Srdce zraněného

Včera v 19:34 | Archea Majuar
Srdce zraněného

Fandom: dejme tomu že RPS

Pairing: žokej/trenér

Warning: kratké cosi, +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Za necelých 14 dní je tady Velká pardubická, přičemž já se těším neskutečně jako každý rok. Ale to vás nezajímá, leč kdybyste si chtěli přečíst něco krátkého a milého, tak prosím :) Opět stejné párování jako téměř před rokem, kdy jsem tohle napsala, nicméně jistá...věc... mě zbavila chuti povídku zveřejnit. Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Jane a Profesorovi :)

Pohyboval se v tomhle prostředí prakticky od narození. Vždy měl kolem sebe plno koní, především těch překážkových, proto také znal rizika, jaká s sebou skoky přináší. Věděl o nich, byl s nimi smířený, snažil si je příliš nepřipouštět, proto také koně posílal do dostihu jen ve chvíli, kdy si byl jistý, že jsou stoprocentně připravení. Jenže hlavně tenhle sport často býval hlavně o štěstí…

A rozporuplnosti. Dovezl valacha, který na tom byl v přípravě výborně, měl formu a očividně chuť utíkat. Když ho sedlal a před dostihem uklidňoval, tak už jej hnědák ani nevnímal, soustředil se pouze na svůj výkon. Ale pak se mu připletl za jednou z překážek do cesty volný kůň a na zemi se octl i on.

Tehdy mu zatrnulo, ostatně jako vždy, když se některý z jeho svěřenců poroučel k zemi, přirozeně ten strach byl o to větší, když toho koně sám odchoval, sám sledoval, jak roste, jak dospívá… a když ho jel JEHO žokej. Díky bohu se oba dva zvedli, koně za moment živého a zdravého odchytili a žokej… Jakmile sanitka s ním uvnitř odjela, obdržel telefonát, že si hnul s krční páteří a potřebují jej vyšetřit.

Věděl, že jakožto žokej má posunutý práh bolesti a pokud je to opravdu jen tohle, tak že to bez problémů zvládne. Přesto byl až do konce mítinku nejistý, ulevilo se mu až poté, co mu přišla sms s tím, že jestli nemá nic lepšího na práci, hodil by se mu odvoz. Neměl ponětí proč, ale skoro jej dojalo, že z tolika lidí, které jeho žokej znal, z tolika lidí, které měl kolem sebe, napsal zrovna jemu. Muselo mu být jasné, že se o něj bojí…

Když jej před nemocnicí nabíral, zamrazilo jej z toho, jak vypadal. Roztržený ret jako po rvačce, modřinu přes polovinu tváře a krunýř kolem krku. Alespoň, že neměl nic zlomeného. Počkal, až nasedne a rozjel se domů. Nikoliv k žokeji domů, ale k sobě domů, protože v tomhle stavu by měl co nejdříve sedět, ještě lépe ležet v pohodlí, a ne se vozit v autě až na druhou stranu republiky.

A tak jeli, poměrně tiše, zatímco řídil, všiml si, že jeho přítel usnul. Nebo měl jen zavřené oči, nebyl si jistý. Vjel do dvora, zaparkoval a zadíval se na něj. Žokej zamrkal, v rámci možností se protáhnul a rozhlédl se.

"Jsme u tebe?" zeptal se, načež se mu dostalo přikývnutí, které ale spíše v té tmě jen odhadnul. Světla již byla vypnutá, pouliční lampy zde neexistovaly.

Vystoupil z auta a přemístil se na druhou stranu, aby mu pomohl se dostat ven. Zvládl to ale sám, jen za ním zabouchnul dveře a auto zamknul. Zamířil ke vchodu do domu a po očku sledoval, jestli druhému muži nedělá problém jej následovat.

"Asi bych ti měl roztáhnout gauč, budeš potřebovat spát na tvrdším. Nechal bych tě spát na své posteli, ale ta by byla příliš měk-" říkal a hledal správný klíč, přičemž se snažil nepřemýšlet nad tím, že vůbec nejlépe by mu bylo po jeho boku, jenže větu se mu dokončit nepodařilo. Jak stál ke svému žokeji bokem, neměl druhý muž problém se svou tváří k němu přiblížit a jemně se otřít rty o jeho líc.

