Aúúúúú

Čtvrtek v 18:39 | Archea Majuar
Aúúúúú

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, vlkodlak, d/s

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Nikdy jsem neměla chuť psát cokoliv, obsahující vlkodlaky či upíry, minulo mě Teen Wolf, Twilight i tomu podobné, ale přeci jen... myšlenka na Igora jako vlkodlaka... Ok, to by šlo :D Nicméně jsem si všechny aspekty proměny a celkově důsledky upravila k obrazu svému, není to nic světoborného, prostě jsem se to rozhodla jednoho dne napsat, a tak vzniklo tohle. Další nebudou, to vás ujišťuji :D Enjoy! :)

Za komentář děkuji Mattovi :)



"Jsi jediný, komu jsem se to odvážil říct…"

Ondra seděl v křesle, neschopen slova. Jen zíral na svého přítele, který mu právě pověděl něco, čemu se zdráhal věřit. To… přece nemohlo… jak… Cožpak se svět během noci změnil z reálného na pohádkový? Či dokonce hororový?!

"Docela rozumím tomu, že nevěříš, ale můžu předvést názornou ukázku."

Otřásl se, ale nevěděl, jestli hrůzou nebo sílou fascinace výjevu, jenž se mu naskytnul. Ani nestačil dát Igorovi svůj souhlas a vzápětí na posteli před ním neseděl Igor, respektive to stále byl Igor, ale hnědá se z jeho očí vytratila, nahrazena jedovatě žlutou, a ty zuby… Ondra polknul a vnímal další výboj, sjíždějící mu po páteři, když se Igor nahrbil a… vzápětí se bez obtíží změnil zpět.

Stále mu to přišlo strašně absurdní, předpokládal, že se každou chvíli musí probudit, ale když na sebe další minutu jen tiše zírali, tak mu došlo, že tohle asi nebude jen praštěný sen.

"Jak to zvládáš?" zeptal se Igora tiše.

Ano, byl zděšen, že něco jako lykantropie vážně existuje, byl nešťastný, že to potkalo zrovna Igora, ale zároveň se zastyděl za to, jak mu srdce splašeně tluče, vyburcované adrenalinem, jenž mu náhle koloval žilami. Má před sebou vlkodlaka. Igora a vlkodlaka v jedné osobě. Šok pomalu střídala zvědavost, soucit a starost.

"Stalo se to těsně po posledním zájezdu, měl jsem čas se s tím nějak srovnat a… zjistit, že kromě zvýšené chuti toulat se po lesích, citlivějších smyslů... se nic nestalo. Jen se nesmím moc vztekat," pousmál se smutně Igor a sledoval, jak se k němu jeho přítel blíží a usedá k němu na postel.

"Fakt? A co ta… proměna?"

Igor předpokládal, že bude Ondra zvědavý jak babka na tržnici, což byl ochoten snést, protože… sakra, potřeboval to někomu říct! Celý měsíc se děsil toho, až přijde úplněk, strachy nespal, nejedl… aby nakonec zjistil, že ty články na internetu měly pravdu.

"Kousl mě alfa, takže jsem měl velkou šanci, že jím budu taky. Alfa umí přeměnu ovládnout, nemusíš se tedy bát, že o úplňku budu výt na měsíček," potěšilo jej, když uviděl na Ondrově tváři pokus o úsměv.

"Já spíše myslel, jestli to nebolí," šel napodruhé Ondra přímo k věci, pozorně studuje obličej staršího muže, jenž se pod jeho pozorností a zvláštně intimní tělesnou blízkostí rozechvěl. Hřálo jej u srdce, jak je Ondra starostlivý, možná mu to měl říct dřív, nemusel by si tím vším projít sám…

"Ne," odpověděl a demonstrativně vycenil zuby, vlastně se docela bavil tím, jak Ondra úžasem vykulil oči. Ten se ale, když spatřil, že Igor z něj má legraci, rázem uklidnil a do výrazu se mu promítla úleva. Na druhý pohled situace tak strašně nevypadala, Igor snad byl se svým stavem až spokojený, napadlo jej. "ještě nějaké otázky?"

Ondra jej z blízka sledoval, oči zapíchnuté do hnědých, jako by chtěl něco říct, pootevřel ústa, ale vzápětí je zase zavřel, v šedých duhovkách něco… Igor překvapeně zamrkal, když jeho citlivější čích zaznamenal zvláštní vůni, kterou prozatím neuměl zařadit, věděl jen, že se mu líbí. Vlkovi uvnitř něj se líbí.

"Jsem rád, že jsi mi to řekl," pronesl nakonec Ondra, Igor pokrčil rameny a prostě se usmál, načež vyšel vstříc Ondrovu pokusu o objetí. Ondra byl vždycky vysazený na tyhle emoce vyjadřující gesta, proto se vůbec nebránil, dokonce je nechal, aby padli na záda. Tělem se mu rozlil příjemný pocit, způsobený nejen tím, že jej pevně svíral v náručí člověk, na kterém mu záleželo, ale také jej přemohlo vědění, že už na to není sám. Svěřil se, ulevilo se mu… přitisknul si Ondru ještě blíže, aniž by nad tím přemýšlel, v nose jej zašimraly jeho vlasy a vůně, ta vůně, již před chvíli vnímal jen okrajově, nabírala na intenzitě.

Byla příjemná, měl pocit, jako by jej pohlcovala, omámila mu smysly i mozek. A svým způsobem ji cítil i později, když se octli na jevišti, i další den, pořád… pořád, když byl kolem něj Ondra. Neměl ponětí, co se to děje, ale když se na dalším zájezdu objevila znovu, silnější a působivější, vábila jej, lákala vlka v něm, aby se neustále motal kolem svého přítele, aby jej nespouštěl z očí, aby se jej dotýkal a pak…

Pak mu to docvaklo. Pro jistotu v návalu paniky prozkoumal internet, co kdyby náhodou vyvodil špatné závěry, ale poradny mu jen potvrdily, co si myslel. Potvrdily mu myšlenku, z níž vlk v něm zavyl nadšením a on sám se děsil toho, jak moc se i jemu zamlouvá.

Zamlouvá… honilo se mu to slovo hlavou, zatímco pozoroval Ondru, jak blbne na jevišti, jak se v upnutých kalhotách vyjímá jeho zadek, jak upřímný úsměv hodil jeho směrem, jak jsou jeho oči nádherné… Cítil, jak ho vůně prostupuje, jak se dostává do celého těla, a jak se všechny jeho smysly soustředí jen na toho jediného člověka, jen na Ondru… Co by tomu asi tak diváci řekli, kdyby ho chytnul a přede všemi ho pořádně ojel, až by Ondra prosil o víc, až by řval jeho jméno… Vlk povzbudivě zakňučel.

Ale vydržel, až takový dobrodruh fakt nebyl, tak tak se dokázal ovládnout, aby nebyly jeho záměry patrné na přední části jeho riflí. Uvědomoval si, že jej mělo zajímat, proč si toho dříve nevšimnul, jak dlouho už jej Ondra chápe jako více než přítele, jak… jak se to vůbec mohlo stát, ale vlkovi tohle všechno bylo jedno.

Také díky svým hereckým schopnostem si na konci představení gratuloval, že nikdo snad nic nepoznal, jen ten odchod na pokoj možná trochu uspěchal… leč představa, že… ne, nemohl uvěřit tomu, že se mu něco takového honí hlavou, ale pravda to být musela už jen kvůli tomu, jak se mu krev při té představě, že by mohl mít sex… s Ondrou… s chlapem… vlk zavyl… krev se mu hrnula do slabin, jeho krok se stále zrychloval, chuť přeměnit se rostla. Ale věděl, že jestli něco, tak nesmí svého přítele děsit. Pokud to sám nebude chtít…

Když vešel do jejich společného pokoje, měl v plánu to na Ondru zkusit pomalu, protože jak řekl, nechtěl jej děsit, jenže… Sotva se zbavil bot, ponožek a mikiny, tak se Ondra vynořil z koupelny. Samozřejmě se ještě nestihl osprchovat, zřejmě si jen něco zapomněl a vrátil se pro to, ale tohle byly jen okrajové poznatky, jež Igor zaznamenal. Ztuhnul, jakmile se před ním Ondra zjevil jen v kalhotách, triko svlečené, vůně jej do nosu udeřila silněji než kdy dřív, fyzický výkon během představení zanechal svou pro Igorův čich nezaměnitelnou stopu, vlk zavrčel a Igor mu podehl.

