Harry nevěděl, jak se mu podařilo přežít, ale byl nesmírně rád, že jej vidí.

"Remusi!" objal vlkodlaka. Věděl, že je to nedůstojné v blízkosti své profesorky, ale nemohl si pomoct.

"Oh, Harry. Jsi v pořádku? Kde máš Rona a Hermionu? Ginny je mi moc líto." podíval se na něj smutnýma očima Remus.

"Jsem v takové pohodě, v jaké můžu za daných okolností být. Ron utěšuje paní Weasleovou a Hermiona utěšuje Rona. Omlouvám se za své chování, paní profesorko, neobtěžuji?"

"V pořádku, pane Pottere. Potřebujete něco?" zeptala se jej ředitelka Nebelvíru.

"No, víte..." Harry si uvědomil, že se prostě nemůže své profesorky zeptat, kde je profesor Snape. Možná by jí přišlo podezřelé, proč ho to tak zajímá. "nenašel jsem profesora Snapea mezi lidmi padlými v bitvě a..." nemohl se vymáčknout Chlapec-který-se-snažil-všechny-zachránit.

"Profesor Snape leží na ošetřovně. Když jsme jej našli, byl v bezvědomí, ztratil mnoho krve, ale dostane se z toho. Za měsíc, za dva, bude v pořádku. Zatím nevíme, co se stalo. A podle toho, jak bývá Severus sdílný, pochybuji, že se to kdy dozvíme."

"Děkuji." spokojil se s odpovědí Harry. "Uvidíme se později Remusi."

"Užij si oslavu!" zavolal ještě za ním nazpátek Lupin.

Neměl oslavy rád, ale s vědomím, že muž, který prokázal statečnost nejvyšší, leží v klidu na ošetřovně, se rozhodl oslavu si užít, jak nejlépe to půjde.

pozn. autorky: Taky tam vydíte ty trapné pokusy o humor? Já bohužel ano a myslím, že povídku pouze kazí (teda pokud se takový salát ještě dá pokazit), ale prostě tam ty debilní vtípky budou.

Úvod

22. ledna 2011 v 18:30 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Sice ten název povídky, Nitky osudu, zní trošku poeticky, ale nevím, zda ji někdy dokončím. Jsem totiž známá tím, že mě něco týden baví, a pak už se k tomu nikdy nevrátím. ale rozhodla jsem se napsat povídku, slash. Bude z prostředí Harryho Pottera. Nehodlám se však psaním zabývat na valné úrovni. Prostě jsem chtěla napsat povídku a taky ji napíšu. Nemusíte ji číst, ale za jakkoukoliv kritiku (tím nemyslím "ty krávo, píšeš hovna!") budu vděčná.
Dále k ději. V této povídce bych se jednou chtěla dostat ke vztahu HP/SS, ale asi všechny čeká dlouhá cesta, než se k tomu vůbec dopracuji. A známe, Severus je psí čumák, takže to nějakou dobu potrvá. Povídka je přístupná asi od 12+, ale někteří by dali i 15+, ale tak já narazila na ty nejodvážnější slash jako 14tiletá, takže to vidím trochu jinak.

VŠECHNY POSTAVY A MÍSTA VYSTUPUJÍCÍ V KNIHÁCH HARRY POTTER, NEJSOU MOJE A NEČINÍM SI NA NĚ ŽÁDNÉ NÁROKY. TY PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ.

Další upozornění pro Vás. Tohle je moje naprosto první povídka, takže postavy budou OOC a děj velmi zmatený. Každý něčím musí začít. Děj knih ignonuruji od porážky Voldemorta. Samozřejmě jsem nemohla nechat chcípnout Severuse. To by nešlo :D