Jeho ruce, stále hledající klíč, ztuhly v pohybu, náhle dokázal jen pootočit hlavu, aby mohl svými ústy políbit ty druhé, jejichž majitel se více méně tisknul na jeho tělo, až se musel sám opřít zády o dveře. Všechny myšlenky se mu rozutekly, vnímal jen ty rty, jež něžně narážely do těch jeho, prsty, jež jej hladily po tváři a rozechvěl se z dlaně, svírající jeho bok… ta dlaň… byla až příliš blízko místu, kam směřovala vlna horka, způsobena tou tělesnou blízkostí.

Zajel mu rukou do vlasů, druhou jej objal kolem pasu a přitáhl si jej ještě více k sobě, přičemž se snažil dávat pozor na krk svého žokeje a také na to, aby se jemu samotnému nepodlomila kolena. Až příliš druhému muži propadnul, měl pocit, jako by jeho srdce bušilo jen pro něj, a když mu žokej měkce vzdychnul do úst, cítil, že je to snad oboustranné.


 

Od rána do večera

Čtvrtek v 20:14 | Archea Majuar
Od rána do večera

Fandom: Star Trek AOS (alternate original series)

Pairing: James T. Kirk/Leonard "Bones" McCoy

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Druhý, slíbený McKirk, tentokrát pwpéčkovější :D Enjoy!

Za komentáře a přání k narozeninám děkuji Anemovi, Profesorovi, kosesterce a káti, moc děkuju :)

Kostra se nejprve ani nebránil, na to byl příliš zaskočen jednáním mladšího muže. Jen co se vrátili ze slavnostní večeře, Jim ho povalil na postel a držel jej pod sebou.

"Sakra, Jime, přeskočilo ti?!" vyštěknul na něj. Hlavou mu vířily myšlenky na to, proč to Jim udělal, zas tak moc toho ani jeden z nich nevypil, ani se nikterak nepohádali, vlastně se během večera docela bavil.

"Vůbec ne, Kostro," zazubil se Kirk, v očích mu zajiskřilo způsobem, který ležícího muže znepokojil ještě víc. Vzápětí se Jimova tvář přiblížila k té jeho, uvědomoval si vůni svého přítele, jeho váhu, dotýkali se téměř celou plochou jejich těl, dokud se mladší muž nenadzvednul a nesjel jednou ze svých dlaní níže, až ke Kostrovu boku.

"Jime, co to děláš?" nemohl pochopit doktor, co to jeho přítele popadlo. V jednom kuse se točil kolem ženských a teď tohle?!

"To, co chci už dlouho," vydechl Kirk a se zářícíma očima políbil staršího muže.

Kostra zůstal netečný, jen zíral před sebe, jako by nemohl uvěřit tomu, co se právě děje. Zbytek těla však na Kirkovu přítomnost reagoval, možná více, než by si Kostra přál, protože Jimovou tváří se rozlil samolibý úsměv, když přesunul svou ruku z doktor boku kousek stranou a pod prsty ucítil, že McCoyovi jeho přítomnost zrovna nepříjemná není.

"Hmm, ty ale nejseš tak docela proti, viď, Kostro?" šklebil se Jim a kochal se tím, jak doktor bojuje sám se sebou.

Svíral jeho ramena, v očích vepsaná nevíra a vzdor začali ochabovat s každým dalším dotekem, který Jim svému příteli věnoval. Kostra vytrvale hledal v Jimově výrazu náznak hry, žertíku, jenže ta ruka v jeho slabinách… Polknul. Jim ho laskal, přiváděl k větší tvrdosti, pohledem těkal mezi jeho rty a očima.

"Nesnáším tě," zavrčel, než si přitáhl Jima k polibku, než sevřel jeho ramena ještě silněji a než se vyklenul proti jeho tělu. Vnímal, jak se Jim nadále usmívá, což ho neuvěřitelně štvalo, musel s tím něco udělat.

Spustil ruce, pod prsty cítil příjemnou látku kadetské uniformy, sjel až na Jimův zadek, pak dopředu, kde rozepnul knoflík i zip, a kalhoty stáhnul.

"Nedočkavý?" zamumlal Jim do polibku.

"Mlč," lapil jeho rty nanovo McCoy, a přestože byl pod Kirkem, hravě převzal nad polibkem iniciativu, vniknul jazykem do Jimových úst, setkal se s tím jeho a nadzvedl boky, když se i Jimovi povedlo mu rozepnout kalhoty.