Vůbec nevnímal, jak překonal vzdálenost mezi nimi, náhle pevně chytil Ondru za ramena a přitiskl jej zády ke zdi, sám se na něj z boku nalepil, dech rázem zrychlený, z kůže mu sálalo horko a vzrušení rostlo, až vyděšený pohled modrých očí jej vrátil do reality.

"Proč jsi mi nic neřekl?" zeptal se, v hlase překvapení z náhlého pozbytí kontroly a zoufalství pramenící v pochybnostech, zda si ji bude schopen nadále udržet…

"Co?" těkal Ondra z jednoho hnědého oka do druhého, byl zmatený, ale ten Igorův výraz, jak se na něj tisknul… polknul, do pohledu se vkradlo pochopení, následováno uvědoměním, jak jej Igor pevně svírá, jak rychle dýchá, jaký z něj jde žár a… jak se mu tenhle stav líbí… kolikrát si vyčítal, že přesně tohle by chtěl, že je celý nadržený z představy, jak si ho vlk v Igorovi podmaní… nejprve mu ze sebe bylo zle, vyčítal si, o čem to vůbec přemýšlí, jenže Igor… zbavený kontroly… neuměl si představit nic, co by jej vzrušilo víc.

"Ondro…" zavřel Igor oči, snaže se držet vlka na uzdě, ale ten chtěl jen jedno… přejel nosem po Ondrově krku, z plných plic nasál vůni, jež se mu zdála každou vteřinou neodolatelnější, vábila jej, vlk jí pořád neměl dostatek, musel mít víc… jako ve snu vnímal, jak se mu přeměňují zuby, Ondrovi se zadrhl dech v hrdle, jakmile jimi po jemné kůži přejel, na moment jím projela panika, že ho Igor kousne, ale ten jen nasával vzduch, jako by mu strašně voněl…

"Ondro…" zamručel Igor znovu, až se Ondra zachvěl, oči zavřel, neschopen Igorovi odolat, cítil jeho zuby, jeho dech, jeho horkost i… unikl mu sten, když ztvrdnul tak moc jen ze zjištění, že se mu o stehno otírá Igorova erekce. "Jen ta vůně… vím, cítím, cítím to z tebe, jak moc tohle chceš… jak moc mě chceš v sobě."

Igor doslova vrčel, vlk v něm vrčel, když Ondrova vůně zcela objala všechny jeho myšlenky, odsunula je do pozadí a donutila vnímat jen to tělo před ním, chvějící se očekáváním, přejížděl nosem po jeho krku, vlk uklidněn tím, že dostane to, po čem touží, neměl námitky proti změně zubů zpět na lidské, věděl, že se dočká… protože touha člověka byla úplně stejně silná jako ta jeho. Igor zapojil rty, políbil Ondrovu čelist a když se narovnal, uchvátil jej ten pohled na Ondrovu tvář, z níž na něj po chvíli zamrkaly vzrušením zářící oči.

Neodolal, musel se přesvědčit, proto pozvedl ruku a chytil do dlaně Ondrův rozkrok, z úst mu unikl hlasitý sten. Ondra byl úplně tvrdý, přirazil mu do dlaně a jeho výraz ještě potemněl… Chtěl ho, bože můj, jak strašně ho chtěl, prolétlo Igorovi hlavou, když dál laskal Ondru přes kalhoty, ten se vzmohl jen na tiché steny, oči upínaje do hnědých, byl zcela v moci svého přítele… pořád cítil jeho zuby na krku, slyšel jeho poživačné nádechy, vnímal, že se o něj Igor mírně otírá, dostal se do stavu, kdy už nemohl nic zastavit, z erekce mu teklo, spodní prádlo úplně mokré, tak rychle, intenzivně, nechápal, nevěděl…

Zaklonil hlavu a sevřel si spodní ret, před očima stále ty zuby, jak jen kousek chyběl, aby…

"Fuck," zasténal zlomeně, celé tělo se napnulo, když bouchnul pěstmi do zdi za sebou a boky naposled vystřelil proti Igorově ruce, v mysli, jen ty zuby, jen to vrčení, jen Igora…

Igor zíral a vnitřně zavyl nadšením, když uviděl, jak se Ondrova tvář stáhla v prožívané slasti, a jak se ta nádherná vůně obohatila o další, cítil to, cítil, jak se Ondra udělal jen z toho, že jej dráždil rukou přes kalhoty, jen…

"Tvoje zuby…" uslyšel tichý povzdech. "Já…"

To… to jako vážně…? Honilo se Igorovi hlavou, zdráhal se uvěřit, že Ondrovi se právě tohle tak líbilo, že díky tomu… že se díky tomu udělal jen z pár doteků?! Možná to bylo zvrácené, možná ano, ale stačil mu jen pohled do šedých očí, stále nadržených, chtějících víc, chtějících ho celého takový, jaký byl… vlk už zase netrpělivě zavrčel a Igor mu dal zapravdu, načež chytil Ondru v pase, zepředu se k němu přitisknul a spojil jejich rty v polibku, jímž z mladšího muže okamžitě vymámil zasténání, jejich jazyky se rázem propletly, rty do sebe narážely, jen z toho, jak po něm Igor chňapal ústy, se Ondrovo vzrušení znovu probouzelo k životu, objal svého přítele a tiskl si jej na sebe ještě víc, kdyby to bylo možné…

Potřeboval jej cítit, cítit jeho sílu, kterou mu Igor posléze demonstroval tím, že jej chytil pevněji a bez potíží odhodil na postel, kam se přesunul poté, co se zbavil trika, kalhot i spodního prádla, Ondra se mezitím vysoukal z riflí, načež jej Igor zarazil v pohybu. Veden něčím, co neuměl popsat, něčím niterným a silným, se sklonil, čichové buňky skoro zpívaly, když se obličejem přiblížil tam, kde byla vůně nejintenzivnější, když se tváří otřel o znovu látku boxerek napínající se na znovu se k životu probouzející tvrdost, prsty zaháknul za lem poslední zbytku látky a stáhnul jej níž, vlk zavyl, jakmile se před ním Ondrovo mužství tyčilo v plné kráse.

Spodní prádlo letělo stranou, to ale Ondra opravdu nezaznamenal, neboť byl zcela fascinován tím výjevem, kdy se Igor zdál být plně zaujat jeho erekcí, v níž mu zacukalo, tvrdnul pod tou pozorností, již se mu dostávalo, chvěl se a chuť mít Igora v sobě jen rostla, a stala se téměř nezvladatelnou ve chvíli, kdy spatřil, jak se Igorovy rudé rty od sebe vzdalují a jak jazyk lascivně přejede přes jeho špičku.

Nedokázal zabránit stenu, jenž zazněl místností, potřebný a nadržený. Igor k němu vzhlédl, s predátorským výrazem se během mžiku přesunul nad něj a sehnul se pro polibek, na jazyku stále přítomnou chuť spermatu, přesto Ondra ani na vteřinu nezaváhal, líbal Igora jako smyslů zbavený, chtěl ho, sakra, musel ho mít, hned teď. Ruce mu samovolně vystřelily vzhůru, zabořily se do prošedivělých vlasů, načež se přesunuly na záda a na zadek, naváděje jej níže, aby se mohl o jeho erekci třít, cítit ji proti své, zasténal Igorovi do úst, když se tak stalo a jeho sten následoval druhý, jakmile uslyšel Igorovo hrdelní zavrčení.