Jim měl pravdu, byl nedočkavý, Kirk se před ním producíroval polonahý dennodenně a on se neodvážil nic udělat, neměl odvahu… a teď neměl trpělivost. Pod Jimovou dlaní byl už úplně tvrdý, odstrčil ji a místo toho si k rozkroku přitáhl ten Jimův, cítil jeho erekci proti své a zasténal svému příteli do úst, prsty vniknul do vlasů.

Jim nadšeně opětoval jeho polibek, kupodivu mu nevadilo, že nad ním neměl kontrolu, Kostra slyšel, jak se jeho dech stává namáhavějším, v druhé dlani mu stiskl zadek, nutil jej, aby se o sebe otírali rychleji, potřeboval to… potřeboval to moc.

Jim na tom nemohl být o nic lépe, když náhle jejich polibek přerušil, oběma jim stáhnul i spodní prádlo a vzal je do dlaně.

"Jime!" zasténal Kostra, mladší muž jej laskal, dráždil, nutil sténat ještě hlasitěji, bylo mu horko, na tváři cítil Jimův dech. Kirk se opřel čelem o jeho spánek, funěl, Kostra znovu přesunul svůj dotek na jeho rameno, svíral je jako ve svěráku, musel mít nějakou oporu…

Pořád částečně nevěřil, že se tohle děje, že leží s Jimem v posteli, zvláště v téhle situaci, ale slyšel Jimovy vzdechy, držel se ho, v jednu chvíli se díval dolů, jak Jimova ruka kmitá po jejich erekcích, v druhou zavřel oči ve víru slasti a potřeby, tisknul se Jimovi, srdce mu bilo jako na poplach a dechu se nedostávalo.

"Kostro…" zašeptal Jim. "Kostro," zopakoval tiše, když se prohnul v zádech, když se jeho sperma octlo mezi nimi, když doktora zasáhla vlna slasti, svaly se stály a všechno napětí z něj nevytrysklo ven v podobě bílé tekutiny, jež se smísila s tou Jimovou.

McCoy hlasitě oddechoval, Jim se otřel o jeho tvář, načež se opřel o rameno staršího muže, stejně už se na něm ležérně rozvaloval, jednu ruku zkroucenou za sebou, druhou Kostru objímal kolem pasu. Doktorovy paže spočívaly na Kirkových zádech ve znamení, že mu Jimova váha až tak moc nevadí.

"Jime, na rovinu, jsem úlet nebo co vlastně jsem?" položil Kostra otázku, na kterou prostě potřeboval znát odpověď dřív, než do hry vloží city. Jim pro něj znamenal hodně, ale to ještě nedokazovalo, že byl ochoten do vztahu investovat více, než by mohl dostat zpět.

"Jsi neskutečně sexy kus doktora, s kterým chci šukat od rána do večera," zamumlal Kirk do Kostrova hrudníku.

Z Kostry tím chtě nechtě vyrazil pobavené zafunění. Možná by to bral tak, že je pro Jima dobrý jenom k sexu, ale to by ho Jim nejspíše nestisknul pevněji v objetí a vzápětí mu nevěnoval ten nejnevinnější pohled na světě. Modré oči zářily zájmem, přátelstvím a nezaměnitelnými city, jež Kostrovo nitro definitivně uklidnilo.

"Také bych s tebou rád souložil od rána do večera," cukly doktorovi koutky a regulérně se usmál, jakmile se Jim opět začal zubit, a aby se na sebe neculili jako dva pitomci, přitáhl si ho k polibku.

Když se mu pak Jim pokoušel sundat svrchní část uniformy, Kostrov došlo, že si nad sebou zřejmě podepsal ortel.
Od rána do večera…

Odvážně se vydat...

18. září 2016 v 20:26 | Archea Majuar
Odvážně se vydat...

Fandom: Star Trek AOS (alternate original series)

Pairing: James T. Kirk/Leonard "Bones" McCoy

Warning: +15, těch pár dialogů v aj

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Jelikož 19.9. budu na světě zase o rok déle, dala jsem si narozeninový dárek v podobě hodin strávených psaním McKirku. Rozmazluju se :D Výsledné dvě povídky nejsou nic extra, jsou kratší, ale líbí se mi. Jedna je již tady a druhou (pwpéčkovou :D) nahodím v průběhu týdne, tak snad se budou líbit i vám :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Monice :)

K psaní mě mírně inspirovala tato píseň, byť je o dost
více dirty, než povídka samotná :D :D



Jen co Jim Kirk uslyšel první tóny té písně, zbystřil na člověka v podnapilém stavu nebývalým způsobem. Když si v kajutě pouštěl klasickou hudbu o něco jiného druhu, než jaký preferovala Jaylah, tenhle song mu v hlavě utkvěl asi nejvíce, protože…

Pohledem vyhledal svého nejlepšího přítele, který se opíral o zeď a s úšklebkem pozoroval dění, podobně jako Jim od baru.

Protože text té písně alespoň částečně vystihoval to, co si o doktoru McCoyovi myslel. Nejenže byl jeho přítelem, fungoval také jako velmi dobrý psycholog, drinking buddy… nachystal pro něj narozeninovou oslavu, za což by mu běžně asi moc neděkoval, jenže ona byla přesně taková, jakou by si kdy mol přát. Žádné dárky, žádné dorty, jen plno chlastu a dobré hudby. Předl by, kdyby mohl.

Povzdechl si a rty se mu stočily v úsměv. Byl ztracený a moc dobře to věděl. Zasněný, skoro připitomělý úsměv mu z tváře nesmazal ani fakt, že se na něj McCoy zadíval. Jim už se totiž rozhodl, že když ne dnes, tak nikdy. Ta píseň, uvolněná atmosféra, alkohol… Odložil skleničku a vydal se na druhou stranou sálu, kde už se potácelo několik tančících párů.

Jim na nic nečekal, a určitě ne na Kostrovy stížnosti, že přeci nechce tančit a už vůbec ne s Kirkem, sebral mu láhev piva, položil ji na stolek a chytil doktora za ruku. Při pohledu do oříškových očí si uvědomil, jak splašeně mu srdce buší, jak se nadále na svého přítele usmívá, a jak má všechno v něm chuť zpívat, když i McCoyovy rty se zavlnily, dlaň stiskl ve své.

Neřekl nic, neprotestoval tak, jak Jim předpokládal. Možná něco žblebtnul o tom, že tančit neumí, ale Kirk na to nedbal, pozadu jej dovedl na parket a prostě ho objal. Do nosu jej udeřila příjemná vůně, spokojeně přivřel oči, když na zádech ucítil Kostrovy ruce a ve vlasech jeho dech. Neuvěřitelně se mu zamlouvalo, že se mohl ke svému příteli tisknout, vnímat teplo jeho těla, ano, přesně takhle si představoval ideální narozeniny.

"You are gorgeous," zapředl Kostra do světlých vlasů svého kapitána, kterému se instantně tělem rozšířilo horko způsobené výbuchem emocí, jež ta prostá věta v Jimovi vyvolala. "Crazy, but gorgeous."

Jim se zachvěl tichým smíchem, zatímco se pohybovali do rytmu hudby, ani jednomu ale nešlo přímo o tanec, jako o vzájemnou blízkost, kterou podpořil Kostra tím, že rozprostřel ruce na Jimových zádech a přitisknul se k němu, otírali se o sebe, Jim prsty zabloudil do tmavých vlasů svého lodního lékaře.

Když za Kostrou šel, nepřemýšlel nad tím, jestli jejich pocity jsou oboustranné, někde nabral jistotu, že ano. Možná to bylo v tom, jak se na něj McCoy díval, jak se jeho ironií sršící oči změnily v hřejivé, kdykoliv spolu byli sami, jak jej po záchraně Yorktownu objal, z úst se mu řinula litanie nadávek na adresu všeho živého i neživého na světě, Jim ale vnímal jen Kostrovy prsty, jak se mu zaryly do zad a nechtěly pustit.

Cítil se strašně dobře, kolébali do rytmu, Kostrův hrudník proti němu, přejel mu dlaněmi po lopatkách, pak níže až k pasu a zase zpět téměř v majetnickém gestu. Ta myšlenka byla tak lákavá, ve slabinách pocítil známé chvění, přitiskl se jimi ke svému příteli, jenž tiše zamručel.