Netušil, jestli jen jako člověk by se jeho přítel projevoval podobně, ale hříšně a zvráceně moc se mu líbila tahle vlčí stránka… Ty zuby, zatoužil je cítit na kůži znovu a znovu, vnímat Igorovu sílu, jak snadnou kořistí mu je…

Igor se s dalším zvířecím zvukem mírně odtáhl, shlížeje do šedých očí, výraz divoký, ústa pro lepší přísun vzduchu otevřená, vlasy rozcuchané. Ondra vyšel vstříc boky druhým, jejich erekce se k sobě tiskly, obě vlhké a skoro bolestně tvrdé, prahnoucí po uvolnění…

"Potřebuju tě," hlesl Ondra, zasažen mocí situace, zasažen pohledem, jakým se na něj Igor díval.

"Já vím, cítím to," zachraplal starší muž, opláceje pohyb slabin proti Ondrovým, skláněje rty k jeho oušku. "Ale bude to bolet…" pronesl tiše, v hlase prvky starosti, neměl nic, jen sliny…

Ondra mu zaryl nehty do zadku, zoufale se k němu tisknul, k jeho tříslům, k jeho hrudníku, když šeptal…

"Chci, aby to bolelo…"

Vlk vyl, Igorovi se zatmělo před očima, jak se přes něj přehnala vlna horka, pramenící v touze po přeměně, Ondra se zachvěl, když na krku pocítil ostré zuby, ale neucuknul, dál se k Igorovi lepil, vnímaje další příliv krve do slabin, jakmile se mu naskytl pohled do vlčích očí, vzápětí opět nabírajících čokoládově hnědou barvu, výraz druhého muže prozrazoval, jak se v něm pere chtíč a starost, jež pro teď zvítězila, Igor svého přítele políbil, stále zaražen tím, jak Ondra… ne že přijímal jeho stav, on ho vzrušoval… dostatečně si naslinil prsty, nechal jednat svůj instinkt a zatímco něžně, pečlivě líbal Ondrovy rty, začal se prsty dobývat do jeho těla, uvolněného a ochotného jej do sebe přijmout, zlehka sál citlivé rty, hleděl do šedých očí, v nichž se sem tam mihl stín bolesti, ale ve chvíli, kdy v něm měl dva prsty a Ondra proti němu přirazil, vlk ztratil trpělivost.

Igor se ani nestačil jakkoliv vzepřít přeměně, náhle se otíral nosem o Ondrův hrudník, přes místo, kde se skrývalo jeho srdce, přejížděl ostrými zuby a slyšel, jak se Ondra ostře nadechl, cítil, jak se mladším mužem prohnala vlna strachu, následována další vlnou vzrušení, sám už touhou šílel, sžírala jej zevnitř, erekci bolestně tvrdou, zuby se zatnuly do kůže a k uším mu dolehlo hlasité zasténání.

Ondra se mohl zbláznit, ta horkost z Igorova těla, dech a zuby na pokožce, mohl by mu ublížit, hodně ublížit, ale zuby ho jen zlehka škrábly, jako by si jej chtěl vlk pouze označit… Točila se mu hlava a z poblouznění jej vytrhl až pohyb, jímž se do něj Igor snažil dostat. Zaostřil, nad sebou Igorovu tvář, žluté oči žhnuly chtíčem, zuby na něj cenil a vrčel, ovšem Ondra místo toho, aby ztuhnul děsem, se jen co nejvíce uvolnil, s očima navrch hlavy zíral na svého přítele, vnímal, jak ho roztahuje, naplňuje, vnímal bolest, ale on ji v tu chvíli potřeboval cítit, zasténal a zaklonil hlavu, když se vyklenul proti silnému tělu, čehož Igor využil, zuby přejel po odhaleném hrdle, až se Ondra pod ním nekontrolovatelně roztřásl…

Byl jeho, jen jeho, rezonovalo Igorovi hlavou, zatímco se nořil do rozpáleného těla, jež se mu nabízelo, nechalo by si líbit cokoliv… na jazyku slanou chuť, v nose tu dokonalou vůni vzrušení, a když byl v Ondrovi až po kořen, svaly se kolem něj stáhly, jako by jej vítaly… zavrčel, vlk v něm chtěl víc, chtěl převzít co nejvíce kontroly a Igor v sobě nenašel sílu vzdorovat, věděl, že se nepřemění úplně, proto se podvolil, proto nechal drápy, aby se zatnuly do povlečení, aby…

Když zuby na moment zmizely a Igor se octl zcela uvnitř něj, Ondra se pomalu podíval na Igora, který se nehýbal... Ondra přesunul dlaně na jeho záda, aby mu dal najevo, že je v pořádku, že může pokračovat, když jej pod prsty zašimrala srst, na rameno mu dopadla široká ruka, drápy se zasekly do kůže, ve žlutých očích jen ryzí touha… po něm… Igor do něj přirazil, Ondrova erekce se otřela o jeho břicho a mladšímu muži z pootevřených rtů unikl sten, další pohyb, náraz do místa uvnitř něj, jiskry vzrušení se rozlétl do celého těla, další frikce, vzrušení prahnoucí po doteku.

Jestli měl na vteřinu pochybnosti, zda tohle opravdu chce, tak se vzápětí rozplynuly, nehty zaryl do Igorových zad a nadšeně vyšel vstříc jeho ústům, dravě líbajícím, majetnickým, zuby cinkaly o sebe, cítil chuť krve, když špičák nepříliš šetrně přejel po jeho rtu, ale i to jej jen ještě více hnalo k vrcholu, tiskl se k Igorovi, poddával se mu, vlkovi v něm, nechal se šukat, stále tvrději a rychleji, jako by byl stvořený jen k tomu, aby ho Igor mohl ohnout, jen z té myšlenky se hnal dál a dál, přesně tohle chtěl, po tomhle toužil, aby byl jen jeho, jen Igorův…

Igor freneticky pohyboval boky, nevěděl, jestli Ondru líbá, kouše nebo saje jeho spodní ret, vnímal jen touhu, jež z něj sálala, rukou se opíral o jeho rameno, tlačil jej do nejvíce do matrace, druhou dlaní pak přejížděl po jeho erekci, pod prsty cítil, jak z ní Ondrovi nepřetržitě teče, uši mu laskaly jeho tlumené steny, vlk se dmul pýchou, jak strašně je druhým mužem chtěn, jak se mu poddal… prožívanou rozkoší omámenou myslí se mu honily myšlenky, že Ondra jej vážně v téhle podobě chce, že mu není schopen odolat, potřebuje ho v sobě, aby ho pořádně roztáhnul, po zádech jej škrábaly jeho nehty, Ondra sténal s každým přírazem, s každým přejetím po erekci… byl blízko a Igor jen znásobil své úsilí, zasouval se do něj se stále větší razancí, a pak ho v sobě Ondra stisknul silněji než předtím a on na dlani ucítil jeho sperma, jehož aroma zasáhlo Igorovy čichové buňky, vlk zavyl…

Všechno pálilo, hořelo, celé tělo, Ondra netušil, jestli je to nádherně příjemné nebo bolestně slastné, nerozeznal už vůbec nic, Igorova dlaň jej vedla vstříc vrcholu, kdyby byl jen trochu nešikovný, kdyby drápem o něj zavadil… načež jej Igor znovu kousnul do rtu a všechno to napětí se dostalo na hranici, už neměl šanci vydržet, už ne… prohnul se v zádech a hlava mu padla dozadu, z hrdla uniklo táhlé, hlasité zasténání, načež se mu před očima zatmělo, když z něj prožitá slast a bolest vytryskla dnes již podruhé v podobě bílého pramene. Stisknul Igora v sobě, cítil ho, cítil jeho naběhlou erekci a pak i uslyšel zvířecí zavrčení, když tělo nad ním zcela ztuhlo a Igor se do něj udělal, okamžitě otevřel ještě snad slzami slepené oči, aby na něj viděl, žlutá žhnula… a zmizela za víčky, vlčí zuby se přeměnily zpět a Ondra si uvědomil, že v dlaních mu zůstaly… chlupy.

Stále zrychleně dýchající Igor se postupně vzpamatovával, vlk se upokojil a spokojeně čekal, co bude dál, po otevření očí už Ondra hleděl zase do čokoládově hnědé… srdce mu poskočilo, což jej zaskočilo ještě více než úsměv, jenž se mu rozlil po tváři. Tohle… mohl být jen sex… zvířecí… doslova… ale ta plachost v Igorově pohledu…

"Poškrábal jsem tě…" prohodil zastřeným hlasem a stáhl dlaň z Ondrova ramene, kde byly patrné stopy po drápech, z jedné vytékal úzký pramínek krve. Pak mu pohled padl na Ondrovu hruď, rovněž poznamenanou jeho péčí, o krku a rtech nemluvě… Proto nemohl uvěřit, že se na něj Ondra láskyplně dívá. Nepochyboval o tom, že si to užil, to bylo celkem jasné, jelikož mu na dlani právě usychalo jeho sperma, ale… "Vážně jsi to takhle chtěl?"

"Pár dní poté, co jsi mi řekl, co se ti stalo… Asi od té doby jsem tohle chtěl," přiznal Ondra barvu, Igorovo obočí vylétlo nahoru, ale neřekl půl slova. Koukal na něj, pak, jako by mu něco docvaklo, zamrkal, svalil se z něj a položil se na záda. "Vadí ti to?" zeptal se Ondra pro jistotu.

"Cože?" podíval se na něj Igor zmateně. "Ne, nevadí, jenom…" povzdechl si a přejel dlaní po obličeji. "Nikdy jsem… tohle… v posteli nedělal..." Potřeboval si srovnat, že Ondra ocenil jeho skoro brutální přístup… Takový nikdy nebyl, choval se v posteli maximálně ohleduplně a teď…

"Příště to takové přeci být nemusí," řekl Ondra, načež si uvědomil, jak to znělo. Pevně stiskl víčka, emoce se draly na povrch, silné, silnější než předtím, věděl, že Igora chce ve svém životě a že ho chce… mít. Když se znovu zadíval před sebe, spatřil v hnědých očích otázku, ale nikoliv nesouhlas, a tak své city vyjádřit skrze pohled, hleděl na Igora s takovou láskou, jakou choval jen k němu, miloval ho takového, jaký byl a ani tenhle zážitek to nemohl změnit. Celá vlkodlačí věc nejspíše všechno mezi nimi jen urychlila.

"Příště…" zopakoval tiše Igor. Dávalo to smysl. Pochyboval, že vlk bude příště Ondrovu vůni ignorovat, vždyť ji mírně vnímal i nyní, stejně jako vibrace v podbřišku, když se na ni soustředil. Přisunul se k Ondrovi a něžně se otřel o jeho rty, v hrudníku se mu rozlilo teplo, jakmile jej jeho přítel objal, sám kolem něj obtočil ruce a společně se uložili ke spánku, propletení, zpocení a znavení.

"Neměl jsi nutkání mě kousnout?" vrtalo Ondrovi hlavou, když mu Igor tiše funěl do vlasů, paži na jeho ramenou.

"Ne," odpověděl Igor a zívl. "Měl jsem nutkání ti vyšukat mozek z hlavy."

Pousmál se, když uslyšel Ondru se chechtat. Další otázky už nepřišly, naopak spánek se hlásil o slovo, přičemž si nepamatoval, když naposled usínal tak klidně, a paradoxně mírumilovně…
 

Night Warming 2/2

18. března 2017 v 9:02 | Archea Majuar
Night Warming 2/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Druhá část :) Pro příště chystám na tyhle dva něco... trošku jiného, co jsem sem doposud nepublikovala :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Anemovi a charlie :)

Nesmělé pohledy jako za školních let, letmé doteky, hřejivé úsměvy. Těžko se tomu věřilo jak jednomu, tak druhému, těžko se vypořádávali s atmosférou, jaká mezi nimi následujícího dne panovala. Nedostavilo se ale žádné trapno, nevhodno, zůstalo jen teplo, po kterém v předešlých nocích tak prahli, které je vlastně dovedlo až k bodu, kdy se horkost dostavovala jen díky nepatrnému kontaktu jejich ramen či rukou, kdy horkost vnímali vně i uvnitř sebe.

Ondra už si o sobě myslel, že se dokonale zcvoknul. S blížícím se koncem představení se mu hlavou honily jen myšlenky na postel a Igora. To by možná vzhledem k jejich předchozím nocím šlo pochopit, ovšem… Jeho úvahy byly stále odvážnější, znepokojivější a lákavější. A Igor mu na klidu vůbec nepřidával, protože jeho oči, jeho pohledy… kolikrát jej během dne přistihnul, jak na něj zamyšleně hledí, jak vzápětí zrak skoro stydlivě klopí, aby se mu v hnědých hloubkách zatřpytilo rošťáctví, následováno něčím vážnějším, syrovějším… něčím, z čeho Ondrovi bušilo srdce jako splašené a hlava se mu točila.

…propadali jeden druhému… A padali stále hlouběji…

Možná ještě měli šanci, aby nedopadli na úplné dno, odkud už nebylo návratu. Možná tam ta šance byla ještě ve chvíli, kdy si Igor lehnul do své postele a Ondra seděl na své, možná i v tom momentě, během něhož se zvednul a tiše vyčkával, zda mu Igor dá najevo svůj souhlas se sdílením lůžka, možná…

Možná, že je jejich osud zpečetěn poznali, jakmile se Igor posunul, Ondra si vlezl k němu pod peřinu a jakmile se kolem něj obmotávaly dvě silné paže, jak mu nedovolují, aby se k němu otočil zády, jak si jej tisknou k sobě. Igor funěl do kaštanových vlasů, uvolnil se pod dotekem dlaní na svých zádech, jejich nohy se opět propletly. Tehdy se k Igorovi vrátila ona touha zajít dál, prozkoumat, kam až vůbec se jít dá, zjistit, jak jinak ještě může Ondrovi vyjádřit, že…

…že mu propadá…

Měl pocit, že mu srdce bije tak hlasitě, že je Ondra musí slyšet, ten ale vnímal jen to, jak krásně Igor hřeje, jak je jeho objetí pevné, opravdové. S každým dalším Igorovým výdechem, jenž vnímal na zátylku, si přišel vítanější, chtěnější, milovanější…?

Horký dech se přiblížil, odrážel se od jeho kůže, již se vzápětí dotklo teplé vlhko… rty. Igorovy rty.

Ondra svého přítele dál objímal, věděl, že se třese, a třásl se stále znatelněji, s každým dalším otřením úst, s každým tepem splašeně bušícího srdce, nalepil se na jeho hrudník ještě víc, ale pořád to nestačilo, jako by se k němu nemohl dostat dostatečně blízko… prahnul po tom…

Ve stejnou chvíli se od sebe mírně odtáhli, ale jen tak, aby se jejich pohledy setkaly, Igorovi po zádech přeběhla husí kůže jen z toho, s jakým výrazem na něj Ondra hleděl, jak konsternovaně vypadal, ve tváři potřebu, o níž tušil, že má něco společného s jeho vlastním pocitem v hrudi, jenž jej sžíral a stravoval, jenž v něm jen umocňoval tu chuť po dalších, mnohem důvěrnějších činech.

Pomalu, s pohledem upřeným do modrých očí, se přiblížil k druhé tváři, Ondrovi se zadrhl dech v hrdle, když mu došlo, že Igor se to vážně chystá udělat… a pak na rtech ucítil lehký dotek, víčka mu padla a tělem se mu rozlil nádherný pocit, o němž by si nikdy dříve nepomyslel, že jej navodí právě jeho přítel…

Netušil, jak si to vůbec sám sobě srovnal, že se nezastavil, že jej panika nezachvátila… ale najednou měl pocit, že tohle je správné, že tohle z hloubi své duše chce, to proto se zlehka otřel ústy o ta Ondrova, jež se ihned v odpověď pootevřela, dotkl se jej víc, ve vlasech ucítil prsty, jak si jej přitahují blíže. Podvolil se jim a konečně Ondru opravdově políbil, hrudníkem se mu rozlilo žhavé teplo, příjemné vibrace směřovaly přímo do jeho třísel, jazyk se mu otřel o rty.