"The things I wanna do to you," zamumlal mu Kostra do vlasů, zatímco jen tak mimochodem sevřel v dlani Jimův zadek.
Kirk se okamžitě narovnal, horká vlna vzrušení jej zalila a vehnala mu krev do dolních partií, ruce přesunul na McCoyova ramena a s nedostatkem kyslíku pohlédl do očí staršího muže. Kostrův úsměv neuměl Jim popsat jinak než jako sexy, oříškově hnědá zářila emocemi a hladem, doktor svá slova myslel naprosto vážně, což Jima rozechvělo ještě víc.

"Like what?" splynulo Jimovi z úst, vnímal, že kolem jsou lidé, že se na ně možná dívají, ale on v tu chvíli měl oči jen pro Kostru, jenž se na něj díval s takovou něhou, jakou jej ještě nikdy neviděl projevit.

"Like this…" řekl Kostra, načež Kirkovy oči padly na doktorovy rty, na tváři ucítil dotek dlaně, srdce mu udělalo přemet a víčka se sklopila, když jej Kostra políbil, rty chutnající po šampaňském a pivu, chuť se zvýraznila, jakmile Jim užil jazyku k tomu, aby vniknul do Kostrových úst. Omámen alkoholem a Kostrovou přítomností se Jimovi zdálo, jako by polibek trval věčnost, byl krásný, pomalý, jemný… přesto jej zanechal bez dechu a nebezpečně vysokou tepovou frekvencí.

"Happy birthday, Jim."

Hleděl do hnědých očí, do tváře svého přítele, vůči němuž choval city tak silné, že to téměř bolelo. Neschopen zabránit připitoměle šťastnému úsměvu znovu Kostru políbil, než se odtáhl, aby se mohl rozverně zazubit, když se Kostra velice nenápadně otřel slabinami o ty jeho, a dal mu tak najevo, že jejich pobyt na veřejnosti již není zcela na místě.

"Your place?" zeptal se tiše.

"I don't really care," zněla odpověď, po níž od něj ale doktor odstoupil a rozhlédl se. Jim učinil totéž a shledal, že pár lidí na ně s úsměvem koukalo, především Sulu se tvářil, jako by prožíval druhé vánoce, nicméně se zdálo, že zde skutečně nikomu chybět nebudou.

"Your birthday gift is waiting."

Jim pobaveně vydechl, když jej Kostra vytrhl z rozjímání, objal jej zezadu a nasměroval k východu.

"I feel like I'm gonna enjoy it," odpověděl muži za sebou a nechal se jím odvést ze sálu až tam, kam se dosud nevydal…
 


10/10 Hulků doporučuje 2

14. září 2016 v 21:58 | Archea Majuar
10/10 Hulků doporučuje

2. část

Fandom: Avengers

Pairing: Tony Stark/Bruce Banner

Warning: Když přežijete pár klišé vět, tak je to docela vtipná +15 (možná 18, kdo se v tom má vyznat)

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Druhá část je tady :) Enjoy!

Ze komentáře děkuji káti :)

"Síť na velryby?" koukal se Bruce na Tonyho nevěřícně, leč se smíchem v očích.

"Mám ve skladu i traktor… Nikdy nevíš, co se může hodit," pokrčil Stark rameny a… tiše těkal z jedné hnědé hloubky do druhé, dumaje nad tím, že cesta je volná. Může jim ji sice jistý nezvaný host zkřížit, ale jsou připraveni.

Sjel dlaněmi z Bruceových zad a zastavil se jimi u jeho pasu, kde uchopil svetr, načež jej přetáhl druhému muži přes hlavu, kus oblečení pak odhodil někam za sebe, neměl čas se jeho osudem zabývat, neboť před sebou měl mnohem zajímavější objekt, který z černém tričku vypadal sakra dobře. Bruceův nejistý úsměv ho hřál u srdce, měl chuť ty vlnící se rty políbit, a tak to udělal, jemně, něžně se jich dotýkal, zatímco prsty zamířil i pod další látkovou vrstvu, rukama pohladil hladkou pokožku a potlačil uchechtnutí, když se zjevně lechtivý Bruce zacukal při tanci Tonyho bříšek prstů po jeho žebrech.

"Ložnice je připravena, pane."