Ondra se k druhému tělu tisknul, nedokázal odolat touze mít z Igora co nejvíce, spokojeně zamručel, jakmile byl vpuštěn do jeho úst, hrál si s jeho jazykem, silné ruce jej objímaly, připadal si jako ve svěráku a připadal si zatraceně dobře. Bylo mu horko, Igor neuvěřitelně hřál a... u srdce jej zabolelo, když si uvědomil, že Igor tohle všechno dělá dobrovolně, že ho chce objímat, líbat… že ho chce mít tak blízko u sebe.

Opustil dlaněmi jejich dosavadní místa, oběma přejel přes Igorova záda až k bokům, kde mu vyhrnul triko a dotkl se prsty teplé kůže, Igor jejich polibek prohloubil a sám vklouzl prsty do Ondrových vlasů, jako by jej jen povzbuzoval. Pod Ondrovýma rukama se zachvěl, byly širší a hrubší, než na jaké byl zvyklý, a touha cítit je všude jen rostla.

Ondra se od něj na pár centimetrů odtáhl, aby viděl do hnědých očí, zářících zájmem a vzrušením, které moc dobře vnímal, jak se v jeho dolních partiích stává značně tvrdým...

"Nechci přestat," zašeptal s ryzí upřímností v hlase.

"Já taky ne," vydechl Igor, těkaje pohledem mezi světlými hloubkami svého přítele, nedovedl si představit nic, co by jej v tuto chvíli přinutilo, aby to hřející tělo před sebou opustil, co by mu zabránilo, aby se krev hrnula do jeho slabin… sjel dlaní z jemných vlasů na Ondrovu tvář a s citem si jej přitáhl k dalšímu polibku, nevěděl, proč mu přijde strniště proti své tváři tak… dobře. Líbilo se mu, líbila se mu poddajnost druhých rtů, líbilo se mu, jak se Ondra vpíjel do těch jeho a líbal ho s takovou náruživostí, jako by po tom toužil celý život.

Ondra se zachvěl a boky se otřel o Igorovo stehno, když sám to své vsunul mezi Igorovy nohy a vymámil z něj tlumený sten, zaniknuvší mezi jejich rty. Igor se nadrženému povzdechu neuměl ubránit, stimulace jeho tvrdnoucího penisu byla tak nečekaná, najednou jej Ondra dráždil stehnem, což mu v hlavě znělo dokonale zvráceně a rajcovně. V odpověď roztáhl nohy a opět táhle zasténal, jakmile mu Ondra po rozkroku znovu přejel, myšlenky na to, že o tomhle nikdy nesnil a nikdy o tom ani nepřemýšlel, se rozutekly.

Třeli se jeden o druhého pod peřinou, pod níž jim bylo neskutečné horko, a Ondru zalila další ničivá vlna vzrušení, když Igorovu dlaň ucítil na své vlastní erekci, sevřel jej celého, mužská ruka měla očividně co do sebe… Druhou rukou jej nadále držel za tvář, něžně jej hladil, ale jeho polibky byly stále dravější a žhavější, navzdory tomu Ondra chtěl pořád víc, víc Igora, který mu na oplátku všechno horlivě nabízel…

Najednou na sebe zase zírali, hleděli si do očí, Ondrova dlaň se z jeho hrudi přesunula k Igorovu spodnímu prádlu a vnikla dovnitř, víčka staršího muže se zachvěla, spodní ret byl zkousnut z pokusu o zadržení hlasitého stenu, který se stejně k Ondrových uším dostal. Viděl v jeho tváři vzrušení, chtíč, touhu… prostě všechno, všechno co mu Ondra sám způsobil a… dokonaleji jeho přítel nikdy nevypadal.

"Chci tě udělat," řekl, aniž by nad onou větou přemýšlel, což ale bylo nejspíše dobře, neboť Igor mu v odpověď jen přirazil do dlaně a z jeho hrdla se vydral další, nadržený sten.

Nechápal, co to s ním Ondra dělá, kolik let se znali a teď… teď neprahnul po ničem jiném, než aby jej jeho ruka honila rychleji, tvrději… díval se do jeho modrých očí, zatímco se slast stávala neúnosnou, byl tak strašně blízko, dýchal Ondrovi do tváře, nohy měl roztažené jako levná děvka a vyloženě si to užíval…

Z úst mu unikl zvuk, jenž Ondra nedokázal nikam zařadit, fascinovaně pozoroval obličej svého přítele, byl si vědom toho, že se mu ten pohled vtiskne do paměti, že už na něj nikdy nezapomene, že… třel se o Igorovu dlaň, momentálně jej jen lehce svírající, zjevně se nedokázal soustředit na nic jiného, než na to, jak byl uspokojován. Polknul, jako by snad chtěl něco říct, ale v hlavě měl vymeteno, situace jej úplně zbavila slov, vzmohl se jen na tiché sledování toho, jak se Igor rozklepal, znovu vydal ten zvuk, mísící v sobě zakňučení a sten, načež se několikrát ostře nadechl a na Ondrově ruce se objevila bílá tekutina.

Vůbec mu nepřišlo divné, že se dotýká erekce svého přítele, prostě to v tu chvíli chtěl, chtěl ho dovést k vrcholu, chtěl ho vidět, jak se nachází v obležení slasti nejvyšší. Tělem mu projel silný záchvěv z uvědomění, že právě toho teď dosáhl… Ztvrdl snad ještě víc a neubránil se stenu, potřísněnou dlaň si utřel do něčeho poblíž, poté si přitisknul Igorovu ruku do svých slabin, nedočkavý, nadržený…

A zasténal znovu, jakmile se Igor vzpamatoval, překonal fakt, že tak silný orgasmus mu způsobil právě Ondra, k němuž pociťuje stále neodolatelnější přitažlivost, a vsunul prsty do Ondrova spodního prádla. Na nic nečekal, dopřával mu přesně to, co bylo dopřáváno jemu, co jemu samotnému se líbilo, a hřálo jej u srdce, jak blaženě se jeho přítel tváří. Vzdychal, vycházel jeho dlani vstříc… podlehl nutkání jej políbit, naklonil se a zlehka přiložil rty ke koutku jeho úst.

Ondrova odpověď byla sice nekoordinovaná, ale dravá a do věci zapálená, toužil po uvolnění, jež mu měl on sám přivést… Tělo druhého muže se chvělo, hořelo, věděl, že je blízko a se zaujetím hleděl na Ondrův výraz, na pevně semknutá víčka a pootevřené, před chvíli ještě líbané rty, jež ve slastné křeči zasténaly jeho jméno.

I jeho dlaň následně poznala přítomnost spermatu, rovněž utřeného do látky, jež byla po ruce, a pak se octla na Ondrových zádech, neboť Igor propadnul další své touze, která spočívala v objetí vláčného těla svého přítele. Přitáhl si jej na sebe, rty se mu zvlnily ve spokojeném úsměvu, když i Ondrovy ruce se kolem něj obtočily.

Mladší muž se uvelebil v objetí staršího, srdce se postupně vracelo k poklidnějšímu tlukotu.

"Před pár dny… věřil bys tomu, že…?" uslyšel Igor Ondrovu zamumlanou otázku.

"Ne," odpověděl polohlasem, načež se zavrtěl. "Jsem strašně ulepený," zafuněl si do Ondrových vlasů. "Sprchu?"

"Společnou?"

"Moc rád."

Když opouštěli postel, oba věděli, že se do ní vrátí a jeden druhému usnou v náručí. Věděli to stejně dobře, jako to, že tímhle se mezi nimi něco změnilo, a že odteď už nebude podstatné, v jak špatně zařízeném hotelu se ubytují. Zima už jim nikdy nebude...

Z deníčku fešného jinocha 6

14. března 2017 v 19:23 | Archea Majuar |  ZDFJ
Z deníčku fešného jinocha 6

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +12, Jakub Kohák a pro něj (snad) typický humor i styl vyjadřování

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Pokračujeme v krasojízdě :D Tahle část opět obsahuje pár narážek na seriály či filmy, tak pokud objevíte něco, čemu nerozumíte, tak se to prostě pokuste ig(n)orovat... Jinak jsem ráda, že se vám "můj" Kohák stále líbí, byla hrozná prdel to psát :D :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji káti a Mattovi :)

btw. na Tvoje tvář má známý hlas nekoukám (kdyžtak jenom na Aleška s Adélkou... ty můžu :D), ale tohle jsem si nemohla nechat ujít... :D Sice je shippovat nehodlám, ale Jakub je pro tenhle "fandom" klenot :D :D




Ještě abych se nezapomněl zmínit, tak podobně jako ti dva tuleni mně zarážel i Michal. Ne, tedy, že by se začal tulit ke Geňovi, to ne, takovej dobrodruh náš ředitel zeměkoule není, jenomže ono mě přišlo, že vyloženě čeká, až do toho Sokol s Chmelou praští.

Napadlo mě to, když jsem onoho dne z šatny vypadl a ponechal Igora a Ondru o samotě, a doslova narazil do Míši, který se na mě šklebil tak ďábelsky škodolibě, že jsem ostražitě začal pozorovat, kdy mu ze stříbrné kštice vyrazí dva růžky.
"Ale copak, snad nejsi překvapený?" křenil se na mě.

"Ále, ani ne," mávnul jsem s úsměvem rukou. "Holt každý někdy potřebuje vřelé mužské objetí, že?" dodal jsem a vyzývavě rozpřáhl ruce. Jak jsem předpokládal, můj milý kolega mě poslal do prdele, ale já nešel, naopak jsem se snažil vyslídit, zda Sokol zahnízdil na Chmelovi z nějakého důvodu.

Následně mi bylo řečeno s mírným nádechem jízlivosti, že pana Chmelu zasáhl hlavybol, přičemž má neobyčejně vnímavého kamaráda, který mu kromě paralenu poskytl i útěchu, což Ondra poskytoval svému osobnímu tulidlu často. I bezdůvodně.

"Navíc Ondra večer jede do Prahy, takže se to asi snaží Igorovi vynahradit nebo co…"

Nu, a tahle Míšova pod fousky zamumlaná poznámka mě přiměla uvažovat o tom, že zřejmě nejsem naprostej unikát, co se týče vnímání podivností vztahu mezi Sokolem a Chmelou, což mě sice nejprve rozesmutnilo, ale nakonec jsem byl rád, že jsme na stejné lodi. Ať už si o Míšovi myslíte cokoliv, tak má srdce na pravým místě stejně jako já. To jsme se krásně sešli, že? Taková parta správných, mladých a nadaných chlapců. A Richarda Genzera.

To ale nebylo ten den všechno. Nabitý program, co říkáte, mí milí čtenáři, hltající každou mou spanilou ručkou psanou řádku tohoto románu aspirujícího na Pulitzerovu cenu?

On totiž vážně Sokol měl odjet po představení do Prahy, protože ráno měl něco strašně důležitýho… možná mu měli přijít odečíst vodoměry, to je poměrně choulostivá věc, kterou není radno zmeškat, a tak jsme dohráli, vrátili se do šatny a že si dáme chvíli oraz, než vypadneme na hotel. To mi bodlo, jelikož jsem podal ten večer úctyhodnej výkon a potřeboval jsem zregenerovat před odchodem do restauračního zařízení, kde jsem se hodlal pořádně zrestaurovat. Bez Sokola jsme dokonce měli šanci, že se všichni ostatní dostaneme ke slovu.

Vytáhl jsem mobil, usadil se v křesle a chvíli zíral do displaye, než jsem nenápadně zvedla svá bystrá očka k Ondrovi, kterej se za občasných nadávek snažil nějak sbalit, zatímco Igor ho ze svého místa na gauči tiše pozoroval, ve tváři neidentifikovatelný výraz. Kolem panoval docela čilý ruch, a tak si nikdo nevšímal toho, čeho jsem si všímal já.

Tedy toho, že když se Sokol zdál bejt spokojenej s tím, co si narval do batohu, zůstal stát uprostřed místnosti, ruce v bok a pohled upřený na Igora. Mrknul jsem na hodinky a uznale pokýval hlavou, protože ti dva podivíni na sebe hleděli skoro přes dvacet sekund prakticky nehnutě. Jestli tohle nic neznamená, tak s radostí odevzdám svůj post největšího fešáka Partičky. Nevím sice komu, asi Čurkovi, ale odevzdám, čestný skautský!

Když jsem se pak znovu opatrně zadíval na výjev před sebou, Sokol už se stihnul přesunout k tradičně oči kulícímu Chmelovi, a chvíli stál, jako by chtěl něco udělat, ale nějak nevěděl co. No, já bych mu poradil, ale cosi mi napovídalo, že bych tím asi pokazil atmošku, a tak jsem mlčky očekával, co se bude dít dál.

A že se dělo! Skoro jsem překvapením dostal infarkt, jakmile Sokol zvedl ruku a s úsměvem tak jemným, že by nezasvěcenej nikdy nehádal, že ho věnoval zrovna druhému chlapovi, pocuchal Igorovi vlasy. Tak tak jsem se udržel, aby mi nepadla čelist, protože to gesto… Jak už víte, jsem pořádnej mužskej, se kterým jen tak něco nepohne, jenže ani já asi nebyl schopen nějak se vypořádat s tou něhou, jaká se mezi Ondrou s Igorem stávala stále očividnější.

Jasně, předem bych si pomyslel, že mi to přijde spíše vtipný nebo nevhodný, ale vidět Igora, kterej takovej dotek přijímá, aniž by ucuknul, zatvářil se nepohodlně nebo ho prostě ignoroval? Jenže Sokol byl pro něj výjimečnej, sám na něj koukal s úsměvem, kterej se ještě rozšířil, když to Ondřej udělal znovu.

No, já vám tam seděl jak zařezanej, hleděl na ně, samozřejmě jsem razil heslo Hlavně nenápadně! a… važte si toho, vy bando jedna zvídavá, že vám to říkám, ale já z toho byl celej rozhozenej i potom, co se s náma Ondra rozloučil (přirozeně jiným způsobem než s tulidlem ostravským) a odešel z šatny.

Vrátil jsem svou pozornost cele k mobilu, snažil se soustředit na zprávu, jež mi přišla, ale stejně jsem byl myšlenkama mimo. Kroutil jsem hlavou na tím, že mezi sebou pořád nic nemaj, navíc, když jsem si byl jistej, že Michal by jim dal i požehnání a větší pocty se nikomu ani dostat nemůže, protože Michal je šéf. Velkej šéf. Tak Velkej, že by se i David Niven mohl jít zahrabat.

Nechal bych vás hádat, co mě nakonec přimělo se konečně rozhodnout, že jim věnuju svůj drahocenný čas a pokusím se pomoci těm dvěma slepejšům prohlédnout, ale moje hádanky bývaj sakra těžký, takový zapeklitý, takže vám to raději povím, abyste neřekli, že je na vás strejda Kohák zlej, to já totiž vůbec nejsem!