"Slyšel jsi?" odtáhl se mírně Tony a naklonil hlavu, a přestože se situace kdykoliv mohla fatálně zvrtnout, stejně se tvářil jako hravé štěně, vybízející svého pána k hloupostem.

"Velmi dobře," zněla Bruceova odpověď, pán si dnes opravdu hrát chtěl.

Na nic nečekali a přesunuli se do Tonyho pokoje, kde už je čekalo příjemně tlumené světlo. Jarvis měl občas velice správné tušené ohledně Tonyho záměrů…

"Ty věci, co bych ti chtěl udělat…" unikla Tonymu chtíčem podbarvená výhružka, jež však jen způsobila, že se Bruceovi do slabin nahrnulo ještě více krve. Stál uprostřed Tonyho ložnice, za zády postel, před sebou Starka, jehož oči žhnuly vzrušením, viděl na něm, jak moc rád by si ho vzal, tady a teď, a jak se sebou bojuje, aby to opravdu neudělal.

Sám Bruce se těšil a doufal, co doufal, zbožně si přál, aby mu to všechno provedl, aby dal průchod tomu zvířeti, jež v něm vždycky spatřoval, nejprve ale museli testovat hranice… Hulkovy hranice.

A ty se neotřásly ani ve chvíli, kdy za nimi definitivně zapadly dveře a Tony se opět nepřiblížil k druhému muži natolik, že jakékoliv stopy po mezeře se staly minulostí. Přitisknul se k Bruceovi, rty doslova zaútočil na druhé, podmaňoval si je, ve slabinách mu cuklo, když se Bruce proti němu vyklenul a z úst mu vyšel tlumený, leč spokojený povzdech. Stark jej chytil kolem pasu, jejich klíny se o sebe otřely, a ještě více ztvrdly, když si jejich majitelé uvědomili, jak moc ten jeden po druhém touží.

Bruce se kromě Tonyho soustředil i na Hulka v sobě, ale pro jednou cítil, jak si Hulk přítomnost někoho jiného užívá… jako by Tonyho schvaloval, na moment se pak zalekl, když mu byl majetnicky sevřen zadek, ale monstrum v něm jen zapředlo. Doslova. Vnímal, jak se mu žilami místo vzteku společně s adrenalinem rozlévá Hulkovo očekávání, jakýsi souhlas a sympatie vůči Tonymu. Čím to bylo Bruce nevěděl, nechápal, jak je možné, že Hulk nezuří, ale naopak Tonyho zájem vítá…

Bruce najednou zasáhla silná vlna vzrušení, jež jej přinutila chytit Tonyho za černé triko a odtrhnout jej od sebe, dýchal přerývavě, oči doširoka rozevřené, rozkrok skoro bolestně tvrdý. Měli toho na sobě zbytečně moc.

Tony triko letělo stranou, stejně tak Bruceovo, jeho kalhoty i zbytek oblečení následoval, načež letěl i Tony. Na postel. Bruce jej bez obtíží na matraci hodil, ruce se věnovaly rozepínání riflí, jež pak společně se spodní prádlem stáhnul na zem, ale to už si jej Tony za zadní část krku přitáhnul polibku, Bruce se připojil ke Starkovi na lůžku a sám udiven svou náhlou dominancí, držel Tonyho pod sebou.

Ten se ale nezdál, že by měl v úmyslu protestovat, chytil muže Bruce za hýždě, roztáhl nohy a přitiskl si jeho erekci ke své, slastně zamručel a mazlil se s jazykem, jenž právě činil podrobnou prohlídku v jeho ústech. Náruživě se o Bruceův klín otíral, myšlenky na to, co by mu chtěl udělat, se vytrácely, zbývala jen jediná… Co on sám chtěl, aby mu Bruce udělal.

"Tony…" přerušil polibek Banner a díval se dolů, do hnědých očí svého přítele. "On tě chce taky."

"Beru to jako kompliment," blýskly se v Tonyho úsměvu zuby. "A jak mě chce…?"

"Úplně," vydechl Bruce, hýbaje boky tak, aby tření jejich erekcí neustávalo. A i když tohle bylo příjemné, nebylo to dost. "Ale nechci ti ublížit, takže…"

Tonyho úsměv nepolevoval, jen se změnil na chápavý, byť v očích mu stále plály rošťácké jiskřičky.