On se totiž Sokol po pár minutách vrátil. Rozrazil dveře, až jsme sebou všichni trhli, a zamířil ke stolu, kde si nechal brejle. Na co asi tak myslel, že si je tady zapomněl, že? zaculil jsem se, načež mi neuniklo, jak se Sokol na moment zadíval na Chmelu, vyměnili si další naprosto nevinný úsměv, za nímž určitě a za žádnou cenu, ani tu Oscarovou, nebylo více než To jsme se dlouho neviděli, viď? a definitivně zmizel. Igor se pak na gauči opřel, dobrou minutu měl ale ještě dost nepřítomnej úsměv. Nepřítomnej pohled, to není nic novýho, je to Chmela, ale ten úsměv…

Slepejši. Tuleni. Matka kvočna s kuřetem. Sokol. Štěně. Už jsem si připadal skoro jak v zoologické zahradě, ale divíte se mi?
 


Night Warming 1/2

9. března 2017 v 22:12 | Archea Majuar
Night Warming 1/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Něco na zahřátí... :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Anemovi a Igon :)

Zimní zájezdy se kolikrát mohly proměnit v noční můru. Většinou se tak nestalo, ale někdy… občas… jednoduše neměli štěstí na ubytování. V noci mrzlo, skoro mínus patnáct pod nulou a hotel, nacházející se notně za svým poločasem rozpadu. Jenže na cestu do dalšího města už nezbýval čas, pokud se chtěli pořádně vyspat. Pořádně vyspat…

Že to není reálné, zjistili okamžitě, jakmile zabalení snad do všeho možného, co s sebou přivezli, vlezli pod tenkou peřinu sparťansky zařízeného pokoje s takřka nefunkčním topením a netěsnícím oknem.

"To je v prdeli tohle," ozvalo se z jedné postele rozmrzele. Osoba na druhém lůžku s řečeným mlčky souhlasila a snažila se zastavit drkotání zubů, z něhož ji začaly bolet čelisti. Takhle to přeci nemůže jít celou noc.

Mrazivým vzduchem parodie na útulný pokoj se rozlehla nová nadávka, následována další. Několik minut se nic nedělo, ticho prořízl silný náraz poryvu větru do okenního skla.

"Igore?!" posadil se najednou obyvatel hlučnější postele. Oslovený ani nemusel otvírat oči, protože jimi stejně hleděl před sebe, nyní se jen víc vysoukal z peřiny a zadíval se na svého přítele. "Jestli se tohle dozví Michal, vlastnoručně přinutím Dangla, aby tě příště nechal hádat místo Richarda."

Igor zmateně poslouchal a snažil si informaci přiřadit k tomu, k čemu se Ondra chystal a… došlo mu to, jakmile se v několika vrstvách navlečená postava přesunula na jeho lůžko, vytrhla mu peřinu z rukou a nekompromisně se mu pod ni vecpala. Přes tvář mu přeběhl úšklebek, ale jinak Ondrův čin nekomentoval, vlastně to považoval za logický nápad. Přikrytý až po uši si uvědomil, že je mu vážně tepleji.

Další úsměšek.

Navzdory tomu ale zatoužil po ještě větší izolaci proti zimě. Ondra to viděl podobně, posunul se víc dozadu a údivem strnul, když se na něj Igor zezadu natisknul a… vážně jej objal?

"Díky bohu, že bydlím zrovna s tebou," zamumlal stále pod vlivem okamžiku překvapení tím, jak to proběhlo jednoduše. Nedokázal si sám sebe představit v podobné situaci s jiným chlapem, ale… Igor byl prostě Igor. Dýchal mu na krk a zdál se být dokonce uvolněný, což více méně opravdu byl.

Třas těla pominul, zuby cvakat přestaly a minimálně na zadní část těla mu bylo vážně teplo, protože Igor doslova žhnul… Ještě těsně předtím, než usnul, mu došlo, že Ondrovi funí za krk… a že hezky voní…

XXX

Během noci setrvali v takřka totožné pozici. Ondra se vzbudil a venku už bylo světlo, více jej ovšem zaujalo, že má za uchem asi zaparkovanou lokomotivu. Tichou, ale konstantně funící lokomotivu. A podivných věcí bylo víc, hlavně… Hlavně ta absence nepohodlného pocitu, který by čekal ve chvíli, kdy jej druhý chlap pod peřinou objímá a vyloženě si jej tiskne k sobě. Právě naopak… bylo to příjemné, dokonce natolik příjemné, že jakýkoliv náznak paniky se utopil v záplavě pozitivních vjemů.

Zůstal ležet, znovu zavřel oči a úplně se Igorovu doteku poddal, nechal se tisknout, nechal si funět na ucho, nechal se tou konejšivou atmosférou opět přivést ke spánku.

Igor neměl ani ponětí, kdy se mu podařilo vsunout druhou ruku pod Ondrovo tělo a regulérně si ho mačkat na hrudník. Vážně ne. Polknul, tvář stále zabořenou v Ondrových vlasech, vonících spánkem. Nechtělo se mu ani náhodou opouštět vyhřátou postel, alespoň ne teď, když jeho přítel neprotestuje, je klidný a uvolněný… Ale musel.

Při návratu se podíval na mobil, aby zjistil, že mají ještě dost času. Venku zakvílel vítr. Začalo sněžit. A Igor nezaváhal.

Uvelebil se znovu na svém místě, letmý úsměv se mu mihnul tváří, když se k němu Ondra ve spánku sám přitisknul. Příjemný pocit se mu rozlil hrudníkem, jakmile jej obemknulo teplo, na záda mu sice zima byla pořád, ale za pár minut práce lidských kamen mu už mrznul jen nos… a ten stačilo zabořit zpátky do kaštanových vlasů.

XXX

Probudil je až rámus okolo desáté hodiny.

Na cestu se sbalili mlčky a snad by se i udělalo určité dusno, kdyby se z chodby neozvalo:

"Kde jsou ti dva buzeranti?!"

Ondra s Igorem se na sebe podívali, dva páry očí zazářily čímsi zvláštním, čemu ani jeden z nich nerozuměl, ale tajnou úmluvu a vděčnost rozeznat dokázali. Když pak vycházeli ze dveří a Igor hlasitě zafuněl…

"Lokomotiva," zakroutil Ondra pobaveně hlavou, s hřejivým pocitem v nitru koukaje na vlídný úsměv, jenž se objevil v Igorově tváři. A hrudník jej hřál i ve chvíli, kdy ho před hotelem ovanul ledový, horský vzduch.

XXX

Igor mlčel. Prostě se to rozhodl nekomentovat. Otevřel kufr a vytáhl z něj všechno, do čeho se mohl na noc navléct. Proč? No, protože jejich smůla se táhla stejně jako serpentiny v místních kopcích a jediný hotel, který měl volné pokoje, vypadal jako dokonalá kopie té hrůzy, z níž ráno odcházeli. Miniaturní pokoj byl lautr stejný, mezi postelemi zhruba metr místa, okna i stěny pádnou ruku rekonstrukce roky nepoznaly.

Zřejmě všechny peníze vrazili do koupelny, pomyslel si Ondra, jakmile vpadl do solidně zařízeného prostoru, jenž postupně oba využili, aby se těsně před dvanáctou nacházeli každý ve své posteli. Ne, nadlouho.
"Taky je ti takové teplo?" promluvil pro tentokrát jako první Igor.

Ondrovo zafunění zaznělo ironicky.

"Za chvíli ti bude takové teplo, že by Pavel Vítek hleděl," doneslo se k Igorovi zamumlání, načež staršímu muži zacukaly koutky a za zvuku vrzající postele se posunul dozadu, nadzvedl peřinu a po závanu chladného vzduchu přivítal Ondru ve své blízkosti. Čekal však, že se k němu opět otočí zády, nicméně jeho přítel zůstal čelem a i ve tmě dokonale spatřoval jeho světlé oči.

Pavel Vítek by nejenže hleděl, ten by snad i záviděl.

Jenže takhle leželi centimetry od sebe. Vše bylo ztíženo tím, že na sebe viděli, viděli výrazy svých tváří, pohledy očí…

Najednou to nešlo tak jednoduše jako včera, najednou byla ta blízkost a snad i intimita děsivější, hůře vstřebatelná.
Ondrovi po zádech přeběhla husí kůže. Takhle nemohli setrvat věčně, neusnul by, pomyslel si a zcela logicky si tak odůvodnil nutkání si Igora přitáhnout blíž a natisknout se k němu. Váhavě zvedl ruku a dotkl se jí Igorovy paže, sleduje ji pohledem, přestože věděl, že hnědé oči jeho přítele jej propalují. Mírně ruku stisknul a nepatrně se k němu posunul blíž.

Igor hleděl na tvář mladšího muže, snažil se z ní vyčíst, na co Ondra myslí, a když se odhodlal jej dotknout, pochopil.
Bylo to zvláštní, divné, teplé a pro třetí osobu absolutně k popukání, ale… byla jim zima a měli šanci se zahřát, a jestliže Ondra ji chtěl využít, Igor v sobě nenašel argument proti. Vždyť příjemná váha druhého těla, jak si jej v noci tisknul na sebe a Ondra se nebránil… Polknul, když se k němu druhý muž posunul blíž, čímž jakékoliv váhání z Igorovy strany skončilo.

Jedním pohybem se octl jen pár milimetrů od něj, automaticky kolem něj obtočil paže a přistihl se, jak vydává spokojený povzdech, když i Ondrovy ruce se rozprostřely na jeho zádech a lidské teplo mu zahřívalo hrudník… hrudník, jenž se podivně svíral čímsi silným, emotivním, čemu v tuto chvíli ani rozumět nechtěl.

Pod nosem jej zašimraly jemné vlasy, do nichž vzápětí zabořil obličej a schválně zafuněl, aby ucítil, jak se Ondra zachvěl smíchem, který zase ovanul Igorovo ucho. Ne, nebylo to vůbec nepříjemné… Ani netušil jak a kdy se mu povedlo usnout, přeci jen poloha to nejpohodlnější nebyla, ale momentálně na tom asi vůbec nezáleželo.

Ondrovi tělo v objetí zvláčnělo, oddechování se změnilo na zcela pravidelné. Kromě tepla kolem něj se plamen rozhořel i v jeho nitru. Snad jej zažehlo poznání, že mu Igor usnul v náručí, že on sám si s jeho dlaněmi na zádech připadal dobře… Plamen nechal shořet myšlenky, hlodající kdesi v koutku duše a šeptající, že tohle není normální, že je to jeho přítel a že by se na něj rozhodně neměl takhle lepit…

Jenže tyhle úvahy zmizely a zůstal jen konejšivý rytmus zvedajícího se a klesajícího hrudníku, tiché oddechování a emoce, zcela závislé na těch Igorových, jejichž moc a síla minutu od minuty ve společném objetí rostla.

XXX

Kuriózní situace nastala dalšího večera. Tehdy totiž dostali k dispozici hotel, který se tímto titulem skutečně honosit mohl. Topení fungovalo, okna mrazivý vzduch nepropouštěla a pokoj celkově působil velmi útulně… ovšem jen do té chvíle, než si Ondra, tentokrát polehku oblečen, vlezl do postele.

Zavřel oči, a přestože byl poměrně unaven, spánek se neuráčil přijít. Možná to bylo tím vztekem, jenž jím dobrou půlhodinu lomcoval. Byl na sebe strašně naštvaný, protože mu citelně chybělo Igorovo objetí. Prostě jen tak… najednou… nikdy po něm neprahnul a ani mu nevadilo, ale stačily dvě noci… pouhé dvě noci, během nichž se k sobě tiskli, těsně vnímali jeden druhého…

Zachvěl se, ačkoliv mu bylo pod peřinou horko. Nechápal se, nerozuměl tomu, co se v něm během tak krátké doby změnilo.

Ano, nerozuměl a nechápal, strach ale rozpoznal zcela jistě. Strach z toho, jak moc chtěl Igora objímat, slyšet jeho nádechy a výdechy… a ten pocit být mu tak blízko, vědět, že mu není jejich objetí nepříjemné, že se s ním cítí dobře.
Frustrovaně vydal zvuk podobný zavrčení a otočil se na záda, nasupeně hledě do stropu. Vážně by si nepomyslel, že v pětačtyřiceti letech bude řešit něco takového.

Igor mlčky sledoval svého přítele, kterak se snaží postel pod sebou rozložit na třísky. Vrtěl se, málem na ní poskakoval. Ani jeden z nich nemohl spát, u sebe ale netušil, jestli to je tím, že dělá Ondra takový randál, nebo tím, že dělá randál na své posteli…

Nemělo smysl si nic nalhávat, když viděl, jak Ondru něco očividně žere, a Igor si troufal tvrdit, že ví, co. Odpověď na otázku proč neznal, zdálo se to tak bizarní a snad i dětinské, ale bylo to tak. Takže mohl zůstat ležet a dál Ondrův souboj s lůžkem pozorovat, nebo zasáhnout.

Už se chystal vstát, když mu hlavou znovu proběhla úvaha, jestli je to dobrý nápad. Taková blbost, proč by nemohl spát každý zvlášť? Co se to sakra tady děje?

Zrovna se nacházel uprostřed myšlenkového pochodu, proto jej trochu zaskočilo, když spatřil Ondru, jak na své posteli sedí a hledí na něj. Zamrkal, vrátil se pevně do reality a pohled světlým očím oplácel, nechápal, jak i v takové tmě může říct, že jsou zoufalé, zmatené a ztracené. Možná to bylo díky tomu, že přesně takhle se cítil sám ve svém nitru. Jako by se díval do zrcadla, všechno to do sebe až příliš zapadalo, topil se v těch očích, topil se ve svých emocích a poddával se jim…

Aniž by se tomu snažil zabránit, posunul se dozadu, a byť uplynulo jen pár vteřin, Igorovi se to zdálo jako věčnost, než se Ondra zvednul a přešel k němu. Sedl si na matraci, hlavou se mu honilo tisíce myšlenek, ale žádná podstatná. V jednu chvíli už nevydržel nečinně ležet, měl pocit, že se zblázní, v druhou pak zíral na Igora, který se tvářil jako obvykle, oči mu ale zářily… něčím... něčím silným. A pak se pohnul.

Vážně mu udělal místo… vážně chtěl, aby si k němu lehnul… aby… stále vstřebávaje informace nabídku přijal, nechal se přikrýt a… čekal… celým tělem se mu rozlil tak neskutečně hřejivý pocit, když na zádech ucítil váhu druhého muže a jeho ruce kolem sebe, Igor se k němu přitisknul a okamžitě si uvědomil, že tohle chce. Ano, už dříve mu došlo, že mu Ondrova blízkost chybí, ale až teď, když ho svíral, lepil se na něj, až si teď si připustil, že by mu to tahle vyhovovalo… častěji.

Ondra se mu v náručí zachvěl, automaticky se k němu ještě víc nalepil a zjistil, že i jejich nohy se poprvé poloze přizpůsobily, měli je propletené, srdce se mu sevřelo, jakmile předloktí, jež měl položené na Ondrově bříšku, bylo překryto jinou rukou, prsty se dotýkaly, Igor polknul. Něco v něm mu říkalo, že by se dalo udělat více, že tady to skončit nemusí, cítil to nutkání ještě něco podniknout, dát více Ondrovi najevo, že… že absolutně nevědí, co se s nimi děje, že se jejich vztah mění, že…

…že propadají jeden druhému…

Komfortní teplo kolem, vůně Ondrových vlasů… než stačil cokoliv udělat, víčka mu ztěžkla a po Ondrově tváři se rozlil úsměv. Igor mu opět pravidelně funěl do ucha, držel se jej jako klíště… hrudník se mu skoro bolestně svíral nad emočním nábojem toho momentu.

Snad tady bylo tepleji než na Karlštejně, tepleji než v samotném pekle, ale… nechal oči zmizet za víčky, prostoupila jej ta síla přátelství, jaké si společně vybudovali, a které se pozvolna obohacovalo o cit ještě důvěrnější a něžnější.

Další články