"Takže…" sklouzl jednou dlaní z Bruceova zadku mezi ně a uchopil oba jejich penisy, slastně přivřel víčka, jak moc se mu líbil ten pocit, mít jiného stejně tvrdého ptáka klouzajícího po tom jeho… Oba stejně nadržení, připravení ojet jeden druhého, připravení stříkat… "Takže tohle bude stačit?" dokončil otázku a začal je oba honit, další ničivý výboj vzrušení jej zasáhnul při pohledu na Bruceovu tvář, zrcadlící rozkoš, s jakou se druhý muž potýkal.

Zpracovával je zrychlujícími se pohyby ruky, tušil, že Bruce nevydrží dlouho, když přiznal, že už takovou dobu se jej nikdo jiný nedotýkal, proto se omezil na to, aby mu přivedl dokonalý orgasmus, nadzvedl se a přiložil rty k jeho hrdlu, něžně jej líbal a poslouchal, jak hlasité steny vycházejí z Bruceovy úst, užíval si, jak mu přiráží do dlaně, neschopen se kontrolovat…

Hulk uvnitř lidského těla spokojeně vrněl, líbila se mu péče, jakou druhý člověk Bruceovi poskytoval, a Bruce… Bruce byl schopen jen neskutečně hlasitých vzdechů, jeho boky si dělaly, co chtěly, v hlavě měl touhu po uvolnění, po ještě větší slasti, po tom, aby ho Tony… Tony! Ten dokonale vypadající chlap s neodolatelně sexy zadkem, hříšným úsměvem a mrdavýma očima udělal. Myšlenky mu lítaly myslí jako splašené, v uších slyšel tep svého srdce a pak Tonyhho hlas…

"Poddej se tomu, Bruci, udělej se… na mě…"

Zpocené tělo se otřáslo a svaly se v křeči stáhly, z rozkroku se do celého těla rozletěly dech beroucí slastné výboje a na Tonyho bříško a dlaň vystříkly bílé prameny, jež Stark se stenem na rtech pozoroval, aby se vzápětí vrátil k tváři svého přítele, jež se zdála být tak jiná, ještě nádhernější pod vlivem rozkoše…

"Tony," bylo jediné, co splynulo z Brucový rudých rtů, a pak se jeho hnědé oči otevřely, upřely do stejně barevných, v nichž se právě zračil probíhající orgasmus. Tony jen hleděl před sebe, ale nic před clonu vzrušení neviděl, naposled přirazil proti vlastní dlani a k již pomalu usychajícími spermatu se přidalo to jeho.

Hulk se spokojeně protáhnul, Bruce se vydýchával, uklidňoval a sliboval si, že příště chce on být tím, kdo Tonyho dovede k vrcholu, protože to, co spatřil v jeho výrazu, když stříkal… Políbil jej, pomalu a jemně, dlaní ho pohladil po strništi.

"Děkuju," vypadlo z něj, když se přiměl svalit na stranu a přetočit se na záda.

"Za kvalitní vyhonění nemusíš děkovat," zazněl v Tonyho hlase smích.

"Já děkuju za to, že jsme se k tomu honění vůbec dostali," vydechl pobaveně i Bruce, zbytek věty ale dodal zcela vážně, "že jsi to se mnou nevzdal. Bez tebe bych si dál myslel, že Hulk prostě není nikoho v mé blízkosti schopen tolerovat. Tebe má dokonce rád."

"Doufám, že mě bude mít rád i ve chvíli, kdy mě budeš chtít ojet. Nerad bych skončil rozprsknut po celém pokoji, zabrblal Stark, ale oči se mu smály, když se otáčel na bok, aby na Bruce lépe viděl.

"Myslím, že by si dal říct, i kdybys měl ojet ty mě… Vážně se mi zdá spokojený," nabyly Bannerovy oči měkkosti, naznačující, že jej celý vývoj situace ze srdce těší. Přeci jen byl Hulk jeho součástí, a když byl spokojený Hulk, i on se cítil dobře.

"To je fajn," věnoval mu Tony hřejivý úsměv a naklonil se pro další polibek, prsty zabořil do Bruceových kaštanových vlasů. Bylo to víc než fajn. Bylo to… ucítil dlaň, probírající se jeho vlastními prameny, příjemný tlak v hrudníku dojetím rostl… bylo to dokonalé.

Další články